Reklama
Banner

Cynthia D´Aprix Sweeneyová: Polštář

Email Tisk
polstarCelý život se těšíte na to, až se vám cca někdy po čtyřicítce trochu či výrazněji finančně uleví větší částkou, která bude uvolněna ze svěřeneckého fondu. Zalípnete tím vysokou svých dvojčat! Zachráníte dům! Splatíte dluhy! Jenže najednou zjistíte, že ten „polštář“, o kterém jste si mysleli, že vám přivodí úlevu, není. A co hůř, stalo se s ním něco, co byste ani v nejhorším snu nečekali! Najednou stojíte vy i vaši sourozenci s prázdnýma rukama a bude třeba něco nějak vymyslet.
 
 

Čtyři hlavní osudy se spojují, občas sem tam vykoukne i další výraznější postava s nimi spjata a rozjíždí se velmi milý, nervy nedrásající příběh, který by se mohl odehrát v duších každého z nás. Až na jednu výjimku to nejsou žádné nesmyslné smyšleniny alá Hollywood, ovšem o to víc jsou jednotlivé postavy popsány do detailů ve své duši. Snad to dělá z celého příběhu opravdu „polštář“ a to nejen díky podobnosti s tou finanční záležitostí, ale i takový polštář na duši.

Čte se to pomalu, mile, sympaticky. Máte chuť knihu dočíst nikoliv pro to, abyste co nejrychleji věděli, jak dopadne, ale proto, že chcete být co nejdéle s hlavními hrdiny. V prostředí, které je tak věrně popsáno, jako kdybyste tam s nimi byli… i s jejich myšlenkovými pochody, které se zdají být tak důvěrně známé snad každému z nás. Chvílemi jsem měla pocit, že mě kniha dokonce oslovuje na mnohem hlubší úrovni, že některá sdělení z ní jsou jako na zavolanou…
Řekněme to takhle – je to široké spektrum situací, událostí, reakcí, prostředí a myšlenkových i emočních pochodů. Vybere si prostě každý.
Sympatizovat můžete s rebelem souložícím za volantem vozu, můžete sympatizovat se zoufalou spisovatelkou, která chce obnovit svou slávu (nebo alespoň zdroj výdělku), s introvertní ženou bydlící v elegantním a vlastnoručně vybudovaném domě, s rebelujícími dvojčaty, nebo s hasičem, který ve Dvojčatech 11. září ztratil svou ženu, nebo s jeho dcerou, která se o něj prostě bojí… a to vše se může odehrávat v zapadlém bytě v domku, jež byl prozřetelně koupen jen pár týdnů po 11. září. Ten propad nemovitostí musel být opravdu terno!
Stephanie se ke koupi prozíravě odhodlala ke konci Guilianiho starostování, jen pár týdnů po 11. září, během jednoho z nejkratších propadů cen nemovitostí. Když se nastěhovala do bloku na neatraktivní straně Flatbush Avenue, mimo vyhledávanou čtvrť Park Slope, všichni – včetně Lea – ji měli za blázna. V jednom z domů na nároží se čile kšeftovalo s drogami. Její domek měl na předních i zadních oknech ohavné kovové mříže. Dveře z kuchyně vedoucí na nepoužívanou a polorozpadlou terasu byly zazděné betonovými kvádry. Jenže toho dne, kdy si byla nemovitost prohlédnout, si všimla, že dělníci od městských služeb vysazují na její straně ulice mladé třešně, a věděla, že to značí aktivní místní spolek…
Sněhová bouře venku sílila. Ulice byly prázdné, bez chodců a dopravy. Celé město jako by se choulilo před zimou. V krbu praskal a syčel oheň a vyhříval celý pokoj. Leo se poprvé po několika týdnech, vlastně poprvé od té bouračky, začínal uvolňovat.
Stephanie mu chyběla, ta pohoda, která mezi nimi panovala, její spolehlivá a konejšivá přítomnost. Jak seděla ve světle ohně naproti němu, vyzařovalo z ní zdraví, duševní pohoda a dobrá nálada.
U Bey, té smutné spisovatelky, to už s bydlením není taková sláva. Ale to taky někteří z nás znají…

