Pollyanna neztrácí své kouzlo ani takřka po 100 letech

Pollyanna neztrácí své kouzlo ani takřka po 100 letech

Email Tisk

pollyannaOsiřelá Pollyanna se po smrti rodičů přistěhuje k bohaté, ale protivné tetě, která ji chce vychovávat pomocí přísných trestů a hladovění. Pollyanna se však od svého tatínka naučila “hře na štěstí", s jejíž pomocí na každé situaci vidí něco, z čeho může mít radost. Brzy do této hry zasvětí i své okolí a daří se jí dodat chuť do života hádavým sousedkám, nakvašeným starým mládencům, a dlouho jí nedokáže vzdorovat ani přísná teta. Pak však Pollyannu osud podrobí těžké zkoušce...

Tolik obálka knížky, která poprvé vyšla v roce 1913 a i po takřka 100 letech má pro čtenáře své kouzlo. Chtělo by se říct, že vlastně objevujeme objevené, když píšeme a vydáváme množství knih zaměřených na pozitivní myšlení a přístup k životu pro dospělé i pro děti.

Už malá Pollyanna věděla, že se máme radovat z maličkostí a že na všem, co nás potká, lze najít něco dobrého, z čeho se radovat můžeme. A pravda je, že někdy to jde hodně těžko.


Hra na štěstí

Já ti pomůžu," slíbila Pollyanna obratem.
“Ale no tak, slečno Pollyanno!" namítla Nancy
Na okamžik se rozhostilo ticho. Obloha rychle potemněla a Pollyanna ucítila, jak jí její společnice sevřela o něco pevněji paži.
“Myslím, že jsem nakonec ráda, že ses o mě bála - trochu. Protože jsi pak za mnou přišla," zachvěla se.
“Ovečko malá! A taky máte určitě hlad. Mám strach, že si budete muset dát se mnou jenom chleba a mléko. Vaší tetě se to nelíbilo... Protože jste nepřišla dolů k večeři."
“Ale já jsem nemohla. Byla jsem tady nahoře."
,To ano. Jenže ona nevěděla, že tam jste!" namítla úsečně Nancy a snažila se potlačit smích. “S tím mlékem a chlebem je mi to líto. Opravdu."
“To nic. Já z toho mám radost."
“Radost! A proč?"
“Já mám mléko a chleba ráda. A kromě toho budu jíst s tebou. Je docela jednoduché se z toho radovat."
 “Zdá se, že vy nevidíte nic těžkého na tom mít radost úplně ze všeho” odsekla Nancy a tlumeně se zasmála při vzpomínce na to, jak se Pollyanna statečně snažila najít zalíbení v prázdném podkrovním pokojíku.
Pollyanna se tiše zasmála.
,Víš, to je prostě taková hra."
“Hra?"
Jistě. Hra na radost”
“O čem to, prosím tě, mluvíš?"
“No prostě hra. Naučil mě ji tatínek a je báječná," vysvětlovala Pollyanna. “Hráli jsme ji pořád. Od doby kdy jsem byla malá, opravdu malá holčička. Pak jsem o ní pověděla dámám z ženského spolku a ty ji hrály taky Aspoň některé."
“A co to je? Já se ve hrách vlastně moc nevyznám."
Pollyanna se znovu zasmála, ale současně si i povzdechla. V nadcházejícím soumraku vypadala její tvářička vyzáblá a plná smutku.
“Začali jsme ji hrát s berlemi, které jsme dostali ve věcech, které přišly ve sbírce pro naši misii."
“S berlemi?"
Přesně tak. Rozumíš... Já jsem chtěla panenku a tatínek jim to napsal. Když ale dorazila zásilka s věcmi, ta paní nám napsala, že žádné panenky neměli, ale zato našla malé berličky.  Takže je posílají, Protože by se mohly někdy nějakému dítěti hodit. A tak to všechno začalo."
 “No, já musím říct, ze tohle mi zrovna jako hra moc nepřipadá" prohlásila Nancy takřka podrážděně.
“Ale ano. Ta hra spočívá v tom, ze si člověk najde na všem něco, z čeho může mít radost. Nezáleží na tom, co to je," vysvětlovala Pollyanna nadšeně. “A my jsme s tím začali právě tehdy u těch berlí."
To mě podržte! Z čeho bych měla mít radost, když dostanu pár berlí, ale chtěla jsem panenku!" Pollyanna zatleskala.
“Ale něco se tam najít dá! Opravdu!" zvolala. “Ani já jsem to napoprvé nedokázala najít, Nancy" dodala v náhlé touze se svěřit. “Musel mi to povědět tatínek."
Takže doufám, že teď to ty povíš zase mne" skoro vyštěkla Nancy Je to úplně jasné! Stačí mít radost z toho, že člověk ty berle nepotřebuje sám!" vyhrkla Pollyanna vítězoslavně, vidíš jak je to prosté...
Když to víš."
“Hm... To je snad to nejpraštěnější, co jsem kdy slyšela," vydechla
Nancy a vrhla na Pollyannu takřka vystrašený pohled.
“Ale to není vůbec praštěné... Je to nádherné," trvala Pollyanna nadšeně na svém. “A od té doby jsme hráli tuhle hru pořád. A čím to bylo těžší, tím větší zábavu to přinášelo. Jenže někdy... někdy je to příliš těžké. Jako když tatínek člověku odejde do nebe a tobě nezůstane nikdo jiný než dámy z ženského spolku."
“Nebo když vás přivedou do mrňavé komůrky pod střechou, kde vůbec nic není," zabručela Nancy.

