Sophie Hannah oživila ve svých románech slavného detektiva Hercula Poirota. Tuto postavu vymyslela Agatha Christie, slavná autorka detektivních románů, přesně před sto lety, v roce 1916. Mám její příběhy moc ráda a nevím, jestli by ona sama chtěla, si jej nebo třeba slečnu Marplovou adoptoval nějaký jiný spisovatel. Nicméně rodina tato práva poskytla právě Sophii Hannah, která se již podruhé pokusila napodobit nezaměnitelný styl Agathy Christie. To je vždy riskantní a dvojsečné, protože jste neustále srovnáváni s původním autorem a hodnocení pro vás nemusí vyznít právě dobře.
První knihu (Vraždy s monogramem) jsem nečetla. Byla jsem proto zvědavá, jak se autorka popasuje s příběhem a nakolik zachová Poirotovu autenticitu. Namísto milého kapitána Hastingse nám zde příběh vypráví stejně milý inspektor Edward Catchpool ze Scotland Yardu, kterého spolu se slavným belgickým detektivem Herculem Poirotem pozve lady Athelinda Playfordová, slavná spisovatelka dětské literatury, na své sídlo Lillieoak do Irska. Děj se odehrává v roce 1929. Lady Playfordová oznámí u slavnostní večeře svým hostům, že hodlá vydědit oba své potomky a veškeré jmění odkázat svému smrtelně nemocnému tajemníkovi, kterému prý zbývá jen několik týdnů života. Tímto sdělením je odstartován klasický detektivní příběh, jaký máme u tohoto typu detektivek rádi. Nicméně mi po přečtení celé knihy připadal děj trochu přitažený za vlasy a ne úplně uvěřitelný. Agatha Christie byla známá uměním skrývat stopy a nutit čtenáře všímat si detailů. V téhle knížce jsem po celou dobu marně přemýšlela, proč je nad každou kapitolou umístěna silueta sochy anděla; je to snad nápověda? A co ty stojací hodiny a vycpaná jelení hlava na obálce? A co ta Špetka Seddonová, fiktivní dětská hrdinka knih lady Playfordové? Stopy se hledaly obtížně, což je dobře. Ale když jsem se dobrala ke konci příběhu, nepocítila jsem to stejné uspokojení jako dříve, že se téhle autorce podařilo čtenáře přelstít. Přišlo mi to celé trochu bláznivé. Přemýšlela jsem také o rámci, do kterého autorka zasadila svůj příběh a nějak mi k němu nesedí kontext.
Napadlo mě, proč to vlastně tahle spisovatelka dělá? Proč si nevytvoří vlastního detektiva a nejde s kůží na trh? Je jasné, že po knize s vyhlášeným detektivem sáhne každý fanoušek. Ale ten pak může být zklamán výsledkem. Za sebe musím říci, že mírné zklamání při četbě této knížky jsem pocítila. Opravdu zde platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Naopak musím pochválit překlad Veroniky Volhejnové. Rovněž graficky je kniha zpracována velmi pěkně.
Hodnocení: 70 %
Název: Zavřená truhla /z anglického originálu Closed Casket
Autorka: Sophie Hannah
Přeložila: Veronika Volhejnová
Žánr: román
Nakladatelství: Euromedia Group, a. s. – Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 344
Zdroj foto: Knižní klub
| < Předchozí | Další > |
|---|
Eva Mlejnská miluje děti. Nejen, že má sama doma čtyři ratolesti, ale ještě se aktivně věnuje charitativní činnosti ve spolupráci s nadací N. Ta se pomáhá předčasně narozeným dětem. Přinášíme nyní rozhovor s touto netradičně aktivní ženou.
V březnu nás fanoušky krvavých střetů a futuristických vizí oblažilo nakladatelství Epocha novým příběhem z pera samotného Františka Kotlety. Undeground přináší nové hrdiny, ale známe přísady – šílený svět, násilí, technologie a boj jak o...
V sobotu 21. března byly při slavnostním 20. ročníku uděleny Ceny Thálie za nejlepší umělecké počiny v roce 2012 a celoživotní mistrovství v daném oboru.
Petra Bilíka, profesně spjatého s olomouckou univerzitou, si vybavíme hlavně jako autora cenné monografie Ladislava Helga, jednoho z „prokletých“ tvůrců ze 60. let, jenž se po letech zákazů už nikdy nevrátil k aktivní...