Hurá, je tady další kniha německého novináře Stephana Ortha. Po Rusku se tentokrát vydává poznávat lidi i kulturu do Iránu a opět k tomu volí couchsurfing.

 

 

 

V Iránu je přitom couchsurfing oficiálně zakázaný, ale tím se autor nenechává odradit. Prostřednictvím tohoto způsobu cestování totiž má možnost potkat spoustu lidí, kteří jsou na stejné vlně. Navíc má možnost sledovat, jak se doma v soukromí mění a jak to v tom státu vše funguje.

Kniha začíná velmi čtivě – autor se v první kapitole ocitá ve výslechové místnosti místní policie a má strach, aby jej nezatkli. Poté už následuje vyprávění z Teheránu, Kíše, Kermánu, Šírazu a dalších měst. Stephan Ort popisuje jak velmi zajímavá místa, tak se dotýká historie a především se zaměřuje na lidi. Seznamuje čtenáře s jejich osudy, popisuje jejich bydlení i názory. Nechává se vést náhodou i osudem a tak se ocitá například na výletě na poušť, na rodinném rande s mladou slečnou nebo celou noc prorybaří. Tyto příhody dělají knihu neobyčejnou a také zábavnou.

Při čtení jsem měla hned chuť sama někam vyrazit – ideálně také využít pohostinnosti jiných a spolehnout se na couchsurfing. Líbí se mi, jak autor dokáže popsat, co je na něm skvělé, ale zabývá se také nejistotou nebo právě tím, že se musíte často řídit tím, co chce hostitel. Mnohokrát měl autor také štěstí, některé situace byly poměrně děsivé a pro nás těžko představitelné. Osobně mě při čtení Irán lákal i děsil zároveň. Jedná se zkrátka o úplně jiné prostředí, se kterým je navíc spojena spousta předsudků.

„Všiml jsem si také, jak příjemné pro každého z nich je, když slyší, že Iránci jsou skvělí. Peršané jsou na svoji vlast velice hrdí. Vědí ale také, jaký ošklivý tlak vytváří jejich země na celý svět. Každý návštěvník, který jasně ukáže, že rozlišuje mezi lidmi a jejich vládou, udělá kousek práce pro sebevědomí tolik poníženého národa. Tak jsem našel odpověď na otázku, jestli může člověk cestovat do země, s jejímž politickým vedením nesouhlasí, je jednoznačná: Neexistuje žádné špatné msto, pokud cestuješ, aby ses potkal s lidmi.“ (str. 124)

Couchsurfing v Íránu jsem zhltla na dva zátahy, čtení mě opravdu hodně bavilo a země mě fascinovala. Jedná se o skvělou knihu, která se mi líbila snad ještě více než ta o Rusku. Už se tedy moc těším na další autorův titul tentokrát zaměřený na couchsurfing po Číně.

Stephan Orth, ročník 1979, pracoval jako redaktor v dovolenkovém resortu při redakci Spiegel Online, až se v roce 2016 osamostatnil coby nezávislý novinář. Jako couchsurfer cestuje už od roku 2004. Měl u sebe hosty z celého světa a setkal se s hostiteli ve více než třiceti zemích. Orth je autorem bestselleru „Couchsurfing v Íránu“, u vydavatelství Malik vyšla kromě toho také jeho kniha „Dědečkův ledovec“. Za své reportáže získal Orth několikrát cenu „Columbus“, udělovanou Svazem německých cestovatelských novinářů. www.stephan-orth.de

Couchsurfing v Íránu
Moje cesta do země za zavřenými dveřmi
Autor: Stephan Orth
Překlad: David Krásenský
Žánr: cestopis
Nakladatelství: Kazda
Rok vydání: 2019
Počet stran: 280
Hodnocení: 95 %

https://www.knihykazda.cz/stephan-orth-couchsurfing-v-iranu#tb1=1

Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: http://www.kultura21.cz/souteze/19874-couchsurfing-v-iranu-soutez

< Předchozí		Další >