Kam s kaprem? Na Úřad pro zahrady a rybníky

Kam s kaprem? Na Úřad pro zahrady a rybníky

Tisk

Úřad pro zahrady a rybníky, perexPřiznám hned v úvodu, že z téhle knihy jsem tak trochu jelen. Možná jsem si tentokrát ukousla větší sousto, než můj čtenářský standard dovoluje. Po dočtení Úřadu pro zahrady a rybníky mi v hlavě šrotují různé emoce. Nadšení, znuděnost, opovržení. Jak jsem se k těmto dojmům prokousala?

 

 

Novinka vydavatelství Plus mne zaujala svou oficiální anotací:

Na březích japonské řeky Kusagawa leží chudá vesnice. Je domovem muže s výjimečným talentem. Rybář Kacuró ovládá umění lovu nesmírně vzácných kaprů. Zásobuje jimi císařský dvůr a díky tomu zajišťuje obživu pro celou vesnici. Jednou však při práci utone v rozvodněné řece. Na dalekou a náročnou cestu ke dvoru se s posledním úlovkem musí vydat mladá a nezkušená vdova Mijuki... Román od nositele Gouncourtovy ceny přináší působivé, historicky věrné líčení Japonska 12. století, v celé jeho krutosti i kráse.

Říkala jsem si, že tenhle historický román francouzského spisovatele Didiera Decoina klame názvem. Od Úřadu pro zahrady a rybníky jsem čekala trochu dobrodružství a hlavně spoustu zajímavostí ze středověkého Japonska. To mě hodně nalákalo. Ač rozhodně nejsem fanoušek rybářství, rozhodla jsem se tohle čtení zkusit. A je pravda, že o životě kapříků jsem se toho dozvěděla docela dost.

Když jsem poprvé vzala knihu do ruky, velmi mile mě překvapila obálka. Je taková heboučká, sametová, až bych se s ní snad dokonce pomazlila. Ten lesklý obrázek paní Mijuki obtočené kolem kapra už takové nadšení nezpůsobil, ale podtrhl mou zvědavost. Pouštím se do čtení. A s přibývajícím počtem přečtených stránek jsem čím dál tím víc na rozpacích.

Mijuki, mladá dívčina, která přišla o manžela a musí se se svou ztrátou vyrovnat, je mi celkem sympatická. Je to taková prostinká až naivní ženuška, ale odvahu rozhodně má. Vždyť vylovit kapry z vody, které se bojí, protože neumí plavat, a vydat se do císařského města, je vážně obdivuhodný kousek.

Zhruba polovinu knihy jsme s Mijuki na cestách. Pak už se ocitáme ve městě a seznamujeme se se starším mužem, Nagusou Watanabem, ředitelem Úřadu pro zahrady a rybníkem. Právě tato postava se stává dalším hlavním hrdinou a zpestřuje děj hodně odlišným způsobem. Na rozdíl od Mijuki je to člověk bohatých zkušeností a jeho pohled na svět je tudíž diametrálně odlišný od jejího.

Co velmi oceňuji a co mne na knize skutečně nadchlo je vyobrazení Japonska dvanáctého století. Na tom si dal Didier Decoin vskutku záležet. Prý se na román z historického hlediska připravoval deset let. A stálo to za to. Informace o životě chudých a bohatých té doby jsou vážně skvělé.

Baví mě, že Didier do příběhu propašoval historické japonské výrazy a přesto je jazyk dobře srozumitelný. Co ovšem mně osobně nesedí, je moc poetický styl psaní. Ano, Jovanka Šotolová se postarala o květnatý a myslím, že vynikající překlad, ale. Ta dlouhá souvětí na mě působí jako uspávadlo. Čtení v posteli nepřichází v úvahu, to bych knížku louskala ještě za deset let. Mijukiny představy, poetika okolního světa, opěvování div ne každého zrnka prachu na cestě je rozhodně způsob, jak ve čtenáři probudit představivost, ale na můj vkus je to všechno moc obsáhlé a zdlouhavé. Odtud mé znudění.

A kde se vzalo opovržení? Nevím, jestli je to úplně ten správný výraz. Ale jsou pasáže a stránky, nad kterými skutečně ohrnuji nos. Nemyslím si, že bych byla až tak prudérní člověk, erotika a sexuální scény mi v knihách nevadí. Primárně takovou literaturu nevyhledávám, ale když to patří k ději, proč ne. Mijukiny myšlenky často odbíhají do erotických fantazií. Stejně jako popisy přírody a kaprů, jsou i tyto scény hodně, hodně zdlouhavé. A místy vážně ujeté. Ani snad nepotřebuji vědět, jak voní něčí klín, jak moc sexy jsou sliny a představa intimní chvilky dvou lidí obestřená šploucháním kapřích ploutví mě ještě asi chvíli bude strašit ve snech.

Přesto, jaké pocity ve mně kniha vzbudila, nelituji, že jsem si ji přečetla. Bylo to opět jedno vybočení, které se sice nepovedlo, ale o tom je život. O nových zážitcích a zkušenostech. Já osobně se už ke knize nejspíš nikdy nevrátím a ani ji nebudu každému na počkání doporučovat. Když na ni ale přijde řeč, nechám na náročnějším čtenáři, zda po ní sáhne. Jemu by se totiž mohla líbit. Protože celkově si myslím, že jde o zajímavý umělecký počin. A že jsem si já s knihou nesedla, neznamená, že by pro někoho druhého nemohla být úchvatná.

Úřad pro zahrady a rybníky

Název: Úřad pro zahrady a rybníky (Le Bureau des Jardins et des Étangs)
Autor: Didier Decoin
Žánr: Světová literatura, historický
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312
Hodnocení: 50 %                                                    
Zdroj foto: Plus
Odkaz na web: Plus


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Znovuotevřený zámek Třešť nabízí nejen elegantní ubytování a wellness, říká Pavla Pěkná

pavla pekna200Co má společného zámek v Třešti se spisovatelem Franzem Kafkou a k čemu zámek slouží, na to odpověděla v následujícím rozhovoru ředitelka zámeckého hotelu Pavla Pěkná. Sama o znovuotevřeném novorenesančním sídle tvrdí, že to byla láska na pr...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

„Svět opravdu potřebuje spoustu radosti“

Radost200Německé spisovatelce a novinářce Angele Köckritzové v nakladatelství Kazda vyšla kniha Radost s podtitulem O objevování lehkosti.

 

...

Literatura

Ať vás nepohltí Dlouhé stíny

dlouhe stiny 200V listopadu nám nakladatelství Kalibr vydalo temnou detektivku Dlouhé stíny od amerického autora Charlieho Donlea. Máte-li rádi atypické protagonisty a komplexní zápletku, kde se slévá minulost s přítomností, jistě si přijdete na své...

Divadlo

Fringe festival mluví anglicky, ale oslovit dokáže každého

alt Fringe festival, který probíhá v těchto dnech na Malé Straně v Praze, je všechno, jen ne ”okrajová”, ”druhotná” záležitost, jak by se ostatně dal přeložit jeho název z angličtiny. Mladá a bohužel prozatím málo známá divadeln...

Film

Znovu ožívá Prokofjevova pohádka Péťa a vlk

petr-a-vlk 200Česká televize zase prokázala ignoranci v používání názvů. Pod drnčivým, neosobně znějícím, protože z angličtiny přeloženým titulem Petr a vlk se totiž skrývá Prokofjevova skladba odjakživa ...