Strom duchů s kořeny v minulosti i současnosti

Strom duchů s kořeny v minulosti i současnosti

Strom duchů, perexBritskou spisovatelku Barbaru Erskinovou naprosto zbožňuji. Lépe řečeno, ne přímo paní autorku, ale její knihy. Bývají napěchované tajemnem, dobrodružstvím, akcí, láskou, ale i historicky podloženými fakty. Už předem jsem věděla, že novinku letošního roku, Strom duchů, si musím přečíst. Stalo se. A jaké jsou mé dojmy?

Barbařiny romány mám přečtené všechny. Až na Spáčův hrad. Ten mi nějak nepadl do oka, takže jeho čtení prozatím odkládám na neurčito. Možná mne od něho maličko odrazují i hodnocení na Databázi knih, které na poměry Erskinové nevyznívají tak lichotivě jako u zbytku její tvorby. O to víc jsem na Strom duchů byla zvědavá. Vážně se jedna z mých nejoblíbenějších autorek zhoršuje ve stylu psaní? Tomu se mi vůbec nechce věřit. Proto si musím udělat vlastní názor. Obzvlášť, když oficiální anotace nakladatelství Brána zní vskutku zajímavě:

„Z Londýna, kde po rozvodu prodala dům a zanechala svého povolání profesorky angličtiny, přijíždí Ruth Dunbarová do Edinburghu postarat se o nemocného otce. Podvodník, který se v roli pečovatele usadil v domě, si po náhlé otcově smrti dělá nároky na dědictví a Ruth má rázem nebezpečného protivníka. Při pořádání pozůstalosti rodičů objevuje dávný deník a dopisy svého předka z 18. století. Jde o Thomase Erskina (1750–1823), skutečnou postavu britských dějin a prapředka samotné autorky. Románová hrdinka Ruth poznává nejen jeho barvitý životní příběh, ale i jeho nadpřirozenou schopnost vstupovat do dob minulých i budoucích a komunikovat s duchy zemřelých. Podobné schopnosti objeví Ruth také v sobě: pomalu pociťuje Thomasovu reálnou přítomnost, ale i přítomnost jeho dávných nepřátel… Naštěstí nemusí všemu čelit sama. V napínavém pátrání po kořenech vlastního rodu ji provázejí věrní přátelé a potkává i nečekanou lásku, krásnou jako divoká skotská příroda. Nový a čtenáři dlouho očekávaný román oblíbené autorky, v jejíchž knihách se prolíná historie s přítomností, nadpřirozeno se světem reálným.“

Nedočkavě knížku (s pro mě velmi povedenou obálkou) otvírám a pouštím se do čtení. Z úvodu jsem maličko vykolejená. Zdá se mi pomalejší a rozvláčnější, než jsem u Barbary zvyklá. Nicméně mi to zas až tolik nevadí, protože styl, jakým autorka píše je čtivý a poutavý. Erskinová je mistryní popisu. Slovy umí čtenáře vtáhnout do prostředí, do děje i pocitů svých postav. Zdolat poklidný úvod se rozhodně vyplatí. Pak už příběh dostává spád a knížka nelze odložit.

Strom duchů je Erskinová taková, jakou ji znám. Bravurně propojuje přítomnost s minulostí tak, že spolu obě dějové linie úzce souvisí, a přesto obě období přináší vlastní příběh plný dramatického očekávání, co bude dál. Tady musím pochválit i překlad Evy Křístkové. Svou prací ladí autorčin jazyk k ještě lepšímu čtenářskému zážitku.

Do Stromu duchů Erskinová zamotala i svého reálného prapředka Thomase Erskina. Toto vědomí má pro mne v celém příběhu zvláštní přidanou hodnotu. Mám pocit, jako bych prostřednictvím Thomase poznávala o kousek blíž i samotnou Barbaru.

