Pro jedny hrdina, vzor a zbožňovaná modla, pro druhé sprosťák, symbol arogance a amatér, který se afektovanými pózami snažil zakrýt nedostatek talentu. Názory na frontmana legendární kapely The Doors Jima Morrisona se odnepaměti rozcházejí a nejspíš se vždy rozcházet budou. Nezpochybnitelné je však jedno: Morrison byl výraznou osobností s mimořádným darem působit na (mladé) lidi. Jako takového ho představuje i monografie Nikdo to tu nepřežije, kterou předloni vydalo v dotisku nakladatelství Maťa. Tento malý výlet do rebelantských 60. let, kdy byla na rockovém koncertě povinností řádit bez ohledu na následky, stojí určitě za to.
Odmlouval Matce vlčici
Knihu sestavila dvojice autorů – Daniel Sugerman a Jerry Hopkins. Oba Morrisona dobře znali a měli k němu blízko. Mohli tak důvěryhodně popsat jeho dětství v rodině hrdého a úspěšného vojáka i to, jak vycházel se dvěma sourozenci. Do vyprávění zahrnuli Morrisonovu první chlapeckou lásku i úsměvnou historku o tom, jak ho vyhodili ze Skauta, když odmlouval Matce vlčici. Velmi čtivě popisují jeho studia, studentská přátelství i to, jak se Morrison hledal, až se nakonec našel v psaní básní (textů) a v hudbě.
Hopkins a Sugerman líčí vznik a těžké začátky kapely The Doors, její zlatou éru i to, jak se musela vypořádat s obscéními a mnohdy nelegálními excesy svého charismatického lídra, s Morrisonovou stupňující se závislostí na alkoholu a zálibou v ženách a kokainu. Zachycují jeho rozčarování z popularity, z faktu, že se z něho stala ikona, od které se spíše než hudební zážitek očekává adrenalin a výtržnosti (“Zkusil jsem dohnat vlastní mýtus k absurditě, čímž jsem ho chtěl zrušit, vygumovat.”).
Z mladého lva zpustlíkem
Autoři popisují nenápadnou proměnu štíhlého sexuálního symbolu oblečeného do kůže, ”Mladého lva”, ve zpustlého a robustního bluesového zpěváka, který tvář opuchlou z chlastu maskuje vousem, i Morrisonův rychlý konec, kterému v prvním okamžiku nikdo nevěřil - v dobách své největší slávy totiž Morrison ”umíral” skoro každý víkend (zabil se v autě, předávkoval se alkoholem nebo halucinogeny, spadl z balkónu...). Předkládají čtenáři nejrůznější teorie, které se po smrti zpěváka vyrojily i oficiální verzi. Při tom všem zohlednili oba aspekty Morrisonovy osobnosti – jeho temné a apokalyptické já i chvilky nefalšovné nevinnosti a ostychu.
“Speed zabíjí husy. Když píchnete huse plnou dávku, bude dosmrti plavat dokolečka.”
Mezi nejvtipnější místa knihy patří pasáž, v níž Sugerman s Hopkinsem popisují, jak hvězdy tehdejšího šoubyznysu, Morrisona nevyjímaje, namlouvaly varovné rozhlasové spoty pro mladé, aby si nepíchali speed. Morrison tehdy dohnal pracovníka nadace, která vše organizovala, k zoufalství (“Co se mu stalo? Alice Cooper jednou říkal, že kdyby někoho chytil, jak si píchá speed, vloupal by se k němu domů a oběsil mu děcka. No a nic takových jsem já neřekl.”) Patřil také mezi největší trapiče pořadatelů koncertů. Českého čtenáře a fandu The Doors potěší i zmínka o ”malé sladké emigrantce” z Československa Yvonne Fukové.
V knize čtenář nenajde ani zrnko sentimentu, ani náznak mýtického mlžení. Je napsaná velice čtivě (až beletristicky) a s pochopením. Text je proložen množstvím černobílých fotografií (na několika z nich je dokonce “Ještěrčí král” zachycen i s úsměvem) a přetisků Morrisonových rukopisů. V závěru se nachází přehled diskografie The Doors. Podle knihy Nikdo to tu nepřežije vznikl scénář k legendárnímu filmu Olivera Stonea nazvaného prostě The Doors.
When the music's over
Turn out the lights...
O autorech:
Novinář Jerry Hopkins má na svém kontě řadu knih o rockové hudbě (např. životopis Elvise Presleyho). S Morrisonem se seznámil při rozhovoru pro časopis Rolling Stone. S Doors vyrazil i na turné do Mexika, aby popsal tamní koncerty.
Daniel Sugerman byl Jimův důvěrný přítel a obchodní poradce. Během slavné éry Doors byl pevnou součástí “rodiny”. Na Jimův popud začal už ve třinácti letech psát, mimo jiné i o dění kolem Doors.
Knihu vydalo nakladatelství Maťa v roce 2010 v edici ROCK& POP (vydání třetí, v Maťa druhé), překlad Vojtěch Lindaur, 352 stran.
