„Lidi nezměníš. Můžeš jim jen ukázat cestu a probudit v nich chuť se po ní vydat.“ Dalo by se říct, že tahle věta dokonale vystihuje podstatu a hlavní myšlenku knihy. Někomu stačí málo, jiný potřebuje postrčit víc a s někým nepohnete vůbec.
V životě se můžeme dostat do situace, která nás může dohnat až k zoufalému rozhodnutí skončit se životem. V takové situaci se ocitá Alan, titulní postava knihy Bůh chodí po světě vždycky inkognito.
Naštěstí jeho záměr překazí neznámý muž, který se shodou náhod ocitne ve stejné chvíli na stejném místě. Nebo to nebyla náhoda? Kdo ví.
V každém případě Alan přistoupí na dohodu s neznámým, který mu zachránil život, že na oplátku splní všechny úkoly, které mu tento neznámý, který se představí jako Yves Dubreuil, uloží. A tak se ze dne na den ocitne v situaci, kdy přestane mít kontrolu nad vlastním životem a ocitne se naprosto v moci svého „dobrodince“. Zpočátku to vypadá, že uložené úkoly nedávají žádný smysl. Ale všechny úkoly Alana posunují na pomyslném žebříčku hodnot a vnímání sebe sama stále výš. I když si to zpočátku neuvědomuje, posilují jeho sebevědomí a umožňují mu tak snáze se v životě prosadit. Jak sám říká: „Co mě zpočátku stálo nadlidské úsilí, po týdnu se stalo rutinou.“
„Alane, šťastné oběti neexistují. Slyšíš mě? Neexistují.“
Na chvíli se odmlčel, jako by mi chtěl dát prostor k tomu, abych jeho slova vstřebal. Jeho poslední věta se mi zabodla do srdce jako šíp a svým mlčením jako by teď sypal do rány sůl.
„Budiž, ale jak to mám tedy udělat, abych se do role oběti nestavěl? Protože jestli to navíc dělám nevědomky, tak už vážně nevím, jak bych se z toho měl dostat…“
„Podle mého je nejlepší začít dělat něco jiného. Je to zase tak, jak jsem říkal – jestliže je role oběti nejlepší volbou, je jasné, že tvůj mozek nemá příliš jiných možností. Musíš se k nim proto dopracovat. Jde o to, že příroda má hrůzu z nicoty. Když se pokusíš pouze zbavit role oběti, ale nebudeš umět nic jiného, nebude to fungovat. Změna se nedostaví. Nejlepší proto bude, když objevíš, že můžeš dělat i něco jiného. Jsem si jistý, že tvůj mozek už si tuto novou možnost vybere sám, pokud je pro tebe přínosnější.“
„A co to má být za možnost?“
„Naučím tě, jak v každodenním životě dosáhnout toho, co chceš. Když se ti to podaří, už se nebudeš muset stavět do pozice oběti. Poslouchej, já vím, že to byla jen jedna příhoda, ale když jsi mi včera vyprávěl, jak se ti smůla lepí na paty i při těch nejbezvýznamnějších událostech, nemohl jsem uvěřit vlastní uším. Řekl jsi, že když si v pekárně kupuješ bagetu, často ti dají přepečenou, ačkoliv máš rád, když je pěkně bílá.“
„Přesně tak.“
„Ale to je přece nesmysl! To znamená, že si ani nedokážeš říct: ne, tahle je přepečená, chtěl bych tu vedle.“
„To tedy dokážu. Jen s tím nechci otravovat, když za mnou čeká tolik lidí, to je celé.“
„Vždyť by to netrvalo ani pět vteřin! Raději budeš jíst přepečený chleba, než abys někoho obral o pár vteřin. Ne, ty se ve skutečnosti neodvažuješ to prodavačce říct. Máš strach, že ji svým požadavkem rozzlobíš. Bojíš se, že tě bude považovat za vybíravého a otravného a nebude tě mít ráda. A také se obáváš, že ostatní zákazníci budou netrpěliví a naštvaní.
„To je možné…“
„Na smrtelné posteli si budeš moct říct: v životě jsem nic nedokázal, nedosáhl jsem ničeho z toho, co jsem chtěl, ale všichni mě měli za dobráka. Bravo.“
Ale s tím, jak se mění vnímání okolního světa, začínají se nabízet také otázky, kdo je vlastně Yves Dubreuil a proč dělá to, co dělá. Když Alan začne pátrat, narazí na podivné okolnosti a souvislosti z minulosti pana Dubreuil. A dochází k přesvědčení, že se musí z jeho moci nějakým způsobem dostat. Ale jak?
Konečné rozuzlení příběhu je sice překvapující, ale ne nelogické.
Určitě stojí za to si teď, za dlouhých večerů, při šálku čaje udělat z téhle knížky svého společníka.
Laurent Gounelle je francouzský spisovatel, odborník na neuro-lingvistické programování (NLP), autor knih o rozvoji osobnosti. Vystudoval ekonomii a přednáší na seminářích pro manažery velkých firem. Vyučuje na univerzitě v Clermont-Ferrand. Rád cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli, ať už jde o americké experty v oblasti neurologie a neurolingvistiky, peruánské šamany nebo balijské mudrce. Jeho první kniha "Muž, který chtěl být šťastný" (2008) o hledání smyslu života a štěstí se stala během několika měsíců světovým bestsellerem. V Evropě a Americe se ji prodalo přes 600 tisíc výtisků. O překonávání zábran, strachu a naučených vzorců chování píše ve své druhé knize "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" (2010).
(http://www.databazeknih.cz)
Název: Bůh chodí po světě vždycky inkognito.
Autor: Gounelle, Laurent
Žánr: Beletrie, Rozvoj osobnosti
Vydáno: 2010
Stran: 316
Vydalo nakladatelství: Rybka Publisher
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: heureka.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|