Banner

Pollyanna neztrácí své kouzlo ani takřka po 100 letech

Email Tisk

pollyannaOsiřelá Pollyanna se po smrti rodičů přistěhuje k bohaté, ale protivné tetě, která ji chce vychovávat pomocí přísných trestů a hladovění. Pollyanna se však od svého tatínka naučila “hře na štěstí", s jejíž pomocí na každé situaci vidí něco, z čeho může mít radost. Brzy do této hry zasvětí i své okolí a daří se jí dodat chuť do života hádavým sousedkám, nakvašeným starým mládencům, a dlouho jí nedokáže vzdorovat ani přísná teta. Pak však Pollyannu osud podrobí těžké zkoušce...

Tolik obálka knížky, která poprvé vyšla v roce 1913 a i po takřka 100 letech má pro čtenáře své kouzlo. Chtělo by se říct, že vlastně objevujeme objevené, když píšeme a vydáváme množství knih zaměřených na pozitivní myšlení a přístup k životu pro dospělé i pro děti.

Už malá Pollyanna věděla, že se máme radovat z maličkostí a že na všem, co nás potká, lze najít něco dobrého, z čeho se radovat můžeme. A pravda je, že někdy to jde hodně těžko.


Hra na štěstí

Já ti pomůžu," slíbila Pollyanna obratem.
“Ale no tak, slečno Pollyanno!" namítla Nancy
Na okamžik se rozhostilo ticho. Obloha rychle potemněla a Pollyanna ucítila, jak jí její společnice sevřela o něco pevněji paži.
“Myslím, že jsem nakonec ráda, že ses o mě bála - trochu. Protože jsi pak za mnou přišla," zachvěla se.
“Ovečko malá! A taky máte určitě hlad. Mám strach, že si budete muset dát se mnou jenom chleba a mléko. Vaší tetě se to nelíbilo... Protože jste nepřišla dolů k večeři."
“Ale já jsem nemohla. Byla jsem tady nahoře."
,To ano. Jenže ona nevěděla, že tam jste!" namítla úsečně Nancy a snažila se potlačit smích. “S tím mlékem a chlebem je mi to líto. Opravdu."
“To nic. Já z toho mám radost."
“Radost! A proč?"
“Já mám mléko a chleba ráda. A kromě toho budu jíst s tebou. Je docela jednoduché se z toho radovat."
 “Zdá se, že vy nevidíte nic těžkého na tom mít radost úplně ze všeho” odsekla Nancy a tlumeně se zasmála při vzpomínce na to, jak se Pollyanna statečně snažila najít zalíbení v prázdném podkrovním pokojíku.
Pollyanna se tiše zasmála.
,Víš, to je prostě taková hra."
“Hra?"
Jistě. Hra na radost”
“O čem to, prosím tě, mluvíš?"
“No prostě hra. Naučil mě ji tatínek a je báječná," vysvětlovala Pollyanna. “Hráli jsme ji pořád. Od doby kdy jsem byla malá, opravdu malá holčička. Pak jsem o ní pověděla dámám z ženského spolku a ty ji hrály taky Aspoň některé."
“A co to je? Já se ve hrách vlastně moc nevyznám."
Pollyanna se znovu zasmála, ale současně si i povzdechla. V nadcházejícím soumraku vypadala její tvářička vyzáblá a plná smutku.
“Začali jsme ji hrát s berlemi, které jsme dostali ve věcech, které přišly ve sbírce pro naši misii."
“S berlemi?"
Přesně tak. Rozumíš... Já jsem chtěla panenku a tatínek jim to napsal. Když ale dorazila zásilka s věcmi, ta paní nám napsala, že žádné panenky neměli, ale zato našla malé berličky.  Takže je posílají, Protože by se mohly někdy nějakému dítěti hodit. A tak to všechno začalo."
 “No, já musím říct, ze tohle mi zrovna jako hra moc nepřipadá" prohlásila Nancy takřka podrážděně.
“Ale ano. Ta hra spočívá v tom, ze si člověk najde na všem něco, z čeho může mít radost. Nezáleží na tom, co to je," vysvětlovala Pollyanna nadšeně. “A my jsme s tím začali právě tehdy u těch berlí."
To mě podržte! Z čeho bych měla mít radost, když dostanu pár berlí, ale chtěla jsem panenku!" Pollyanna zatleskala.
“Ale něco se tam najít dá! Opravdu!" zvolala. “Ani já jsem to napoprvé nedokázala najít, Nancy" dodala v náhlé touze se svěřit. “Musel mi to povědět tatínek."
Takže doufám, že teď to ty povíš zase mne" skoro vyštěkla Nancy Je to úplně jasné! Stačí mít radost z toho, že člověk ty berle nepotřebuje sám!" vyhrkla Pollyanna vítězoslavně, vidíš jak je to prosté...
Když to víš."
“Hm... To je snad to nejpraštěnější, co jsem kdy slyšela," vydechla
Nancy a vrhla na Pollyannu takřka vystrašený pohled.
“Ale to není vůbec praštěné... Je to nádherné," trvala Pollyanna nadšeně na svém. “A od té doby jsme hráli tuhle hru pořád. A čím to bylo těžší, tím větší zábavu to přinášelo. Jenže někdy... někdy je to příliš těžké. Jako když tatínek člověku odejde do nebe a tobě nezůstane nikdo jiný než dámy z ženského spolku."
“Nebo když vás přivedou do mrňavé komůrky pod střechou, kde vůbec nic není," zabručela Nancy.

