S Jasonem Lutesem v románu Berlín – Město kamene navštívíme Německo roku 1928. Období, kdy Výmarská republika se zmítá v problémech, její ekonomika pokulhává, vláda porušuje podmínky příměří (vyzbrojování = peníze), nacistická strana, stejně jako komunistická, sílí. Na ulicích se odehrávají bitvy mezi příslušníky jednotlivých stran – malé i větší, slovní i pěstní. Hlavní město říše žije plným tempem – je zde snad dovoleno úplně všechno. Rozvoj města je vidět na každém kroku. Stejně jako bídu válečných veteránů a lidí bez práce. Dvě tváře, několik tváří. Vše klokotá v kvapíkovém tempu – v té době ještě nikdo nechce vidět směr vývoje, vnímat nebezpečí. Všichni prosazují svou pravdu a málokdo rozumně hodnotí, dedukuje, odhaluje. Ti, co se o to snaží, jsou překřičeni a brzy i umlčeni. Moudré přehluší řvouni, přemýšlivé tupci jdoucí za stádem…

Je deset let po válce – kruté, ničivé, nelítostné. Berlín se snaží žít, představit se jako kulturní velkoměsto. Jason Lutes nám toto překotné období představuje očima několika hrdinů. Prvním je novinář Kurt Severing, který se snaží o objektivitu, i když jeho elán z poválečných let a touha bránit spravedlnost a moudrost trošku umdlévá. Je unavený. Sám sebou, vývojem země, Evropy, ale i vztahem ke své přítelkyni.  Není divu. Tento životem „otřískaný“ žurnalista se ve vlaku potkává s Martou Müllerovou – budoucí studentkou výtvarného umění. Marta přijíždí do Berlína studovat kresbu. Tito dva se na chvíli vzdálí, každý jde svou cestou. Pak se potkají, museli se potkat, dva ostrovy uprostřed běsnícího moře. Dalším hrdinou je policista Lemke, který prošel válkou a dnes stojí mezi dvěma vyhraněnými skupinami – komunisty a nacionalisty. Rozkazy nadřízených mnohdy nechápe, proto radši moc nepřemýšlí a jen je stoprocentně plní. Zavítáme i do rodiny židovského studenta, budeme sledovat osud matky samoživitelky, která přišla o práci a nouze ji přivedla do komunity komunistů. Pomohou jí – s bydlením, s prací, jídlem, výchovou dcer. Nachází zde spřízněnou duši. Pak přijde osudná prvomájová demonstrace…

Jason Lutes nám předkládá úžasné příběhy, skvělý román v obrázcích. Odhaluje historii každodennosti, osudy „obyčejných“ lidí. Nemá svůj román postaven na vrcholných představitelích politiky a kultury té doby, které známe z učebnic. O nich se zmiňuje jen okrajově, abychom si vše správně časově zařadili. S jeho hrdiny prožíváme „obyčejné“ životy a najednou vnímáme, že historie, to znamená i současnost, není něco, co se nám děje, ale že to my, stejně jako Lutesovi hrdinové, dějiny žijeme. Tento moment si velmi brzy uvědomíme a začneme i na svůj život pohlížet podobně – jako kdybychom četli román o sobě.

Jediné, co mi trošku vadí, je to, že si jsou jednotliví hrdinové přespříliš podobní. Pokud tedy v “bublině“ není uvedeno jejich jméno, je těžké určit, kdo vlastně hovoří a s kým.  Ale to je jediná výtka k tomuto komiksovému historickému románu. Jinak: klobouk dolů!

Jason Lutes se narodil v New Jersey roku 1967 a jeho umělecký vývoj hodně ovlivnily evropské komiksy, s nimiž se jako dítě setkal ve Francii. Vystudoval na Rhode Island School of Design, přestěhoval se do Seattlu, při cyklistické nehodě přišel o slezinu a živil se mytím nádobí, dokud nezískal místo v nakladatelství Fantagraphics Books. Za rok ovšem přišlo rozčarování z celého komiksového odvětví, Lutes podal výpověď a odešel zas mýt nádobí. Ke komiksu se vrátil, když dostal příležitost kreslit pravidelně stripy do seattleského týdeníku The Stranger, které pak souborně vyšly v knize Jar of Fools. Dnes se živí jako komiksový ilustrátor, čas od času napíše a nakreslí další kapitolu Berlína a s láskou vzpomíná na ty časy, kdy myl nádobí.

Berlín. Město kamene. Kniha první
Autor: Jason Lutes
Překladatel: Viktor Janiš
Žánr: komiks – historický román
Vydáno: 2012
Stran: 215
Vydalo nakladatelství: BB/art, s. r. o.
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: BB/art