V prosinci nám nakladatelství Epocha přineslo závěrečný díl postapokalyptické trilogie našeho schopného autora Františka Kotlety. Nechte se pohltit Rázovou vlnou a pojďte zjistit, jak autor naložil s koncem napínavého příběhu se sympatickými hrdiny!

 

František Kotleta (*1981) o sobě prohlašuje, že je rodák z Bruntálu, spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník. V jeho repertoáru vládne různorodost: trilogie Bratrstvo krve, slovanská epopej Perunova krev, povídková kniha Příliš dlouhá swingers párty s volným pokračováním Velké problémy v malém Vietnamu a scifi masakr Lovci.

Člověk si říká, jak to ten Kotleta dělá, když během jednoho roku byl schopen vyprodukovat tři kvalitní knihy z doby po válce, která otřásla celým světem a nechala ho v troskách nejen, co se týká hmotných věcí, ale také lidskosti? V prosinci 2016 na nás hodil Spad, v červenci následoval Poločas rozpadu a pod stromečkem jsme objevili Rázovou vlnu. A že se mu opět povedlo, naservírovat vyvážený poměr akce, napětí, řezničiny i sexu.

Akční jízda pokračuje dál, příběh je jednoduchý: plukovník Michálek, hrdina z Istanbulu, se spolu se svou společnicí Nacumi a dalšími věrnými vojáky, vydává zachránit svět od pošahaného kultu měnitelů. Ti mají totiž v plánu zničit zemi pomocí nukleární zimy.

Chválím hlavně nápad – postapo už tu bylo mnohokrát, ale pohled na svět zničený válkami v naší kotlině (atomovka vypařila Ostravu; území nikoho, nemoci z ozáření, kanibalismus atd.) je podmanivý a díky své uvěřitelnosti a syrovosti děsivý zároveň. Slova chvály ale patří i přípravě spisovatele – ať už se jedná o praxi vojáků, rozličný arzenál zbraní a spousta dalších drobností, které k životu na bojišti patří. Pěknou třešničkou na dortu bylo to, že každou kapitolu uvedl citát od Hagakureho z Knihy samuraje.

Autor staví na postavách, tedy hrdinech, kterým fandíte i snad proto, že nejsou dokonalí. Třebaže mají lidské manýry a slabosti, jsou opravdoví a dokážete jim držet palce a chápete jejich pohnutky. Plukovník Michálek je odrazem „starého“ světa a hodnot, za které stojí za to bojovat.

„Lidi jsou svině. Svět je zlej. Každej za sebe, to říkal táta,“ vysvětlila Marie.
„Ne,“ odvětil jsem.
„Prosím?“ podívala se na mě nechápavě.
„Ne. Není to tak. Jsou lidi, co jsou svině. I za starejch časů byli lidi svině. Třeba Poláci, co si pamatuju, vždycky to byli hamižný sobecký zmrdi, ale nakonec jsme za ně bojovali, protože tohle je taky součást toho, být člověk. Všichni nemůžou být svině a nesmí. Takový svět já odmítám přijmout. …“ (str. 56, 57)

Závěr byl logický, nebyl uspěchaný a hlavně byl dotažený v každém slova smyslu. Přestože v příběhu najdeme jisté indicie ohledně závěru, pro mě to bylo jako blesk z čistého nebe. Jednoduše výborné a to až do té míry, že můžu s klidným svědomím tvrdit, že se jedná o Kotletovu nejlepší knihu. Ale samozřejmě mě zajímá, s čím přijde příště!

Název: Rázová vlna
Autor: František Kotleta
Žánr: postapo
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2017, brožovaná
Počet stran: 304
Hodnocení: 100 %

< Předchozí		Další >