„Obraz Edgara Degase ‚Baletky v modrém‘ dal název mému románu,“ říká Blanka Kubešová

„Obraz Edgara Degase ‚Baletky v modrém‘ dal název mému románu,“ říká Blanka Kubešová

Email Tisk
ImageKoncem roku vyšla v nakladatelství Eroika novinka Blanky Kubešové Baletky v modrém. Tato pilná autorka žijící v zahraničí nám představila svou desátou knížku. U všech předchozích vycházela z vlastních životních zkušeností. U této, jak mi prozradila v Slávii, kavárně u Vltavy naproti Národnímu divadlu, na podzim loňského roku, to bylo trošku jinak. Ale to vám vysvětlí v našem rozhovoru sama.


Paní Blanko, Baletky v modrém jsou Vaší desátou knihou (pokud jsem správně počítala) v čem jsou tedy jiné, než knížky předchozí.

Na počátku jsem čerpala z vlastních prožitků a vracela se ke svému dětství. Deník Leošky K., Žoržína i Brácha Jerry jsou práce plné osobních zážitků. Už v tom se tedy „Baletky“ liší. Nebylo to ovšem tak, že bych po biografických prvotinách skočila rovnýma nohama do psaní řekněme autentických příběhů. Nejdříve jsem opustila analýzu dětství a začala psát o lidech, jejichž osudy jsem posbírala cestou. Začal mě víc a víc zajímat vnitřní svět hrdiny a rodily se první pokusy o psychologický román. Tak nějak vznikla Kočičí dlažba, Žabky na vodě, Vltavěnka i Otec s velkým O. To všechno jsou práce, jejichž jádrem se stalo autentické vyprávění nebo osud druhého člověka. Také v psychologickém románu Baletky v modrém jsem zpracovala traumatické zážitky autentické hrdinky. Ztíženou práci jsem měla v tom, že mi poskytla jen střípky svého příběhu.

Nová je i napínavější, téměř detektivní forma, kterou jsem se pokusila čtenáře vtáhnout do děje.
Jak se Vám tvořilo podle poznámek někoho dalšího?


Problém byl spíš v tom, že ty poznámky byly velice kusé a vzhledem k jejich intimnosti vyžadovaly naprosté ponoření, vcítění do toho, co v nich bylo třeba i jen naznačeno nebo dokonce zamlčeno. Kromě toho jsem neměla s baletem praktické zkušenosti. To vyžadovalo jiné řešení než dosud. Víc než jindy jsem na sebe nechávala působit obrazy, barvy i verše.  A pohyb! Chodila jsem do galerií, vysedávala před studiemi a obrazy baletek v pohybu, tak jak je zachytili slavní. Obraz Edgara Degase „Baletky v modrém“ dal název i mému románu.
 
Image
Jejich hlavní hrdinky – Heda a Luďka – jsou bývalé studentky baletu. Ale v dospělosti jste jim balet nepřisoudila, proč?

V životě to tak bývá, že se nám vysněná nebo zdánlivě osudová povolání vyhnou. Tak to koneckonců dopadlo i s prototypem mojí hrdinky, ani ta u baletu nezůstala. Tohle vyplynulo z nešťastné náhody, která zasáhla jak samotnou primabalerínu a učitelku baletu Andělu, další románovou hrdinku, tak následně celý její soubor.

Jaký je Váš vztah k baletu? Chtěla jste být primabalerínou?

Tady čtenáře asi zklamu. Balet mám ráda, ale sama jsem k němu nikdy neměla vlohy.

Heda s Luďkou to neměly v dětství snadné – despotický otec u jedné a ambiciózní matka přehlížející podivínské chování vlastního dědečka u druhé – a zážitky z dětství je pronásledují a ovlivňují jejich chování v dospělosti. Myslíte si, že takové zážitky lze „přeprat“? Že lze nad nimi zvítězit?

Moje „předloha“ hrdinky to nedokázala, zážitky čas od času vyplouvaly z podvědomí na povrch. Osobně se ale domnívám, že tohle je závislé na tom, jak harmonicky se vyvíjí další život. Věřím, že zvítězit nad sebetěžšími, tedy i traumatickými zážitky, není nemožné.

