Útěk z Berlína: smutné dobrodružství židovské dívky
Reklama
Banner

Útěk z Berlína: smutné dobrodružství židovské dívky

Email Tisk

Útěk z BerlínaNa podzim loňského roku se v Terezíně konala vzpomínková tryzna u příležitosti 70. výročí zahájení deportací českých a moravských Židů a současného vzniku terezínského ghetta. Akce se zúčastnila i dnes devadesátiletá Margot Friedlanderová, pamětnice tamějších událostí a současně autorka autobiografického románu Útěk z Berlína – S židovskou hvězdou v kapse, který byl nyní přeložen i do češtiny.

 

Nástup nacistů a jejich následná vláda nad Evropou poznamenala Německo i celý svět na dlouhou dobu. Diskriminující zákony a podivná pravidla, která Hitler ve společnosti postupně zavedl, přicházela nejprve nenápadně. Lidé, kterých se týkala především – Židé, považovali celou situaci nejdříve za zcela absurdní – v Německu vyrostli, považovali se za součást tehdejší společnosti, a proto nechápali, čím se odlišují: “Myslí tím doopravdy nás? To není možné, jsme přece Němci!”  Margot si tyto otázky dlouhou dobu nekladla. V době Hitlerova nástupu k moci byla ještě příliš malá a později byly její názory výrazně ovlivněny rodinou.  Margot tehdy žila, stejně jako většina tehdejší společnosti, v jakési ulitě a veškerá možná nebezpečí si i přes četná varování z okolí odmítala připustit. A tak stejně jako mnozí ostatní propásla i ona ten správný čas, kdy bylo ještě možné z Německa legálně odejít.

alt

Večer 20. ledna 1943 znamenal pro tehdy jednadvacetiletou Margot konec života, který do té doby znala. Tento den měla se svou rodinou, která v té době čítala už jen ji, její maminku a bratra, zrealizovat dlouho plánovaný útěk z Berlína.  Plán byl však na poslední chvíli prozrazen a jediná Margot, kterou nacisté ve společném bytě nezastihli, zůstala na svobodě. Matka jí stihla zanechat jen jediné poselství: “Pokus se přežít!”. Margot, která se náhle a zcela nečekaně ocitla úplně sama, musela doslova přes jedinou noc dospět. Přes známé se napojila na organizovanou síť, která pomáhala lidem, kteří se ocitli v ilegalitě, přežít. Avšak ne všichni, kteří své služby nabízeli, byli v této věci nezištní. Někteří očekávali i jisté protislužby, které však dívka plnit odmítala a musela tak rychle měnit bydliště… Ze strachu, že bude prozrazena, podstoupila Margot i radikální proměnu svého zevnějšku. Nechala si obarvit vlasy a dokonce i upravit svůj typicky židovský nos, který by lovce Židů, kterých bylo nyní na ulicích všude plno, na její původ ihned upozornil. Ani tato opatření ji však nezachránila a po patnácti měsících úspěšného skrývání byla nakonec zatčena a transportována do sběrného tábora v Terezíně.

alt

Zážitek z této doby Margot shrnuje takto: “Vše se točilo kolem jídla, spánku a práce, a přitom vše, co s tím souviselo, byl boj. V podstatě šlo jen o jedno: přežít další den.”  V souvislosti s tím se zamýšlí nad smutným osudem nemocných a starých lidí, kteří nemohli pracovat a nezbylo jim nic jiného, než chodit po ulicích a žebrat: “Byli to lidé narození v minulém století. Kdo z nich by si pomyslel, že budou ve stáří znevažováni, že o ně jejich děti nebudou pečovat, že se budou toulat cizími ulicemi a žebrat o chleba u cizích lidí (…).” Kromě jiného se pozastavuje i nad náhodami (nebo předem daným osudem?), které ji mnohokrát zachránily život. “Náhodou” objevená zručnost ve štípání slídy, pro nacisty tak cenná, “náhodná” setkání s lidmi, díky nimž šla cestou, kterou by se sama nevydala… Proč zrovna ona, Margot, nebyla ani v jednom transportu na Východ, do tábora, ze kterého se ještě nikdo nevrátil?

