Postava HARRYHO POTTERA - jak v literární, tak ve filmové podobě - zastínila vše, co v oblasti fantasy v posledních desetiletích vzniklo. Snad jedině s výjimkou Tolkienových příběhů (rovněž se dočkaly monumentálních filmových verzí), u nichž je přece jen patrné, že je sepsal univerzitní odborník přes středověkou literaturu a ze zálibou ve starobylých aglosaských eposech.

 

Věhlas "potterovských" románů byla takový, že vystačil na obstojně rozlehlou zápletku ve snímku Ďábel nosí Pradu, kde panovačná šéfka pověří svou vyjukanou asistentku, aby jí sehnala rukopis ještě nevydaného dílu. Takže není divu, že ani ukončené knižní série neznamená definitivní konec. J.K. Rowlingová v případě knihy Harry Potter a prokleté dítě v podstatě poskytla jen souhlas s použitím jejích postav a reálií, přičemž do nového příběhu je přesadili pánové John Tiffany a Jack Thorne, z nichž druhý jmenovaný podle tohoto náčrtu uplácal divadelní hru, bleskově - 30. července 2016 - uvedenou v londýnském West Endu.

Nicméně na obálce knižního vydání (její výtvarné pojetí je mimochodem totožné v anglickém i českém znění) se skví největšími písmeny vytištěné jméno Rowlingové coby ústředního magnetu. Sepsala totiž jen úvodní poděkování Jacku Thornovi: "Vstoupil do mého světa a dokázal tam překrásné věci". Takže máme před sebou takový drobný podvůdek na důvěřivé čtenáře i diváky, jakkoli se autor, snaživě zachovávající spisovatelčiny spíše konstrukční postupy nežli její jazykové výrazivo, rozmáchl rovnou do dvou dílů, každý po dvou jednáních. Jen si nejsem jist, zda v českém překladu je únosné text divadelní hry označovat za "scénář" - v životě jsem neslyšel, že by někdo někdy na jevišti inscenoval Shakespearovy nebo Čechovovy scénáře...

Harry Potter a prokleté dítě se odehrává zhruba o dvě destiletí později, nežli předchozí série - a protagonistou je tu prostřední Harryho syn, jenž se musí vyrovnávat s otcovým věhlasem a záhy poznává, že se bude muset plně postavit na vlastní nohy, chce-li se prosadit jako svébytná osobnost, navíc tváří v tvář možnému ohrožení z případného návratu Pána zla. Nelze skrýt čtenářské rozpaky: autoři prostě zužitkovali nejosvědčenější klišé v zápletkách i povahopisech, jaké Rowlingová stvořila, a navíc je obalili blýskavým zevnějškem, aniž hlouběji domýšleli motivační souvislosti. Dlužno ovšem podotknout, že zájemci, kteří namejí žádnou zkušenost se čtením divadelních her, se mohou cítit poněkud nesví.

Knize, kterou přeložil Petr Eliáš, však připisuji důležitou přednost: fanoušky Harryho Pottera by mohla vyburcovat, aby si ji přečetli v originálu. Takto se cizí jazyky osvojují zajisté nejsnáze. Užitá angličtina tu není nijak složitá a nabízí přehršel hovorových obratů, které snadno pochopíme. Jsou zpravidla jednověté, neodrazují složitými větnými konstrukcemi. Tak si třeba můžeme vychutnat pubertálně ležérní výrazivo na vlakovém začátku jedenáctého obrazu v prvním dějství: "Okay, now we're on the roof of a train, it's fast, it's scary, this has been great, I feel like I've learnt a lot about me, something about you, but -". Jako kdybych to, s vlasy ovívanými prouděním vzduchu, viděl přímo před sebou...

A Rawlingová? Jako scenáristka je podepsána pod novým kouzelnickým projektem Fantastická zvířata a kde je najít. První z pěti chystaných filmů bychom měli v kinech spatřit již 17. listopadu 2016.

Harry Potter a prokleté dítě - část první a druhá

Divadelní hru podle nového příběhu J.K.Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thorna napsal Jack Thorne

Přeložil Petr Eliáš

Vydal Albatros, Praha 2016. 431 stran

Hodnocení: 70 %

Foto: Albatros

< Předchozí		Další >