Příběhy z jedné pařížské ulice

Příběhy z jedné pařížské ulice

Email Tisk


moje ulice v parizi200Paříž je městem, v němž mnoho autorek nachází inspiraci. Americká novinářka Elaine Sciolino (rodačka z Buffala v New Yorku) je jednou z nich a své okouzlení vepsala do knihy s názvem Moje ulice v Paříži. Nezaměřuje se v ní na všeobecně proslulá místa a památky, ale naopak vypráví o jedné pařížské ulici, která je na první pohled zcela obyčejná, všední a rozhodně v jejím průčelí nestojí Eiffelova věž (jak bychom se na základě obálky mohli mylně domnívat).

 

Vlastně bych právě obálkou mohla začít. Podle mého názoru totiž působí příliš romanticky a použitý akvarel navíc vytváří dojem, jako by mělo jít o fikci (alespoň já to tak cítím). A protože takový charakter tahle kniha rozhodně nemá, musím konstatovat, že původní grafické řešení (tj. řešení originálu The Only Street in Paris) založené na decentně upravené fotografii s obsahem koresponduje lépe. O co tedy ve skutečnosti jde?

Moji ulici v Paříži bych charakterizovala jako jakousi hlubší, poeticky laděnou reportáž z ulice Rue des Martyrs. Autorka odhaluje ducha tohoto místa - upozorňuje na architektonické zajímavosti, popisuje místní obchůdky, malým dějinám věnuje stejnou pozornost, jako těm velkým. Sledujeme množství dat a jmen. Dozvídáme se, jaké velké osobnosti tudy kdy kráčely. A pak se třeba vynoří příběh místní rybárny nebo vzpomínka některého z místních obyvatel. A samotná Elaine Sciolino? Ta tudy prochází nejen jako pozorovatelka dění kolem, ale také jako jeho součást.

Dobrý nápad, řekla bych. Člověka to mimochodem donutí zamyslet se nad svou vlastní ulicí. Má také nějaký příběh? Bydlel tady někdy někdo slavný? Vlastně, když se tak plížím tímto úvahovým směrem, docházím k závěru, že by mě možná nakonec historie vlastního okolí zajímala víc než příběhy z ulice, ve které jsem nikdy nebyla. Čímž se dostávám k dalšímu bodu - tuhle knihu si zkrátka nejlépe vychutnáte na místě samém.

Možná bych to přirovnala ke komentované prohlídce zámku. Také tam jste většinou seznámeni s řadou příběhů. A když se dozvíte, že „toto zrcadlo je rozbité, protože na něj jistá šlechtična hodila svůj střevíc“, je to zajímavé právě tím, že máte ono zmiňované zrcadlo před sebou a koukáte na něj. S knihou Elaine Sciolino je to podobné. Nechci tvrdit, že bez výpravy do francouzských končin toto dílko nestojí za přečtení. Koneckonců, publikace je relativně bohatá na fotografie. A pokud bude nejhůř, stále si Rue des Martyrs můžete projít na dálku pomocí Street View.

Abych to tedy shrnula. Tuhle knihu musíte mít, jestliže - bydlíte na Rue des Martyrs, stěhujete se na Rue des Martyrs či jakkoli míříte do Paříže (v níž se nachází Rue des Martyrs). No… anebo jste zkrátka zanícení frankofilové toužící se na chvíli ztratit ve světě křupavých baget, uleželých sýrů a půvabných kaváren? V tom případě by vás tam právě Moje ulice v Paříži mohla zavést.

moje ulice v parizi

Moje ulice v Paříži / The Only Street in Paris – Life on the Rue des Martyrs
Autor: Elaine Sciolinová
Z originálu přeložil: Jiří Chodil
Žánr: beletrie
Obálka, grafická úprava a sazba: Jiří Franc
Nakladatelství: Motto ve společnosti Albatros Media a. s.
Rok vydání: 2017
Počet stran: 360
ISBN: 978-80-267-0910-7


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Z archivu...

Čtěte také...

Máme právo na předsudek?

altUž vyšla řada knížek, které se věnují vzájemným (imperiálním, mezirasovým, národnostním, náboženským atd.) nevraživostem, ať již je zrodilo odedávné potýkání provázené neblahými zkušenostmi, mnohdy toliko v podobě zobecněných jednotlivin, nebo opovržení dané ...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

KOMIKS TICHOŠLAP mě donutil kreslit

Tichoslap 200Kvůli muži svého srdce dělají ženy častokrát podivuhodné věci, natož jedná-li se o neobvyklého superhrdinu! Když se mi dostal do rukou komiksomán Tichošlap autorů Sylvy Lauerové a Jiřího Cardy, stále jsem přemýšlela, jak recenzi tentokrát p...

Divadlo

Prohlídky s herci, výklad pro neslyšící i jízda na popelářském voze. Švandovo divadlo zve na Den otevřených dveří v rytmu Popelářů

3 Miroslav Hruska perexOblíbený Den otevřených dveří proběhne ve Švandově divadle ve čtvrtek 10. září od 9 do 19 hodin. Prohlídkový den bude tentokrát laděn podle not muzikálu Popeláři s hudbou Romana Holého. Protož...

Film

Do kin zamíří celovečerní debut režiséra Víta Zapletala PRACH

prach 200Po uvedení na domácích filmových festivalech vstupuje do kin film Prach debutujícího Víta Zapletala. Subtilní rodinné drama, které se z běžné české tvorby vymyká přirozeným akcentem křesťanské víry, má distribuční premiéru 11. srpna. Prach byl v před...