V knize „Budiž móda“ čtivým a přehledným způsobem zachycujeme dějiny módy 20. století, přičemž rovněž sledujeme její vývoj až do současné doby. A uvědomíme si také, že stále převládajícím rysem dění v módní branži je zrychlování ve střídání různých trendů. Do 60. let nám diktovaly módu především pařížské salony. Na jejich sklonku jsme přestali uznávat nové módní trendy za lepší než ty minulé. Ale jak překvapíme veřejnost, ale jak vymýšlíme další módní novinky?! Snažíme se tedy neotřelými způsoby aspoň kombinovat prvky již objevené. Snažíme se navrhovat tak, abychom si stáli za svým osobitým stylem, podle kterého nás uživatel poznává. V poslední době se v rámci oblékání začínáme projevovat jako svébytné individuality, protože nechceme vypadat jako ti ostatní.
Autorka Jana Máchalová se ve své objemné knize o 276 stranách věnuje i pouličním subkulturám (skaters, punk, techno aj.), oblečení rockových a filmových hvězd a etnickým prvkům z celého světa, které se v poslední době staly jedním z hlavních inspiračních zdrojů. Všímá si změn, kterými módu poznamenala globalizace, hospodářská krize v roce 2008 a nové výzkumy v oblasti materiálů. Poslední oddíl knihy je věnován textům o návrhářích, společenských elitách, o oděvu jako kulturní metafoře a dalších tématech, která s módou úzce souvisejí.
Budiž móda!
Autorka, jak jsme zjistili, nejen, že ráda o módě píše, ale ráda o ní i přednáší. S takovým gustem a chutí nám na přednášce v kostce shrnula obsah celé obsažné knihy, že jsem po knížce okamžitě sáhla a zjistila, že ač se příliš módně neoblékám, protože je mi to šumafuk. Nosím hlavně ráda věci pohodlné. A nosím je opět hlavně, kvůli sobě. Nepotřebuji nikoho omračovat, do třetice hlavně, že se v tom, co právě na sobě mám, cítím fajn, a necítím se jako nějaká domovnice. Nedokázala bych vyjít ani na nákup v domácím obleku jak je to běžné například u amerických spotřebitelů. Módu sice za návrhářské umění považuji, ale otrocky jsem ji nikdy nekopírovala. To pak přece chodíme všechny stejně… Brr!!! A to, ať už se jedná o vlasy, visáž či boty a kabelky. Protože to vše, jak si myslím jistě správně, k módě“patří… Jak jsme říkávali ještě na základce o jedné naší, jako ze žurnálu vymóděné, spolužačce: „Sice je stále hezká, ale nikdy není krásná.“ Protože se přece oblékáme také podle příležitosti. Jinak do divadla, jinak do práce, jinak do školy, jinak na výlety atp. Ona zmíněná spolužačka nás pak už ani ani na školním divadelním představení nikoho svým oblečením nepřekvapila, protože my jsme se „vohákli“, zatímco ona už víc nemohla.
Nuže, otvíráme knížku – bibli o módě
Když si knihu předběžně prolistujeme, zjistíme, že je na každé stránce opatřena aspoň jednou nebo více, buďto černobílou nebo barevnou fotografií případně i kresbou, a od druhé kapitoly pak i kolážemi. A pokračujeme …
První kapitolou - „Po schodišti let
Po skvělém, všeobsáhlém úvodu Gustava Erharta, se začteme do první kapitoly „Po schodišti let“, a konečně se dozvíme, proč autorka zvolila docela úderný název své knihy: Budiž móda. Evokuje to u mne příkaz biblického Stvořitele „Budiž světlo!“ A autorka to tak také pojala. Aby zdůraznila, že máme co do činění s biblí moderního odívání, pojmenovala ji opravdu trefně: „Budiž móda“, naštěstí bez vykřičníku.
