Reklama

Sídelní kaše – kritický pohled na sídliště „naležato“

Email Tisk

sidelni kase hnilicka 200Volná nezastavěná krajina se v české kotlině stává čím dál míň dostupným zbožím. Jedním z viníků jejího nedostatku je prostorové rozpínání měst, která expandují do šířky především v podobě tzv. suburbií, kolonií rodinných domů. Na tento architektonicky, environmentálně a sociálně problematický jev pohlíží značně kriticky Pavel Hnilička.

 

Rodinný dům většina lidí vnímá jako nejlepší možný způsob bydlení, jako ukazatel určité výše společenského postavení. A v souvislosti s tím, jak stoupá životní úroveň určité skupiny obyvatelstva, si tato skupina plní své sny o „bydlení mimo město, v blízkosti přírody a na dobré adrese“. V nesčetných případech „satelity“ navazují na původní venkovskou zástavbu. Z původních venkovských sídel, kde to před lety žilo typickou venkovskou pospolitostí, se stávají neosobní, chladná místa, noclehárny, jejichž ulice jsou během dne liduprázdné. Noví obyvatelé se jen zřídkakdy zapojují do kulturního a společenského života obce, zelené stěny z tújí nebo hradby plotů, které nepropouští pohledy zvenčí, tak novousedlíci vytvořili i okolo sebe.

Kniha poukazuje na zajímavý paradox, kdy většina obyvatel předměstských čtvrtí touží po bydlení blízko přírody, ale výstavba rodinných domů a náležející dopravní infrastruktury přírodu ničí a vzdaluje ji od výstavních rodinných domů. Mnohdy tak dochází k situaci, kdy příroda není v okolí satelitních městeček na dosah, pokud ovšem obyvatelé nepovažují za přírodu ruderalizované pozemky, které čekají, až se na nich započne výstavba dalších rodinných domů. Takže bydlení v blízkosti přírody se stává nesplněným snem, v mnoha případech je les či lidskou činností příliš neovlivněná krajina značně vzdálená.

Jedním z úhlů pohledu na předměstské kolonie rodinných domů je hustota osídlení. Ta přímo souvisí s krajinotvorným a environmentálním aspektem problematiky. Autor knihy zastává ideu, že větší hustota osídlení rovná se lepší využití území a tudíž lepší suburbie. S odvolání na jiné významné urbanisty navrhuje řešení v podobě viladomů a řadové výstavby rodinných domů, kdy nedochází k tam značnému „spotřebovávání“ volné krajiny. Autor však poukazuje pouze na urbanistickou, případně environmentální stránku věci. Z pohledu sociologického či snad psychologického se mi však toho řešení jeví jako nereálné. Mnoho lidí přesídluje z městské zástavby do vesnické právě z důvodu, že tato je poněkud rozvolněná. Míra soukromí dosahuje podstatně větší míry, nejbližší sousedé nesídlí za zdí, ale v řádu desítek metrů od obydlí. Nabízí se otázka, zda toto není jedním z hlavních důvodů, proč se obyvatelé do předměstských kolonií rodinných domů stěhují? Ač je Pavel Hnilička profesí architekt, pokusy o psychologický rozbor či odkazy na sociology specializující se sociologii bydlení by jeho knize rozhodně prospěly. Tyto dva vědní obory považuji za klíčové v otázce vzniku a uspořádání suburbií i jejich obyvatel. Bohužel jsou v Sídelní kaši opominuty.

sidelni kase hnilicka

Poslední kapitola knihy se zabývá tvorbou místa. Pavel Hnilička správně poukazuje, že bydlení nepředstavuje jen vlastní obydlí, ale i jeho návaznost na veřejný prostor. V předměstské zástavbě toto napojení nepředstavuje hladký, rovný přechod, ale dělící prvky mezi dvěma prostory, soukromým a veřejným jsou velmi výrazné. Autor knihy považuje za jeden z faktorů pro kvalitní bydlení „hustotu událostí“ ve veřejném prostoru a významuplnost míst, tedy ulice a náměstí „kde to žije“, kde se lidé (spontánně) setkávají, zastavují se, prostě nemají tendenci prostor rychle opustit. Pochybuji, že ulice mezi šiky řadových domů a blízké okolí vyzdvihovaných viladomů disponují vysokou hustotou událostí. Jistě, dochází zde k početným setkáním v důsledky výšší míry koncentrace obyvatelstva než v rozvolněné zástavbě, ale nepředpokládám, že se jedná o setkání až tak chtěná a zamýšlená.

