Panoptikum české, aneb nebe. peklo. ráj v Česku

Panoptikum české, aneb nebe. peklo. ráj v Česku

Email Tisk

panoptikum ceske obermannovaAutorka, médii nazývaná „tou skandalistkou Obermannovou“, v této knize rekapituluje skandál, který vyvolala, když ve své knize s názvem Tajná kniha popisuje příběh veliké lásky s Největším Čechem.

 

 

Mediální smršť, která se rozpoutala kolem její poslední práce, autorku zcela omráčila, a tak se snaží ve své další knize Panoptíkum české vzniklý skandál kolem Tajné knihy zrekapitulovat. Jako studijní materiál autorka využila výstřižky z novin, došlé i odeslané SMS zprávy, ohlasy na svém facebooku i e-maily, které jí na počítač došly. Kniha je prokládána rozhovory s její psychoterapeutkou, která se jí snaží pomoci překonat zlé můry a pochopit, co vlastně jako spisovatelka provedla tak špatného. Jak nám autorka na křtu své knihy řekla, už nehodlá více o tom psát. Už toho má prostě dost! A nedivíme se, že?!

Láska je láska

V objemné knize o 365 stránkách (je to jen náhoda?) můžeme z hlediska mediální kritiky, která se na autorku sesypala, když se na knižních pultech objevila její ´Tajná kniha´, sledovat příběh veliké lásky dvou lidí. Bohužel, ne těch obyčejných, to by skandál nebyl, ale o lásce autorky k Největšímu Čechovi. A největší problém spočívá v tom, že v médiích neustále propíráme vinu Ireny Obermannové, aniž bychom brali v úvahu, že je to její soukromá věc, kdo je tím tajemným milencem, případně, že může jako autorka přece psát svobodně, jsme-li ve svobodném Česku.


„Sebrali vám psaní. Vaše psaní. Psaní vaší krví a na vaši kostní dřeň. Psaní, co všechny rozzuří. Nepříčetný, špinavý psaní.“ (str. 5)

Mnoho povyku pro nic

…„Vztah to co do reálného průběhu nebyl ani tak bouřlivý či intenzivní, tedy pokud jde o ´frekvenci´. Počet setkání by se dal spočítat na prstech obou rukou, těch, kdy byli skutečně sami, pak na prstech ruky jedné. Odehrával se tedy především formou telefonickou a telepatickou, což tu zabírá většinu textu,“ ( úryvek z ohlasů na str. 112)

V nouzi přítele poznáme

Jak popisuje Obermannová, začala si uvědomovat, kdo je její přítel, kdo je nepřítel – zrůdičky (Rejžek). Objevujeme zde slovo „kanibalizace“, „normalizace“ v kolaboraci s bulvárem (str. 202), a navíc její zmatenou řeč v důsledku šoku z reakce veřejnosti na její knihu: „Čálp přešel v třas a sařt v padání. Padala jsem pořád a odevšad.“ Bohužel si to udělala sama, protože jak píše: „byla posedlá zjišťováním, co se děje, zajímaly mě všechny názory, potřebovala jsem je znát, abych si mohla konečně udělat svůj.“ V důsledku neskutečného psychického vypětí pak navštěvuje psychoterapeutku, která usoudí, že není potřeba léčit ji, ale její psaní… Což se podaří, protože na křtu knihy byla paní Irena Obermannová zcela v pohodě. Že už žádnou další takovou podobnou psát nebude!

Já bych se na ty zlé zprávy vykašlala, pokud jde o mne. Snad mi paní spisovatelka promine, že asi recenze psát moc neumím, ale píši teď spíše o tom, co mě v knize bytostně oslovilo. Jako ženu.

panoptikum ceske obermannova

Měla sáhnout do pornografie?

Proč jí vyčítáme, že nám nepopsala sexuální akt podrobně, že použila nic neříkající slovo „tramtará“. Měla sáhnout snad do pornografie? Nebo je zcela běžné a normální v této zemi zveřejňovat, jakým způsobem se milujeme? A abychom si nemysleli, není to vůbec jednoduché. Ne každý dokážeme čtivou, ba přímo pornografickou formou popsat milování. Myslím si, že v tom je jádro pudla. Proto jsme naštvaní, proto brojíme proti knize, proto dštíme nenávist vůči autorce (na Slovensku je to mimochodem naopak!). Protože nic nevíme o tom sexu. Protože se můžeme jen dohadovat, a že nám již pravdu hájící Václav Havel nikdy neřekne jak to bylo. Nikomu, nikdy, nijak…Neudělal to ani tehdy, když měl možnost, kterou ale nechtěl či nemohl využít a nám všem senzacedychtivcům pravdu nevyjevil.

„Co je to naplněný vztah? Láska nemusí být ničím potvrzená, ničím hmatatelným. Láska je prostě láska a mé hrdince to stačí. Její vztah není dovršen, nemá konec v pohádkovém smyslu, hrdinové se nevezmou, nedá se říci, co bude dál, jestli se budou vůbec stýkat, žádný happy end,“ odpověď autorky na otázku redaktorce Kláře Kubíčkové z Mladé fronty.

K lásce musí být dva, nebo ne?!