Image

Vaše prózy jsou vystavěné na skvěle propracovaných postavách – jsou hrdinové výplodem Vaší fantazie nebo jsou výsledkem pozorování a kombinace vlastností skutečných lidí, které v životě potkáváte?

Myslím, že fantazie nestačí. Nejlepší romány píše život sám a v těch mých se vždy pohybují skuteční lidé. Také základem je u mne vždy a vždycky bude prožitek. Snažím se nahlédnout do nitra hrdinů, prožívat jejich osudy s nimi a psát začínám až tehdy, když jejich příběhy a celý námět cítím jako naléhavou nutnost, jako něco, co nemohu oslyšet. Takové práce nejsou určeny lovcům příběhů, ale čtenářům, které zajímá vnitřní svět hrdiny.

Z Vašich knížek je cítit touha po komunikaci, otevřenosti, vzájemné toleranci – jste sama komunikativní? Jak je to u vás s tolerancí? Dokážete odpouštět?


Jsem samotářka, možná právě proto svoji účast věnuji lidem na okraji. Naše doba klade důraz na pomíjivé hodnoty. Těm úspěšným, mladým, zdravým a krásným dnes patří svět. Jakoby hodnota člověka klesala s jeho zevnějškem nebo věkem. I proto se snažím proniknout do duší lidí trpících samotou, zklamáním, opuštěností, a třeba i nenávistí.
Co se týká tolerance, k té je třeba dospět a učit se jí celý život. S odpouštěním je to o něco lehčí, já osobně žádné křivdy v sobě nenesu a neživím, otravuje to duši.

Která z vašich knih se vám psala nejsnáze, se kterou jste se nejvíc trápila?

S největší lehkostí a současně s radostí jsem psala Vltavěnku, snad proto vyšly tyhle tragikomické příběhy legendární, svérázné „báby ze Ždáně“ během pouhých dvou let hned dvakrát. Také Brácha Jerry se psal jakoby sám od sebe.
Daleko složitější to bylo mnohovrstevným psychologicko-bilančním románem Žabky na vodě. Tady je základem autentická výpověď člověka, který strávil několik let v komunistickém lágru, podobně jako druhý hrdina v lágru nacistickém. Oba hledají smysl života, podstatu své identity ve světě. Bylo to těžké sousto, ale snad jsem je zvládla.

Image

Vaše knížky bývají označovány nálepkou „pro ženy“, ale čtou je velice rádi i muži. Přemýšlela jste někdy proč? Co je na Vašich prózách přitahuje?


Obávám se, že tato nálepka nezaslouženě postihuje knihy nakladatelství Eroika obecně. Vycházejí tu kvalitní ženské autorky a neměli bychom to zaměňovat s "romány pro ženy". Pravdou je, že ohlasy na mé práce chodí z obou stran. Vysvětluji si to tím, že se zabývám spíš vážnějšími tématy, a ty zajímají ty hloubavější z nás, nezávisle na pohlaví.

Baletky v modrém jsou u čtenářů, máte již nějaké ohlasy?

Otázka mi hraje do ruky, protože na tuto zatím moji poslední práci přichází snad nejvíc ohlasů ze všech mých knížek. Mám radost! A děkuju Vám i čtenářům!

A jaké překvapení pro nás chystáte nyní? Divadelní hru, román, televizní inscenaci? Prozradíte nám?

Neprozradím! Práce je zatím ještě příliš v plenkách, abych o ní dokázala mluvit. 