Sídlení kaše jistě figuruje v seznamech povinné literatury studentů architektury. Přestože je nejspíš primárně určená odborné veřejnosti, nejeden laik v ní nalezne zajímavé informace, pokochá, případně se zděsí nad fotografiemi předměstských čtvrtí a především podnět k zamyšlení nad urbanistickým ubíráním českých měst i vesnic.

Sídelní kaše
Autor: Pavel Hnilička
Žánr: odborná
Vydáno: 2012
Stran: 207
Vydalo nakladatelství: HOST
Hodnocení: 55 %

Zdroj foto: nakladateství HOST


 

Komentáře   

 
0 #1 Sporné závěryJan P. 2015-03-01 13:52
Nejsem si zcela jist, jestli závěry v tomto článku podané, nejsou ukvapené. Vypadá to, že je spíše motivuje dojem, že se kniha snaží napadat individualní potřeby autorky článku, ale to se zcela jistě neděje. Kniha předpokládá vhled do problému a oddělené seznámení se s těmi zmiňovanými chybějícími sociologickými rozbory, kterých jsou kvanta - na nich kniha staví, jen je po sté neomílá. Jednoduše: srovnejte míru tzv. soukromí v satelitních městech typické sídelní kaše a jste pod úrovní míry soukromí panelového domu. Řády desítek metrů vzdálenosti rod. domů, jak uvádí autorka, to je vize, kterou sídelní kaše rozhodně nerealizuje. A toto navíc není zárukou soukromí! Co je vlastně soukromí, o kterém autorka hovoří? Je to anonymita na Jižním měste v Praze? Nebo vesnický typus, kde se všichni znají? A další... Na závěr: proč se autorka domnívá, že zmnožení událostí je odvislé od "chtěného" setkávání? A kde čte, že řešením jsou "šiky řadových domů"? Srovnejte s životem na opravdové vesnici.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Banner

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 26

Čtěte také...

Bublifuk je nová komiksová revue pro holky a kluky

bublif200Jako milovníkovi dětských komiksů mi nemohla uniknout nová komiksová revue Bublifuk. Je určena dětem od sedmi do dvanácti let. Hned na první stránce si v upoutávce čtenáři přečtou, co na ně čeká. Klára Smolíková, šéfredaktorka Bublifuku nám slibuje, že...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Komisař Wallander se ocitá ve slepé uličce

henn 200Severská detektivka bezpochyby české čtenáře stále táhne a je jen a jen dobře, že kromě nových tváří nakladatelé nezapomínají ani na celosvětově osvědčená jména, jenž tento žánr před lety utvářela. Henning Mankell rozhodně patří mezi ty nejvýznamnější a...

Divadlo

DIVADLO JE V CENTRU aneb POZVÁNKA NA PŘÍŠTÍ DIVADELNÍ SEZÓNU DO OSTRAVY

ostrav200Národní divadlo moravskoslezské představilo seznam premiér příští divadelní sezóny – těšit se diváci mohou na Havelku, Jařaba, Kyliána a 4x Lloyda Webbera! Divadlo se svým sloganem také připojuje k debatám o centru Ostravy – DIVADLO JE V CENTRU!!! V ...

Film

Nová česká komedie Montenegro zažije velkolepou premiéru v multikinech Premiere Cinemas v Praze, Olomouci i Teplicích

montenegro 200Velká off-road vozidla či obří závodní vozy Tatra budí respekt od pohledu již v přírodě, natož pak na rušné silnici ve městě. Vždy je to ale nezapomenutelný zážitek, který bere dech. A tvůrci nové české road movie komedie Montenegro ve sp...