Povinná četba z Toronta
Banner

Povinná četba z Toronta

opustis li mne nezahynes skvorecky salivarova hvizdalaKnižní rozhovory Karla Hvížďaly se Zdenou Salivarovou a Josefem Škvoreckým nedávno vyšly pod názvem  Opustíš-li mne, nezahyneš. Čtenář má možnost dozvědět se více o životě v exilu a o historii torontského nakladatelství, jehož knižní produkce působila v období komunistického temna jako živá voda.

 

 

Hvížďalovu knihu otevírá text Milana Kundery z května 1989. Mistr spisovatel v něm z Paříže děkuje Zdeně Salivarové (*1933) a Josefu Škvoreckému (1924-2012) za to, že kus svého vlastního díla obětovali pro díla svých kolegů – „a to se, co jsou spisovatelé spisovateli, ještě opravdu nikdy nestalo.“

V další části knihy Karel Hvížďala (pro upoutání čtenářské pozornosti a snad i pro zorientování se těch, kteří o torontském fenoménu mnoho nevědí) v kondenzované podobě vysvětluje význam literární a nakladatelské činnosti manželů Škvoreckých.  Pochopitelně zmiňuje dvě zásadní díla obou protagonistů – Zbabělce (J.Š.) a Honzlovou (Z.S.). Mimochodem také uvádí jistou podobnost psaní Josefa Škvoreckého a amerického spisovatele Philipa Rotha. Oba spojovala odvaha bourat přetvářku, což svobodný svět vždy oceňoval.
         
Rozhovor se Zdenou Salivarovou vznikal v období 1989 -1990. Hvíždala přiznává, že o první interview se pokusil už v letech 1979 a 1980 do knihy České rozhovory ve světě, ale „tehdy neměla paní nakladatelka dost času, a proto jsem z fragmentu otiskl jen ukázky po čarou k rozhovoru s Josefem Škvoreckým.“  Salivarová vypráví o svých rodinných kořenech a například vzpomíná, jak „nás soudili a kádrovali lidé, kteří mluvíce o bídě a utrpení lidu za první republiky, sami žádnou bídu a utrpení nikdy nepoznali“.  O tom, jak vlastně fungovalo nakladatelství v Torontu v letech 1971 až 1993, mluví se zaujetím, ale bez příkras. Zejména drobné historky dokazují, že tato práce pro spisovatele, kteří měli být po sovětské okupaci ´68 vymazáni, byla velkou životní obětí.

Důležitým tématem, které se objevuje v pasážích o žití v exilu, jsou komunisté, tedy hlavně ti „bývalí“.   V části rozhovoru, která byla uzavřena na jaře roku 1989, říká Zdena Salivarová (s. 139):  „Emigrantský lid nemůže nevidět, jak se na Západě ze soudruhů stávají páni, jak mnozí exsoudruzi se přes noc třídně zařadili, povýšili a stali se z nich buržousti ještě buržoustější než ti, které kdysi pomáhali likvidovat. Ale ani to by nevadilo. Nejvíc ze všeho vadí, že tyhle typy se tady venku zase snaží dostat opratě do rukou, zase nás poučovat, jak a co dělat pro lepší poměry doma, protože oni přece všecko vědí lépe a my ostatní můžeme maximálně posloužit věci jako mouřeníni. Ne, já nejsem nabroušená, já jim přeji všecko nejlepší, ale ať se schovají někam hodně do kouta a ani nedutají.“  


Druhý rozhovor vznikal v letech 1992 a 1993, Karel Hvížďala ho s Josefem Škvoreckým vedl v Torontu a v Praze.  Toto vyprávění tedy spadá do doby, kdy manželé ukončili činnost svého nakladatelství. Škvorecký se vrací nejen do šedesátých let, ale barvitě líčí i historky z kanadského exilu. Třeba jak za ním přišel jistý známý a vykládal mu pozoruhodnou story o jeho ženě, že prý má dva pasy, kanadský a československý… Z vyprávění Josefa Škvoreckého je zřejmé, že daleko od zadrátovaných hranic rodné země se občas pohybovali dost zvláštní lidé s velmi podivnými záměry. V tomto rozhovoru samozřejmě nemohou chybět vzpomínky na jazzové časy, na léta studentská či na období univerzitní. I zde se Škvorecký projevuje jako vynikající ironik a sebeironik, což jsou polohy, které dobře znají  čtenáři jeho knih. 

opustis li mne nezahynes skvorecky salivarova hvizdala


Nutno zdůraznit, že Karel Hvížďala vedl rozhovory věcným a gentlemanským stylem. Salivarovou a Škvoreckého zbytečně nechytal za slova, netlačil do kouta, nesnažil se je nachytat… Oběma ponechal velký prostor pro vyprávění a otázkami jen citlivě posunoval rodící se příběhy.  Za ocenění stojí i to, že součástí knihy je také bibliografie nakladatelství Sixty – Eight Publishers a soupis knižně vydaných děl Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého.
 
Ano, myslel jsem to vážně, když jsem úplně na začátku psal o „povinné literatuře“ z Toronta. Jsou knihy, které byste neměli ignorovat.   

Opustíš-li mne, nezahyneš
Autor: Karel Hvížďala
Žánr: Knižní rozhovor
Rok vydání: 2012
Počet stran: 288
Vydala: Mladá fronta, a.s.  
ISBN: 978-80-204-2658-1
Hodnocení:  85 %

Zdroj foto (obálka): Mf, a.s.


 

Rozhovor

Pavel Křížek: „Sýkorky a veverky si neplatí sociální a zdravotní pojištění.“

Pavel Ochrana fauny Pavel KřížekKřížek je zakladatel organizace Ochrana fauny ČR. Na svém kontě mají lidi z této organizace mnoho zachráněných zvířat a  mnoho dalších  projektů, které se týkají nej...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

HOLKA PRO VŠECHNO – JEN NE KE ČTENÍ

holka pro vsechno200Charlotte Roche

Uf. Mám to za sebou. Už dlouho se mi v polovině knihy nechtělo samotným znechucením přestat číst. Ani nevím, kde bych začala, protože ve stavu obrovského zklamání.

...

Literatura

Po přečtení DNA se na domácí spotřebiče budete dívat jinak

dna yrsa200V nakladatelství Metafora nedávno vyšla další kniha od Yrsy Sigurdardóttir, královny islandské krimi. Toto nakladatelství vydává hodně jejich knih a také ji několikrát pozvalo do Prahy, aby se potkala s českými čtenáři. Kniha DNA je prvním dílem ...

Divadlo

Ztracená čest Kateřiny Blumové poprvé na českém jevišti

čest perexAktuální novinka Švandova divadla na Smíchově si posvítí na média a teroristy a poukáže i na ničivé dopady dezinformačních článků. Inscenaci Ztracená čest Kateřiny Blumové připravuje do komorního Studia režisér David Šiktanc v ...

Film

Publicistický thriller ze současnosti: Čtvrtá mocnost

ctvrta mocnost200Do českých kin vstupuje německý koprodukční snímek Čtvrtá mocnost. Jeho autor Dennis Gansel, režisér mezinárodně oceněného filmu Náš vůdce (Die Welle, 2008), se opět vrací k tematice p...