Charles Frederick Worth to všechno spískal
Seznámíme se s prvním mužem, Angličanem (Charles Frederick Worth, 1825 -1895), který založil pevné základy moderní módy v Paříži v podobě tzv. haute couture, vysokého krejčovského umění, jež má dodnes své místo ve světových salonech. Ovlivnil dámské oblečení v druhé polovině 19. století, když si uvědomil, že estetická dokonalost oblečení je neoddělitelná od precizního řemeslného provedení a technických znalostí. Prostě špatně ušitý oblek nám nepadne, ať už se budeme před zrcadlem kroutit, jak budeme chtít. Kariéra Wortha byla závratná. Od prodavače se vypracoval až do královského dvora. Podle jeho návrhů se vyráběly tkaniny… modelkám přikazoval hubnout či přibírat na váze.. Tkaniny doplňoval žinylkovými lemy a bordurami, krajkami a stužkami… Byl posedlý snahou o dokonalost… Nároky na vypracování oděvů byl na tak vysoké úrovni, jaké již nikdy v budoucnu nedosáhly…
Už můžeme, my ženy, nosit kalhoty?
Pak se k nemalé radosti Francouzů objevují domácí tvůrci francouzští, z nichž každý přichází s novým a dosud nevídaným nápadem. Mezi ně zahrnujeme kalhoty pro ženy a osvobození žen od korzetu (Paul Poiret). Jednoduchou eleganci šatů (Gabrielle Chanel) i módu velkolepé tvarové rozmařilosti (Christian Dior). Dozvíme se, odkud a jak se šířilo „nové umění“, což známe u nás pod názvem secese. Že to nevíme? No, jdeme dále.
I malíři módu ovlivňují
Na počátku 20. století ještě nikdo netušil, že malířská tvorba světově proslulých malířů: Braque, Modigliani, Picasso… ovlivní bezděky i módní dění. Na módu měl totiž vliv i divadelní svět. Byly oblékány především primadony opery, vznikají nové salony, modelové domy, v roce 1909 módu ovlivnily do Paříže vtrhnuvší ruští umělci a tanečníci (divocí nájezdníci v čele s Ďagilevem a Šaljapinem) s jejich nespoutanými barvami kostýmů…
První světová válka skončila, bavme se!
Víme, že americké ženy až do konce války nosily sukně až k zemi dlouhé? Obnažovat kotníky jsme my - ženy - mohly jen v Paříži! Ale to už nastupuje kubismus. A ouha! Benzín byl na příděl a v ulicích žebrali váleční invalidé… Móda určila i to, jaké má mít žena tělo. Moderní ženu charakterizovala ptačí silueta s nakrátko ostříhanými vlasy a vyhublým chlapeckým tělem. Žádná prsa, žádné vlasy, kouřily se cigarety z dlouhé špičky… Z té doby je známá i Josephine Bakerová – s dlouhým perlovým náhrdelníkem, kdy její okázalá nahota vyvolávala otřesy i v Paříži… O mnohých jiných skandálech se dočteme.
Od druhé poloviny 20. století rozvolňujeme…
Ve 2. polovině 20. století rozvolňujeme dosud uznávaná pravidla, pod devizou „dovoleno je cokoli, mixovat a kombinovat lze všechno, co existuje“. Paříž přestává být výlučným zdrojem světové módy do hry vstupuje Londýn, Miláno a Antverpy. Po II. světové válce se módními návrhy zabývají i šlechtici. Nastupuje móda bikin, minisukní…éra Beatles, Rolling Stones. A skandály pokračují, až k šatům ze syrového masa.