Thomasova historická část knihy z 18. století mě baví úplně nejvíc. Sleduji jeho život od dětství, přes dospívání v chudobě až po fenomenální úspěch, kdy je jmenován lordem kancléřem. Jeho život je dlážděný množstvím zvratů, překážek, ale i cílevědomostí a odhodláním. Vypracovat se svépomocí z chudáka na boháče není jen tak. Člověk si získá přátelé i nepřátelé. A jednoho takového nepřítele na život a na smrt má i Thomas. Nenávist mezi oběma muži by mohla ukončit nepřítelova poprava. Mohla. Ale neukončí. Popravené tělo totiž opouští duch plný touhy po pomstě.

Zatímco přihlížíme napínavému dramatu v minulosti, hlavní hrdinka Ruth se v současnosti vypořádává s pozůstalostí svého otce. Nic netušící žena kromě střípků minulosti najde v otcově domě i cizího muže, který se prohlašuje za jejího nevlastního bratra. Koluje mu v žilách stejná krev jako Ruth a co po ní vlastně chce? A co duch z dávných dob toužící po své odplatě? I ten má na Ruth spadeno. Jak se s tím vším Ruth vypořádá? Najde konečně klid nebo i jí postihne rodinné prokletí plné nenávisti?

Na všechny mé otázky dostávám na závěr odpovědi. Možná až trochu rychle. Konec knihy mi přijde docela uspěchaný. To je jediné mínus, které mohu příběhu vytknout. Kdyby autorka ubrala pomalejší začátek a o tenhle kousek protáhla konec, neměl by Strom duchů daleko k dokonalosti. Za mě opět skvělé počtení, které mohu vřele doporučit. A pokud Barbaru Erskinovou neznáte, tak to honem napravte. Nebudete litovat.

PS: A vůbec se nebojte té duchařiny. Pokud k tomuto žánru máte výhrady, Barbara vás přesvědčí, že v jejích knihách budete s napětím očekávat, kdy už se konečně nějaký ten duch objeví na scéně.

Strom duchů

Název: Strom duchů (The Ghost Tree)
Autor: Barbara Erskine
Žánr: Román edice Světový bestseller
Nakladatelství: Brána, Euromedia
Rok vydání: 2019
Počet stran: 552
Hodnocení: 95 %                           
Zdroj foto: Euromedia
Odkaz na web: Euromedia



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Imago, imagines I.-II.

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). academia.cz

Život byl pes

Tak to jsem já – pes Život. Rozhodně jsem se nenarodil jako domácí mazlíček. Díky různým okolnostem, které vám budu vyprávět, a také díky mému vzhledu a povaze, nikoho nenapadlo ho ze mě udělat. grada.cz
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Rozhovor

Martin Procházka: „Kluci z Dymytry jsou strašně pohodoví“

martin prochazka 200Jaké je jezdit celou tour s Dymytry a dělat jim neoficiálního fotografa? Jak se k tomu může člověk dostat? To vše a mnohem víc nám pověděl Martin Procházka, který má vášeň a cit pro focení i rockovou muziku jednoduše v genech. Po...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Cestou necestou s mistrem haiku, japonským básníkem Bašó

alt“Nevím, jestli to znáš taky, vždycky když vidím mraky, mám hroznou chuť vypadnou z týhle díry” zpívá Petr Fiala, frontman skupiny Mňága a Žďorp v jedné písni. Netuším, zda Bašó viděl mraky, a zda je Bašovo rodné město Uen...


Literatura

Lovec Lobo se vrací na scénu a s ním i Sedm zbytečných

Lobo 200Nakladatelství Crew nám na podzimní dny nadělilo klasiku - pěkného hrdinu, někdo by řekl spíš lotra, a to zlověstného Loba s novou náloží jeho příběhů. Oblaží nás hned čtyři zábavné příběhy, které svým zpracováním – ať už typickou kresbou či přímočarým s...

Divadlo

Testosteron byl masakr

testosteron 200Městské divadlo Zlín na začátku své 73. sezóny přišlo s komedií polského autora Andrzeje Saramonowicze Testosteron, která má velké ambice stát se velmi oblíbeným titulem.

...

Film

Nepohodlné masakry

foto k filmu perexVe čtvrtek 30. listopadu tohoto roku jsem se v Berlíně zúčastnila premiéry filmu ZER tureckého režiséra s kurdskými kořeny Kazima Öze. Během 110 minut filmu jsem střídavě zatajovala dech, plakala a smála s...