Pokud  vás svou obrazotvorností omámila Riggsova trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové, případně jste se vypravili na filmový přepis (a přispěli tak k celkové návštěvnosti přesahující dvousettisícovou hranici), jistě jste si v ději všimli zvláštního človíčka, u něhož bylo možné spatřit jen odění, protože tělo měl neviditelné. Jmenoval se Millard Nullings a vyznačoval se tím, že stále cosi spisoval. Nyní RANSOM RIGGS přichází s knihou POVÍDKY PODIVNÝCH, jakoby ovšem sepsanou právě Nullingsem.

 

Desítka příběhů, ilustrovaných dřevoryty Andrewa Davidsona, hojně těží z půdorysu pohádek, bájí i bajek. Zpodobňuje osudy (nejen) lidí, kteří se vyznačovali víceméně  - spíše více než méně - výlučnými vlastnostmi a schopnostmi, které jejich okolí nebylo schopno přijmout. Pronásledovalo je proto nepochopení, nenávist a mnohdy i ohrožení na životě. Vesměs se jedná o postavičky, které nechtějí ubližovat, ale přesto se jich ostatní bojí. Mnohdy mají problémy svůj úděl přijmout, ztotožnit se s ním. Zjišťují, že mohou pomáhat i (nechtěně) rozsévat zkázu. A poznávají, že i ti, kdož by se jim mohli podobat podobným postižením a s nimiž by se mohli přátelit, v nich také vidí zrůdy, neboť přejali náhled těch „normálních“! Potřeba mít někoho blízkého a vyhnout se stísňující samotě tu často vystupuje jako určující lidská potřeba. Pokaždé se však do popředí dere soucit s jejich tíživým osudem.  

Takže se dočteme o chlapci, jenž se z touhy po porozumění a souznění, které nenachází mezi lidmi, proměňuje v rozličná zvířata, o mužích stávajících se mořským ostrovem, o holubech podílejících se na stavbě mohutné katedrály. Některé příběhy pracují s běžnými žánrovými schématy (dívka schopná vidět duchy zemřelých a rozmlouvat s nimi), jiné sahají k podobenství zkoumajícímu rozličné roviny zraňující zášti (princezna s hadovitě rozeklaným jazykem a šupinami na zádech, chlapec, jenž ovládal mořské vlny), další se opájejí všedně vyhlížejícími bizarnostmi (legenda o obru Cuthbertovi). To je rovněž důležitý rys: žádná postava, žádná zápletka, žádné dějiště není natolik výlučné, aby z něho nepovstala záležitost všedního dne. Snadno si všimneme snahy vyprávět tak, aby vše vyhlíželo co nejpřirozeněji, nejvšedněji – to nabídne hned první pověst nazvaná Báječní kanibalové. Dotýká se až sebezničující lidské zištnosti.

Protagonisté Povídek podivných ještě neobývají výše zmíněný sirotčinec paní Peregrinové určený pro podivné děti, jejich příběhy se odehrávají ve vzdálenější minulosti i místech, ale zcela jistě je můžeme považovat za plnohodnotné předchůdce tamních chovanců. Ostatně v jednom případě se dění protne s budoucím časoprostorem sirotčince paní Peregrinové, a sice v případě první ymbryny – ženy zrozené z dravého ptáka, která dokázala zauzlovat nekonečně se opakující časovou smyčku, aby zabránila devastujícímu dopadu nějaké pohromy tím, že čas o kousek vrátí zpět.

Povídky podivných těží z oblíbeného literárního triku, kdy předkládanému dílu je jakoby přisouzeno autorství někoho jiného (to skvostně zužitkoval například Umberto Eco ve Jménu růže, pocházejícímu jakoby z pera středověkého mnicha, nebo Jostein Gaarder v románu Vita Brevis, kde autor vystupuje jako editor dopisů, které měla psát zapuzená milenka svatého Augustina). Riggs ovšem složitější autorské konstrukce nechystá, spokojí se toliko s titulním listem, kde se skví Nullingsovo jméno coby sběratele takových příběhů a jejich sestavovatele. Možná však čtenáře přeceňuje, když jim jako motto nabídne nepřeložený latinský citát (Terentiovo rčení, že člověku není nic lidského cizí).

Ještě několik slov k českému překladu, kterého se ujala Bronislava Grygová. Nejsem si jist, zda by původní název Tales of the Peculiar nebylo vhodnější převést jako Povídky o podivných, protože ti podivní o sobě sami nic nevyprávějí, naopak o nich je vyprávěno. V každém příběhu funguje vypravěč jako osoba znalá popisovaného vývoje (ve stylu jakoby odedávna tradovaných zvěstí) a někdy připojující vlastní rozuzlení, není-li s tím původním spokojen. Ovšem Grygová nabyla cenných zkušeností již při překládání předchozí Riggsovy trilogie, takže český převod Povídek podivných je provzdušněný, bezprostřední v evokaci verbálních žánrových klišé, kterými oplývaly už dávné kroniky a s nimiž jednotlivé příběhy pracují, obratný v jazykovém výrazivu. Začtěte se třeba do vyprávění o dívce, která dokázala krotit noční děsy. Jak snadno bylo možné sklouznout k děsivosti, ale Grygové se daří udržet si téměř naivisticky okouzlenou dikci. Jistě i její zásluhou se už celá předchozí trilogie stala podmanivou teenagerskou četbou – viz ZDE

Ransom Riggs: Povídky podivných /Tales of the Peculiar/
Přeložila Bronislava Grygová
Ilustroval Andrew Davidson
Vydalo nakladatelství Jota, Brno 2017. 176 stran
Hodnocení:  80 %

Foto: kniha, plakát k filmu

< Předchozí		Další >