„Móda se zařadila v poslední době výslovně mezi umění. Avšak udrží si toto postavení i v budoucnosti?“
Druhá kapitola „ Rebelové bez ustání
Dějiny módy ulice jsou dějinami subkultur, které vznikají jako reakce na oficiální kulturu. Zde se dočteme o vývoji okrajové módy, módy na ulici (punk, emo, kawaii girl). „Ohoz“ v současné době často vypovídá o nás. O tom, jakou hudbu kdo posloucháme, i o drogách napoví, i to jaké že bereme. Jako čtenáři si všimneme změn, kterými módu poznamenala globalizace, mezinárodní terorismus, finanční krize, ale i nové materiály. Nezapomeneme na nové prvky - piercing, tetování, holé hlavy. Nastal svět chaosu, neuspořádané pestrosti, svět pomatený z vlastních změn a z drog. Svět, ve kterém není jasné, kdo je skutečný a kdo pouhá replika.
Tsunami nových stylů
Můžeme je jmenovat za sebou: zooties, zazou,bebop, funkové, b-boys, punk, noví romantici, goths, rude boys, rastafariáni a adredaři, raggamuffini, surfaři, beatníci, folkaři, psychedelici, hyppies, rockeři, greasers, mods, skinheads, casuals, skaters, new age, ravers, indie kids, grunge, acid jazz, techno, cyberpunk, emo, kawaii girls = to jsou pojmy, které bychom mohli znát, abychom věděli, proč „maj ty naše děti ty hadry na sobě“.
„Není možné, aby člověk byl elegantní bez nádechu ženskosti.“ Vivienne Westwoodová
Třetí kapitola „Střet fantazie se skutečností“
Ve třetí kapitole najdeme životopisy návrhářů jako jsou Coco Chanel, Paul Iribe, Schiap, Gianni Versace a Issey Miyake, dočteme se o společenských elitách a o ikonách popkultury. Autorka věnuje také část knihy, fenoménu uniformy jako stimulu módy (Kate Middletonová) a oděvu, jako kulturní metafoře.
Zaujala mě především závěrečná věta, že současný vývoj módy přiměl nakonec feministky, aby přehodnotily svůj názor, že móda je pouze sexuálním vábidlem…
„Oděv je tělem těla a lze z něho usuzovat na povahu člověka.“ Erasmus Rotterdamský
Knihu vřele doporučujeme
Kniha je svým obsahem jak naučná, tak se i dobře čte, takže se zábavnou formou dozvíme o věcech na poli módy, o kterých jsme příliš jasno neměli. Takže do toho…
Ze života Jany Máchalové
No, co jiného jsme mohli čekati? Samozřejmě je autorka absolventkou věhlasné Vysoké školy textilní v Liberci. Své znalosti si pak dále doplnila postgraduálním studiem estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1989 pracovala v libereckém Státním výzkumném ústavu textilním, kde získala praxi jako výzkumnice a návrhářka. Nechala si patentovat dva své objevy v oblasti pletotkaných textilií. V Praze se pak v Ústavu bytové a oděvní kultury specializovala na průzkum světových módních trendů a na dějiny módy. Přednášela na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, v Institutu fotografie Slezské univerzity v Opavě a na Vysoké škole výtvarných umění (na katedře textilní tvorby) v Bratislavě. Nyní publikuje o výtvarném umění a o módě, dále vede semináře o módních trendech. Kniha „Budiž móda“ je aktualizovanou a rozšířenou verzí dřívějších autorčiných knih „Módou posedlí“ z roku 2002 a „Móda 20. století „ z roku 2003.
Některé z knih autorky Jany Máchalové:
Dějiny odívání: Móda 20. století (2003)
Módou posedlí (2002)
Příběhy slavných italských vil (2010) = umělecko-historický průvodce po renesanční Itálii
Budiž móda
Autorka: Jana Máchalová
Rok 1. vydání: 2012
Vydalo Nakladatelství Brána, a. s., Praha 7 jako svou 719. publikaci
Odpovědná redaktorka: Blanka Rokosová
Formát: 276 stran, 213 × 261 × 21 mm, vázaná – papírový potah
Hodnocení: 99 %
Žánr: Naučná literatura
Zdroj foto: brana-knihy.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|