Hodnocení: 90%
Zdroj foto: Maťa
Knihu sestavila dvojice autorů – Daniel Sugerman a Jerry Hopkins. Oba Morrisona dobře znali a měli k němu blízko. Mohli tak důvěryhodně popsat jeho dětství v rodině hrdého a úspěšného vojáka i to, jak vycházel se dvěma sourozenci. Do vyprávění zahrnuli Morrisonovu první chlapeckou lásku i úsměvnou historku o tom, jak ho vyhodili ze Skauta, když odmlouval Matce vlčici. Velmi čtivě popisují jeho studia, studentská přátelství i to, jak se Morrison hledal, až se nakonec našel v psaní básní (textů) a v hudbě.
Hopkins a Sugerman líčí vznik a těžké začátky kapely The Doors, její zlatou éru i to, jak se musela vypořádat s obscéními a mnohdy nelegálními excesy svého charismatického lídra, s Morrisonovou stupňující se závislostí na alkoholu a zálibou v ženách a kokainu. Zachycují jeho rozčarování z popularity, z faktu, že se z něho stala ikona, od které se spíše než hudební zážitek očekává adrenalin a výtržnosti (“Zkusil jsem dohnat vlastní mýtus k absurditě, čímž jsem ho chtěl zrušit, vygumovat.”).
Z mladého lva zpustlíkem
Autoři popisují nenápadnou proměnu štíhlého sexuálního symbolu oblečeného do kůže, ”Mladého lva”, ve zpustlého a robustního bluesového zpěváka, který tvář opuchlou z chlastu maskuje vousem, i Morrisonův rychlý konec, kterému v prvním okamžiku nikdo nevěřil - v dobách své největší slávy totiž Morrison ”umíral” skoro každý víkend (zabil se v autě, předávkoval se alkoholem nebo halucinogeny, spadl z balkónu...). Předkládají čtenáři nejrůznější teorie, které se po smrti zpěváka vyrojily i oficiální verzi. Při tom všem zohlednili oba aspekty Morrisonovy osobnosti – jeho temné a apokalyptické já i chvilky nefalšovné nevinnosti a ostychu.
“Speed zabíjí husy. Když píchnete huse plnou dávku, bude dosmrti plavat dokolečka.”
Mezi nejvtipnější místa knihy patří pasáž, v níž Sugerman s Hopkinsem popisují, jak hvězdy tehdejšího šoubyznysu, Morrisona nevyjímaje, namlouvaly varovné rozhlasové spoty pro mladé, aby si nepíchali speed. Morrison tehdy dohnal pracovníka nadace, která vše organizovala, k zoufalství (“Co se mu stalo? Alice Cooper jednou říkal, že kdyby někoho chytil, jak si píchá speed, vloupal by se k němu domů a oběsil mu děcka. No a nic takových jsem já neřekl.”) Patřil také mezi největší trapiče pořadatelů koncertů. Českého čtenáře a fandu The Doors potěší i zmínka o ”malé sladké emigrantce” z Československa Yvonne Fukové.
V knize čtenář nenajde ani zrnko sentimentu, ani náznak mýtického mlžení. Je napsaná velice čtivě (až beletristicky) a s pochopením. Text je proložen množstvím černobílých fotografií (na několika z nich je dokonce “Ještěrčí král” zachycen i s úsměvem) a přetisků Morrisonových rukopisů. V závěru se nachází přehled diskografie The Doors. Podle knihy Nikdo to tu nepřežije vznikl scénář k legendárnímu filmu Olivera Stonea nazvaného prostě The Doors.
When the music's over
Turn out the lights...
O autorech:
Novinář Jerry Hopkins má na svém kontě řadu knih o rockové hudbě (např. životopis Elvise Presleyho). S Morrisonem se seznámil při rozhovoru pro časopis Rolling Stone. S Doors vyrazil i na turné do Mexika, aby popsal tamní koncerty.
Daniel Sugerman byl Jimův důvěrný přítel a obchodní poradce. Během slavné éry Doors byl pevnou součástí “rodiny”. Na Jimův popud začal už ve třinácti letech psát, mimo jiné i o dění kolem Doors.
Knihu vydalo nakladatelství Maťa v roce 2010 v edici ROCK& POP (vydání třetí, v Maťa druhé), překlad Vojtěch Lindaur, 352 stran.
Hodnocení: 90%
Zdroj foto: Maťa
| < Předchozí | Další > |
|---|
Letošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí po...
.jpg)
Jodi Bishopová, úspěšná realitní makléřka a živitelka rodiny, to nemá v životě snadné. Stará se o dvě děti, její manželství s průměrným spisovatelem Harrisonem, který na ni žárlí, za moc nestojí, a k tomu všemu se musí věnovat také svým ...
Když v roce 2010 spatřil světlo filmového světa snímek Králova řeč, okamžitě si dokázal získat city neurozených diváků a dokonce obměkčit i zkamenělá srdce kritiků a akademiků. Málokdo si však v té době uvědomoval, že...
Režisérka Claire Denisová se svěřila, že impuls k natočení filmu Parchanti spí dobře jí poskytlo Kurosawovo klasické drama Zlý chlap spí dobře. Zvolila název Les salauds (neboli Parchanti), odkazujíc tak k japonskému mistru, jehož dílo bylo ve Franc...