Je zajímavé, že hlavním pachatelkou skandálu je žena – milenka Největšího Čecha, a ani slovo nepadlo proti milenci autorky. V médiích jsme z něj udělali mučedníka, přičemž na západní straně světa mimomanželské aféry už zkomplikovaly kariéru mnoha vysoce postaveným politikům. Byli jimi například americký exprezident Bill Clinton, někdejší rakouská hlava státu Thomas Klestil či italský expremiér Silvio Berlusconi. Ti se i přes skandály nakonec ve funkci udrželi. Naproti tomu – nejnověji - šéfovi americké tajné služby CIA Davidu Petraeusovi se milenecký vztah stal osudným. Jeho rezignace nečekaně ukončila kariéru obdivovaného generála v době, kdy CIA čelí nepříjemným otázkám kolem zářijového útoku na americký konzulát v libyjském Benghází. Zatímco u nás v Česku ani muk o spolupachateli, pokud bychom měli věřit či nevěřit autorčiným prohlášením, komu vlastně titul Největšího Čecha opravdu přisoudila. Ale to je koneckonců její věc. Je spisovatelka..

Co se autorce povedlo?! Milenky jsou vlastně děvky?

My zkušenější z žen víme, že muže dělá osobnost, ne jeho penis. „Milenka je pro muže hračkou, sice příjemnou, ale tak trochu podřadnou. V okamžiku prozrazení se stává nežádoucí a muž ji rychle zavrhne, aby demonstroval svůj charakter. Ten není ničím jiným než synonymem pro jeho zbabělost. Žena se naopak dává beze zbytku, i když podvědomě cítí, že je mužem jako milenka vnímaná coby méněcenná, podřadná, pohrdaná. Zatímco milenec je pro společnost hrdina, milenka je děvka….Cenný přínos Vaší knihy je, že ukazuje, že je žena nakonec přece jen schopná odpoutat se od milence, který si jí neváží a sprostě ji využívá,“ (úryvek z mailu čtenářky na str. 242-243).
Ano, to je prostě paráda, to se mi moc líbí!!

Závěrem

Kniha je do počtu stránek skutečně objemná, ale neustálé autorčiny obsedantní myšlenky o skandálu, který vyvolala a opisy štvavých článků proti knize, z ní činí spíše dokument. Zejména v kombinaci s jejími stále dokola omílanými psychologickými úvahami, zda knihu vůbec měla vydat či ne. Jakoby nevěděla, jak to u nás v Česku chodí. Vzpomeňme si jen štvanice, kterou jsme rozpoutali vůči oblíbenému spisovateli, Karlu Čapkovi. Přece si snad nemohla myslet, že v Česku „Pravda a láska vítězí“´!!??!!

Ze života paní Ireny Obermannové

*17. dubna 1962 v Praze
* absolvovala gymnázium a pražskou FAMU, obor dramaturgie a scenáristika,
pracovala jako dramaturg ve tvůrčí skupině České televize na pořadech Ženský hlas či Domácí štěstí, je scenáristkou seriálu ´Život je ples´, spolupracovala na seriálu Ordinace v růžové zahradě

* 1996 vydala svou první knihu Frekvence tygra a bestsellerem se stal její druhý román Deník šílené manželky (stejně jako pozdější Divnovlásky byl zfilmován)

* dosud vydala patnáct knih, z nichž největší ohlas zaznamenala loňská Tajná kniha

* 15. října 2012 vyšla její novinka Panoptikum české

* je rozvedená, s hudebníkem Danem Kohoutem má dvě dcery (Rozálie je režisérka, Berenika zpěvačka a herečka)

panoptikum ceske obermannova

Titul: Panoptikum české: volné pokračování Tajné knihy, tentokrát však nikoli o lásce
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media, a. s.
se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4
Praha 2012 - vydání první
Přebal a vazbu s použitím fotografie Jana Saudka navrhl Robert Imrych
Odpovědná redaktorka: Miluše Krejčová
Výtvarná redaktorka: Alexandra Horová
Technický redaktor: Lubomír Kuba
Grafická úprava a sazba: Robert Imrych
www.albatrosmedia.cz
www.motto.cz
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: www. albatrosmedia.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Z archivu...

Čtěte také...

Jak překonávat konflikty – Zvládnout a vyřešit složité situace

konf200Kromě toho, že je Anselm Grün autorem přibližně dvou stovek knih, je také mnichem Řádu svatého Benedikta, teologem, filozofem a celerářem, tedy hlavním ekonomem v německém opatství Münsterschwarzach. Ve svojí knize nabízí řešení konfliktů, která vycház...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Není špatné dostat Posledu

altMám ráda knížky dvojice autorů Rada – Žák. Kdysi jsem je doslova hltala, smála se nad nealko prohibicí na Žižkově (Z tajností žižkovského podsvětí), trampovala o sto šest (Dobrodružství šesti trampů)...

Divadlo

420PEOPLE / Ann Van den Broek - Phrasing the Pain - premiéra

phra 200Poprvé ve své historii chystá prestižní soubor současného tance 420PEOPLE premiéru 'šitou na míru' přímo od choreografky zvenčí. Inovátorka Ann Van den Broek, mimo jiné držitelka nejprestižnější holandské taneční ceny Zwaan 2008 za choreografii Co(te...

Film

NFA identifikoval doposud ztracený film Georgese Mélièse Soutěž eskamotérů

 

soutez eskamoteru 200V Praze dne 11. 10. 2016 – Národní filmový archiv (NFA) patří mezi světové filmové archivy, které se mohou pyšnit filmovými kolekcemi z počátku kinematografického věku. Mezi kolekcemi, k...