pollyanna

Obrázky Jarmily Marešové skvěle navozují atmosféru doby, ve které se příběh odehrává.  Ilustrace na obálce je od Renáty Fučíkové.

Příběh Pollyanny často vhání slzy do očí. Ač určen dětem, své kouzlo má i pro dospělého čtenáře. A možná by to mělo být tak, že dospělí by si jej měli přečíst a potom se spolu s dětmi učit “hru na radost”. A snad by bylo na zemi víc spokojených a šťastných lidiček.

Eleanor Hodgmanová - Porterová ( 1868 - 1920)

Americká spisovatelka se narodila v Litteltonu ve státě New Hampshire a původně se chtěla stát zpěvačkou, ale později se dala na psaní. Proslavila se zejména jako autorka knížek pro děti. Jejím nejznámějším dílem je Pollyanna (1913), po níž následovalo pokračování Pollyanna dorůstá. Zemřela roku 1920 v Cambridge ve státě Massachussets. Příběhy o Pollyanně několikrát vyšly i česky.


Pollyanna
Autor: Porter, Eleanor H. (Eleanor Hodgman),
Žánr: beletrie
Vydáno: 2010
Stran: 276
Vydalo nakladatelství:Knižní klub
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: internet



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 





Rozhovor

10. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

10 BMC perexBřezen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovník...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (33)

Z archivu...

Čtěte také...

Průvodce nejen slovními uměními

altPočetné literárněvědné slovníky obohatilo nyní Vademecum poetiky (a vademecum znamená příručku - latinské vade mecum lze přeložit jako "pojď se mnou" nebo "následuj mne") a její autor Tibor Žilka se přidržuje klasického...


Literatura

Robert Crais a jeho Podezřelý – skvělá krimi i sonda do psí duše

podezrely perexScott James se svou parťačkou Stephanií se připletl do přestřelky naprostou náhodou. Vlastně hledali při noční službě jednu vyhlášenou jídelnu, nenašli ji, a pak v temné uličce, kde vlastně vůbec neměli být, se mezi sklady rozpoutalo vraž...

Divadlo

Super komedie Hnízdečko a šunkofleky

hnizdecko a sunkofleky divadlo radostJak může dopadnout situace, kdy si do svého sdíleného sklepního prostoru, který považují dva dlouholetí kamarádi za byt, oba přivedou novopečené manželky a snaží se jim vysvětlit, jak se jim krásně v tomto hnízdečku bude...

Film

Slavoj Žižek píše o filmu

lacrim200Slovinský filozof Slavoj Žižek bývá jednou považován za (neo)marxistu či přímo (neo)komunistu, zabředávajícího do psychoanalytických výkladů, jindy je mu vyčítáno laciné pozérství. Přesto jej časopis Foreign Policy zařadil mezi stovku nejvlivnějších my...