Nejen muži mají své dny. I ženy potřebují občas zhřešit a nejlépe bez přítomnosti silnějšího pohlaví. A jak na to? Stačí sáhnout po knize Marcely Mlynářové Kdo nehřeší, nežije. Nakladatelství Brána ji vydalo jako následovnici knih Důchodkyně nestřílejte, V padesáti na začátku a Z lodiček do holin od téže autorky.

 

Začátek knihy je i začátkem života hlavní hrdinky. Ta se narodila rodičům vpravdě svérázným, čímž měla postaráno o dětství plné originálních zážitků. Dospívání probíhalo ve stejném duchu.  Hrdinka, ač vyrůstala a dospěla v neutěšené době minulého režimu, neproplouvala šedivými nudnými dny. Její osudy jsou dokladem toho, že někteří lidé mají neuvěřitelnou schopnost přitahovat bláznivé události a vymykat se tomu, co je považováno za běžné, aniž o to nějak vehementně usilují. Muži jejího života nejsou onou pomyslnou oporou, jíž by měl ideální partner být. Snad jen její potomky lze označit za “standardní typy” či normám se příliš se nevymykající. Hrdinka si na svůj chléb vydělává coby manekýna, tudíž její příhody získávají punc nevšedního i díky faktu, že se pohybuje ve světě módy a jejího předvádění. Tím je nastíněno, že se nejedná o žádnou šedou myš s tuctovými pracovními radostmi i starostmi.

Události hlavní hrdinka líčí s nadhledem, který by neuškodil mnohým z nás. Na začátku se příběh odvíjí tak, že čtenářka získá pocit, že hrdinka má před sebou zářnou budoucnost, kterou nic neohrozí. Že ze všech problémů rychle a relativně bezbolestně vybruslí ven, mnohdy za vydatné pomoci své rodiny. Poté, co se začnou životní prohry většího či menšího rozsahu kupit, nijak se v nich sebelítostivě nepitvá, dalo by se říct, že suše konstatuje. To je na ní velmi sympatické.

Zasadit hrdinku do prostředí přehlídkových mol a módního průmyslu, byť v minulém režimu, považuji za prvoplánové, neboť toto prostředí jako by bylo synonymem nevšedních zážitků a spousty veselých historek se zajímavými a výjimečnými lidmi. V některých okamžicích jsou zákruty na životní cestě hlavní hrdinky těžko uvěřitelné i s přihlédnutím, že se jedná o smyšlený příběh. Z řádků a meziřádků čiší úporná snaha ozvláštnit život hlavní hrdinky za každou cenu.

Šmrnc, který by vyprávění mohlo mít, chvílemi bohužel mizí do ztracena. Jiskra, která zažehne chuť se ke knize vracet,  pohasíná. Nic nechybí, nic nepřebývá, ale celek je takový nijaký. S trochou nadsázky lze knihu přirovnat k vodě, bez chuti a bez zápachu.  K vodě, která ale zažene žízeň, osvěží, tudíž splní svůj účel. Své čtenářky si kniha jistě najde, vždyť kdo má náladu po náročném pracovním dni číst hlubokomyslné úvahy o nesmrtelnosti nebo filozofování o smyslu bytí. Mozek při čtení úplně nezahálí, ale taky není zbytečně přetěžován, prostě klasické oddechové čtení. V rámci této kategorie se nejedná o dílo podprůměrné, pouze nedosahuje hvězdných výšin.

Takže…  zabavit děti a manžela na delší dobu, nejlépe  za nimi anebo před nimi zamknout dveře, udělat místo na stole, ať je kam dát nohy, postavit hrníček kávy nebo sklenici vína, případně popelník, vypnout mobil a relaxovat.

Zdroj foto: Nakladatelství Brána