Děkuji za rozhovor.
Jana Semelková


zdroj foto: archiv Blanky Kubešové


 

Komentáře   

 
0 #3 Blanka KubešováLáďa 2012-01-23 17:53
Díky paní Dr.Semelkové za velice zajímavý rozhovor, ve kterém naše přední autorka Blanka Kubešová poodhalila své nitro. I když jsem se již seznámil na různých stránkách s jejím životopisem (které jsem již uvedl v mém komentáři k Baletkám v modrém), tak jsem se zase dozvěděl trochu navíc. Obdivuji její brilantní myšlenkové pochody a cítění duše, které pokaždé vyústí do různých žánrů, a dovedou uchvátit čtenáře. Všechna její tvorba, ať jsou to již knížky či bezpočet článků, má stále vysokou úroveň, na kterou jsou čtenáři u ní zvyklí. Již se těším na Baletky, stejně tak jako i na další knížky a články naší velice plodné autorky. Také díky za pěknou fotku s Járou Kohoutem z autorčina souromého archivu. Rád na něho vzpomínám když byl i u nás v Montrealu, škoda že již odešel.
S díky zdraví Láďa Křivánek
Citovat
 
 
0 #2 Varování !!!J. Šikolová 2012-01-23 15:20
Nepouštějte se do této knížky, pokud před sebou nemáte dva volné dny, abyste stačili vychutnat a přečíst těch 184stránek víceméně na jeden zátah, protože v momentě, kdy musíte čtení přerušit, nemyslíte na nic jiného, než jak se k němu nejrychleji vrátit, jinak hrozí abstinenční příznaky!
Za sebe mohu říci, že jsem román přečetla hned, jak vyšel, neboť vím, že děje v románech paní Blanky Kubešové jsou velmi citlivě zpracovány a mají hloubku. Moje kniha putovala do rukou babičce, která je vášnivá čtenářka a světe, div se! Přečetl ji i dědeček, který skoro nečte pro vážné onemocnění oka a dokonce byl v některých momentech dojat. Knihu jsem proto koupila k vánocům i své kamarádce. Román je nejen pro ženy a muže, ale líbí se i lidem různého věku, což se o románech nedá vždy říci. Děkuji autorce paní Blance Kubešové a přeji jí hodně tvůrčí inspirace a zdraví, ať svojí múzu nekrotí, ba právě naopak, abychom se mohli brzy radovat z dalšího jejího díla.
Citovat
 
 
0 #1 Knihy Blanky KubešovéJanina Svobodová - knihovnice 2012-01-23 11:16
Při čtení článku jsem se opět vrátila do příběhů knih Blanky Kubešové, které jsem četla už dříve, včetně posledního románu "Baletky...". V článku je zmínka o Vltavěnce, která se mi moc líbila a nejen mě, v naší rodině ji četli všichni.
Jsem knihovnicí v malé obci a v naší knihovně jsou romány paní Blanky oblíbené a opravdu je čtou nejen ženy, ale i muži. Vřele knihy paní Kubešové doporučuji. Na webu knihovny se podívejte do katalogu, které knihy si u nás můžete půjčit http://www.jkk.estranky.cz/clanky/on-line-katalog--otviraci-doba--cenik--knihovni-rad/on-line-katalog-jiraskovy-knihovny-klucov.html .
S díky zdraví J.Svobodová
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Život může být tak snadný

zivot muze byt tak snadny 200V říjnu vydalo nakladatelství Moba knihu německých autorů Inga Froböse a Petera Grossmanna Život může být tak snadný, která vám pomůže vyznat se v džungli rozhodnutí a usnadnit život. Podtitul „Nejlepší manuá...

Nové komentáře


Literatura

Nemám žádné jméno – ukradená autobiografie dívky vězněné v Terezíně

nemam zadne jmeno hilarovaNakladatelství Fragment poprvé českým čtenářům přináší knihu Nemám žádné jméno ověnčenou mezinárodními cenami a známou v západní Evropě, jejíž autorka česká spisovatelka a básn...

Divadlo

Z malého brouka v hlavě velké divadlo

brouk v hlave 200Městské divadlo Zlín se derniérou rozloučilo s hrou Brouk v hlavě, ve které v dvojroli exceluje Pavel Vacek, a nejen on.

...

Film

Fresh Film Fest oslaví na konci srpna desáté výročí pod vlajkou fanatismu

fresh film fest 200Fresh Film Fest, mezinárodní filmový festival zaměřený na debutovou a studentskou tvorbu, oslaví letos desáté výročí. Více než 150 projekcí a řada doprovodných programů proběhne od 28. srpna do 1. září v pražských...