Autora nová kniha Útok na pekárnu Harukiho Murakamiho netřeba dlouze představovat. Tento světoznámý japonský spisovatel má na své kontě již více, než dvě desítky knih, které čtenáře okamžitě ohromí svou jedinečností.

 

 Celá kniha je navíc proložena ilustracemi německé ilustrátorky Kat Menschik, které ještě více podtrhují nejenom příběh, ale zejména jeho podstatu. Jedná se v pořadí již o třetí knihu této série, přičemž první dva díly, tj. Spánek a Podivuhodná knihovna vyšly již v letech 2013 a 2014.

Útok na pekárnu se nedá přirovnat k žádné z dosavadních autorových knih. Na první pohled velice prostý a nutno podotknout, že absurdní příběh lze shrnout právě třemi slovy obsaženými v nadpisu. Ale zde není podstatný děj, nýbrž myšlenka, která je, ostatně jako všechny ostatní Murakamiho myšlenky naprosto brilantní.

Kniha je tvořena dvěma povídkami, zjednodušeně bychom mohli říct, že se jedná o první a druhý útok na pekárnu, přičemž jeden z pachatelů je v obou případech totožný. K prvnímu útoku je dvojice mladíků hnána obrovským hladem, který nejde zahnat jinak, než vyloupením pekárny. Ano, zní to absurdně, ovšem v případě, kdy si uvědomíme, čí knihu držíme v rukou, pochopíme, že hlad je zde metaforický (i když ne zcela výhradně, neboť dvojice kategoricky odmítala jakoukoliv práci, což může být narážka na kapitalistickou zemi, kde lidé nutně zastávají i práce, které jsou běžně zvladatelné strojní výrobou). V případě, že budeme hovořit o hladu, jakožto metafoře prožívaného stavu, uvědomíme si, že něco takového je v Japonsku – městě plném bohatých, úspěšných lidí jistě poměrně častým stavem. Můžeme tak předpokládat, že oním popisovaným stavem je prázdnota v duši, kterou nelze uspokojit ničím jiným, než aktem, který se bude zcela vymykat běžnému životu spořádaných občanů.

Druhý útok na pekárnu se odehrává několik let po prvním. Tentokrát jsou pachateli muž a žena, kteří zoufale jezdí po městě a hledají pekárnu, kterou by mohli vykrást. Proč se musí jednat o pekárnu, je v knize rovněž vysvětleno a to tím, že je mladík od posledního přepadení prokletý a „vysvobodit“ ho může další podobný čin. K jejich smůle ale žádnou nenaleznou, a tak se rozhodnou pro přepadení jistého fastfoodu. Nechtějí ale žádné peníze, chtějí výhradně hamburgery. Opět zcela nelogické, že? Nicméně v okamžiku, kdy žena přivazuje zaměstnance a ptá se jich, zda předtím nepotřebují ještě na toaletu, je patrné, že je jim takové chování cizí a stejně jako všichni ostatní jsou i oni „jedněmi z davu“. A právě to bylo jeho prokletí – vrátil se k běžnému životu, který odmítá, a ze kterého ho opět může vytrhnout právě takovéto jednání. Byť jen na okamžik.

Myslím, že už z výše uvedeného textu vyplývá, že Haruki Murakami dokáže vytvořit příběh, který je zdánlivě velmi prostý a svým způsobem i naprosto nesmyslný, ovšem při bližším zkoumání donutí čtenáře se zamyslet. Zamyslet se nad tím, že i on občas podobný hlad pociťuje? Že ani on nechce být součástí majoritní společnosti, která určuje směr jeho života? Domnívám se, že každý čtenář si v příběhu najde právě ten svůj důvod k úvahám. A to je právě tak působivé.

 

Celkové hodnocení: 100 %

Autor: Haruki Murakami

Název: Útok na pekárnu

Rok vydání: 2016

Nakladatelství: Odeon

Počet stran: 80

< Předchozí		Další >