Dům s vypůjčeným výhledem je románovou prvotinou české autorky Martiny Leierové (*1967). Nejedná se však o její první vydaný text – M. Leierová se velkou část svého života věnovala publicistice a její příspěvky jste mohli najít třeba v Lidových novinách či v Respektu. Ale zpět ke knize. O čem to vlastně je?

Tento román vypráví o novinářce jménem Zoa, která se rozhodne vycestovat do zahraničí a nějaký čas tam pobýt. Do cesty se jí postaví zajímavá výzva – odhalit padělatele jistého obrazu. Aby Zoa zjistila pravdu, vydává se nejprve do USA a posléze též do Japonska, kde se děj začne ubírat nebezpečným směrem…

Přiznám se, že na tuto knihu nemám jednoznačný názor. Hned zkraje jsem si totiž vypěstovala určitou averzi vůči hlavní hrdince a nebyla jsem schopná jí fandit. Možná si řeknete, že antihrdinové jsou přece „in“ a je jimi prošpikovaná celá současná literatura. V čem je tedy problém? Inu v tom, že Zoa antihrdinkou být nejspíše neměla. Nevím to jistě, ale zdálo se mi, že cílem autorky bylo naopak vykreslit sebevědomou ženu, která ví, co chce, a jde si za tím… Na mě však bohužel Zoa působila především sebestředně a arogantně. Nesympaticky. Tak třeba - na začátku knihy se dozvídáme, že Zoa chodí již druhým rokem s jistým Adamem. Pak se prostě zcela nezávisle rozhodne, že odjede do zahraničí, protože „ji to tam táhne“. Neví, kam. Neví, na jak dlouho… A co si o tom myslí Adam, to je jí celkem fuk (alespoň to tak vypadá). A když po nějaké době vztahu na dálku dostane od přítele „kopačky“, uzavírá dotyčná situaci slovy (i když jen pro sebe a trochu opilá): „Se klidně poser, Adame.“ (str. 133) Podobných pasáží s egocentrickým podhoubím jsem našla po víceru – zvláště v první polovině knihy. Druhá část textu pak byla v tomto směru sice výrazně přívětivější, ale svůj náhled na hlavní hrdinku jsem už zkrátka nedokázala přehodnotit.

Na druhou stranu musím knize přiznat kultivovaný jazykový základ a rovněž vyjádřit potěšení z toho, jakým způsobem autorka příběh obohatila o japonské reálie. Martina Leierová totiž v této zemi strávila čtyři roky svého života a její postřehy jsou tudíž původní, vypozorované na místě samém. A protože jde o českou autorku, je schopna vypíchnout právě to, co zaujme českého pozorovatele (a japonskému pozorovateli by to třeba připadalo všední, nezajímavé). Tohle považuji za dosti podstatnou přidanou hodnotu a mám pocit, že už jenom kvůli těmto japonským perličkám bych knize měla připsat hned několik bodů navíc.

Objektivně vzato tedy musím říct, že Dům s vypůjčeným výhledem za přečtení stojí. Vychutnáte si napínavý příběh a jako bonus se vám rozprostře před očima pohled na japonskou kulturu zasvěcenýma očima zvídavé Češky. Ze subjektivního hlediska jsem sice nadšená méně – s tak iritující hlavní hrdinkou už jsem se tedy dlouho nesetkala. Ale možná, že někdo jiný si třeba Zou nakonec oblíbí. Kdo ví?

Dům s vypůjčeným výhledem
Autorka: Martina Leierová
Žánr: beletrie
Grafické zpracování obálky: Veronika Kopečková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 351
ISBN: 978-80-7577-190-2