Ráno, západní Sedmdesátá šestá ulice. Bea seděla v předjitřním šeru, oběma dlaněmi svírala svůj oblíbený hrnek – ten, který dostala za odměnu, když onoho osamělého roku během jedné rozhlasové nadační kampaně kapitulovala a rozhodla se věnovat „prémiovou“ částku – s heřmánkovým čajem a čekala, až jí zahřeje zkřehlé prsty. Kuchyňský stůl už na zimu přesunula do vnitřního koutu, kde sice nešikovně blokoval část vchodu do obýváku, ale byl dostatečně daleko od nechráněné zdi a obou otlučených oken, z nichž byl výhled do větrací šachty obydlené znepokojivým množstvím holubů a bůhvíkolika hlodavci. Uvědomovala si, jaké má štěstí, že vůbec má v kuchyni okna, ba že má kuchyni dost velkou na to, aby se do ní vešel stůl, jenže posuvná okna neizolovala o moc víc, než kdyby do otvoru natáhla potravinářskou fólii. V letním vedru se obroušená okna roztahovala, vrstvy starých nátěrů a tmelu měkly a lepily se, takže se okna nedala otevřít. V zimě se dřevo scvrklo a dovnitř nesnesitelně táhlo. Bea seděla v tlustém svetru přes noční košili a čekala na charakteristické zasyčení a zapraskání radiátorových trubek, které ohlásí půl sedmou, a pak u bude trvat jen dalších deset minut, než se místnost rozumně prohřeje. Vstala příliš brzy; byla zima.“

Podzimní dny, letní, zimní, sníh za okny i hřejivý krb – zažijete tu úplně všechno, v samém centru New Yorku i na jeho předměstí. Ponoříte se do vzpomínek, do hledání souvislostí, do klasického bilancování života ve středním věku.
Jako hořká čokoláda….

Na přebalu knihy najdete vyjádření, které tuto knihu přirovnává k hořké čokoládě, protože zanechává hluboký dojem. Ano, já dodám, že ten dojem je možná nenápadný, protože nemůžu říct, že by se v ní dělo něco obzvlášť příšerného nebo bulvárního, ale přesto snad tím klidným pojetím a těmi všedními starostmi, vzniká hloubka a moudrost příběhu…
Souhlasím s tím, že tahle prvotina americké autorky a novinářky je prostě úchvatná!
 
polstar
O autorce: Cynthia D´Aprix Sweeneyová je americká novinářka a scénáristka.  Kritikou i čtenáři nadšeně přijatý román Polštář je její prvotina. Žije s manželem a dětmi v Los Angeles.

Název: Polštář (The Nest)
Autor: Cynthia D´Aprix Sweeneyová
Žánr: beletrie, román
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 360
Hodnocení:  99 %   
Odkaz na web: www.argo.cz

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 19

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Krásná zahrada – sen mnohých

kvetiny pro zahradu perexZahrada je fenomén, který provází lidstvo od doby, kdy se začalo kultivovat a kdy vznikly první starověké kultury. Visuté zahrady Semiramidiny patří mezi sedm divů starověkého svět...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Strašidelné povídky frčí

altHorory frčí. Čtou je rádi dospělí, nacházejí v nich oblibu děti. Strašení bylo, je a bude in. Vždyť se s ním setkáváme od mala, kdy jsme se báli o pohádkové hrdiny, kteří bojovali s příšerami, čaroději, ježibabami a jinými potvorami. Mladá fronta přis...

Divadlo

Nejlepší kulturní zařízení v Praze 4

na jezerce 200Divadlo Na Jezerce získalo primát v kategorii Nejlepší kulturní zařízení v Praze 4. Zároveň bylo součtem zaslaných hlasů vyhlášeno Provozovnou roku 2016.  Anketu o nejlepší provozovnu v Praze 4 každoročně vyhlašuje úřad této největší městské ...

Film

Underwold se vrací ke svým kořenům

underwold200Při zmínce o akčních filmových sériích o upírech se mi ihned vybaví dva názvy. Tím prvním je samozřejmě Blade s nepřekonatelným Wesley Snipesem a druhým jednoznačně Underworld (fanoušci Stmívání prominou). Právě druhý jmenovaný se dočkal v po...