pollyanna

Obrázky Jarmily Marešové skvěle navozují atmosféru doby, ve které se příběh odehrává.  Ilustrace na obálce je od Renáty Fučíkové.

Příběh Pollyanny často vhání slzy do očí. Ač určen dětem, své kouzlo má i pro dospělého čtenáře. A možná by to mělo být tak, že dospělí by si jej měli přečíst a potom se spolu s dětmi učit “hru na radost”. A snad by bylo na zemi víc spokojených a šťastných lidiček.

Eleanor Hodgmanová - Porterová ( 1868 - 1920)

Americká spisovatelka se narodila v Litteltonu ve státě New Hampshire a původně se chtěla stát zpěvačkou, ale později se dala na psaní. Proslavila se zejména jako autorka knížek pro děti. Jejím nejznámějším dílem je Pollyanna (1913), po níž následovalo pokračování Pollyanna dorůstá. Zemřela roku 1920 v Cambridge ve státě Massachussets. Příběhy o Pollyanně několikrát vyšly i česky.


Pollyanna
Autor: Porter, Eleanor H. (Eleanor Hodgman),
Žánr: beletrie
Vydáno: 2010
Stran: 276
Vydalo nakladatelství:Knižní klub
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: internet



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Komentáře   

 
0 #1 skoro po 50 letechHanka Oravcová 2015-01-11 19:50
Pollyanna pro mne neztrácí kouzlo ani takřka po 50 letech .. tolik jich uběhlo od doby, kdy jsem si ji přečetla. Četla jsem tehdy 8 - 10 knih týdně .. tolik se vešlo do mé tašky, se kterou jsem chodila do knihovny.
Nebyl internet - byl čas číst :-)
Ne každou knihu si pamatuju - ale tuhle ano. A mohu bez nadsázky říct, že mne naprosto zásadně ovlivnila, na celý život. Přišly i v něm i velmi dramatické doby - a já jimi prošla snadněji - s tímhle zvykem, hledat na všem to dobré .. který jsem naučila i celou svou rodinu.
Když se v posledních letech začali profiovat osobní kouči a dávat lidem rady, jak mají i na špatném hledat to dobré, co si z toho mohou vzít ..
Viděla jsem na netu komentáře, jak "objevný" tenhle přístup pro mnohé lidi je .. Ale já se usmívala a říkala si - to vím dávno, od Pollyanny :-)
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 13

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Příběh spředený jako pavučina

ospanku perexNebylo lehké pročíst se začátkem. Stejně jako k vám přicházejí sny, tak Katharina Hagena spřádá příběhy několika lidí. Zprvu se zdá, že každý jednotlivý příběh je tady sám o sobě, že se každý odehrává v určitém čase a prostoru ...

Nové komentáře

  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...
     
  • 17.05.2017 07:55
    problém
    Nelze odeslat odpovědní ...

Facebook

Twitter


Literatura

Prdlé pohádky moc moudrosti nepobraly

prdlepohadky perexNemůžu s nadšením říct, že se mi něco líbí, když vlastně vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Ani v nejmenším se nechci dotknout autorů, i když se to asi právě děje. Vím, že si dali práci, aby ty příběhy vymysleli, stálo je to spoustu...

Divadlo

Vánoční festival v divadlech Rokoko a ABC

vanocni festival divadlo rokoko abcDruhý ročník originálního jednodenního divadelního festivalu se uskuteční v sobotu 8. prosince. Podtitul vánoční skutečně přinese zážitky týkající se největších svátků v roce. Divadelní hry, doprovodný program a...

Film

Vize do budoucna: Kolik dimenzí mohou filmy nabídnout?

5dcinema 200Filmový divák je stále náročnější. Tradiční sledování filmu se zvukem, které známe bezmála 90 let, již nestačí. Ke klasickým 2D projekcím se tak brzy přidala třetí dimenze. První pokusy o promítání 3D filmů jso...