Na osvobození vzpomíná jako na hodně zvláštní dobu. Lidé byli již tak otupělí, že nedokázali projevovat jakékoli city, natož se radovat: “Moc dlouho jsme na ten okamžik čekali. Teď nastal, ale my jsme tomu nedokázali uvěřit.”  Z dřívějších lidí s rodinou a zázemím se stali lidé, kteří najednou nikam nepatřili a neměli ani kam a ke komu se vrátit. Mnoho z nich proto odjelo hledat nový život do Ameriky, ale pocit vykořeněnosti v nich zůstal: “ Hodně z nás v Německu vyrostlo, ale mohli jsme se po tom všem ještě cítit Němci? Jeli jsme do Ameriky, ale budou z nás někdy Američani? Nebyli jsme nikdo.”

alt

Do země velkých možností odjela i Margot, která ze své rodiny přežila jediná. Až po letech, kdy čas zahojil ty nejhorší rány, začala na popud přátel sepisovat své vzpomínky. Psala je v angličtině, neboť ačkoli němčina byla jejím rodným jazykem, k popisu hlubších prožitků ji již použít nedokázala. S konečnou podobou knihy, jejímž výsledkem je čtivý, místy až napínavý text, pomohla berlínská spisovatelka a scénáristka Malin Schwerdtfegerová, známá mimo jiné díky svému románu Café Saratoga.

Do Německa se paní Margot vrátila poprvé až v roce 2003, a to z důvodu natáčení dokumentu Don´t call it Heimweh, ke kterému ji přemluvil režisér Thomas Halaczinsky. A jak se na svou rodnou zemi dívá dnes? Vlastenectví k ní již necítí: “Nemám vlast jako ostatní lidé. Moje vlast je někde v minulosti. Je to země, která už neexistuje.”

Útěk z Berlína. S židovskou hvězdou v kapse.
Autor: Margot Friedlanderová, Malin Schwerdtfegerová
Žánr: biografie
Vydáno: 2011
Stran: 232
Vydalo nakladatelství: Ikar
Hodnocení: 70 %


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 30

Čtěte také...

Živí mrtví vám ukousnou čas již po čtrnácté

zivi mrtvi perexNakladatelství Crew nám přináší fanoušky oblíbenou komiksovou sérii Živí mrtví již se čtrnáctým titulem, jenž se honosí názvem Není úniku. Dočkáme se nelítostné řežby, nečekaného párování i filozofických...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Zabavte děti s Velkou indiánskou knihou

Velka indianska kniha200V nakladatelství Mladá fronta vyšla Velká indiánská kniha Hau kóla! od Lubomíra Kupčíka obsahující mimo jiné 50 návodů k výrobě indiánských předmětů. Toto dílo je určeno malým i velkým indiánům a těm zajímajícím se o kultu...

Divadlo

Shakespearova Zimní pohádka už brzy v dvojjazyčném provedení

zimni pohadka 200Prague Shakespeare Company přivádí na divadelní prkna shakespearovskou Zimní pohádku. Unikátní anglicko-jazyčný divadelní spolek přichází opět s originálním pojetím hry. Část z ní tentokrát odehrají v češtině s anglickými titulky.

...

Film

Ceny TRILOBIT 2017 potřicáté; jubilejní slavnostní vyhlášení audiovizuálních cen podaruje křišťálovými trofejemi, uvede novou cenu a potěší mimořádným programem i u televizních obrazovek

trilobit 200Sobota 14. ledna 2017 bude v dějinách vzpomínána jako svátek filmařů a televizních tvůrců, jako den oslav hodnotných audiovizuálních děl, a nejen to – na zmíněné datum totiž připadá další, jubilejní ročník audiovizuálních cen TRILOBIT 2017, k...