Dobře zapamatovatelný název Zub času zastřešuje pozoruhodný knižní rozhovor, který spolu vedli dva hudební publicisté: mladší Honza Dědek (*1972) zpovídal staršího Josefa Vlčka (*1951). Jeden se neohroženě ptal a druhý otevřeně odpovídal. Nejvíc na tom vydělá ten třetí, tedy čtenář. Dozví se tu mnohem víc, než by čekal.

 

Víte například, které tři písně lze považovat za generační portréty? Pasážovou revoltu (Karel Kryl), Sametovou (Žlutý pes) a 1970 (Chinaski). Nemusíte s tím hned souhlasit, ale když to říká skutečný znalec, měli byste o tom alespoň přemýšlet…

Josef „Pepa“ Vlček, zvaný Zub, který se v letech 1974 až 1988 živil jako nákupčí v antikvariátu, je právem považován za klasika mezi hudebními publicisty. Byl totiž nablízku skoro všemu, co v uplynulých čtyřiceti letech formovalo českou hudební scénu.

I nekompletní výčet jeho rolí hovoří za vše: aktivista Jazzové sekce, dramaturg Pražských jazzových dnů, autor manifestu české alternativní hudby a pověstné brožury Rock na levém křídle (1983), dramaturg Rockfestu v 80. letech, koeditor sborníku Excentrici v přízemí (1989), redaktor časopisů Melodie (1988-1990), Rock & Pop (1990-1993) a Music (2002-2008), od roku 1991 konstruktér programů několika českých rozhlasových stanic – od Evropy 2 až po RockZone 105,9.

Honza Dědek, který je do hudby zamilován stejně jako Josef Vlček, postupoval při kladení otázek systematicky a postupně v čase. Rozhovor je tedy rozčleněn do pěti přehledných bloků: Šakalí léta (1951-1968), London Calling (1968-1973), Jazzová sekce (1971-1985), Profesionální publicista (1986-1993), Hudba jako byznys (1990-2011).

Z hlediska čtenáře je sympatické, že Vlčkovo vyprávění není příliš zahleděno jen do vlastního života. Některé historky a příhody jsou spíše příjemným kořením textu. Spoluatoři této knihy si dávali velmi záležet, aby nezapomněli na vysvětlení dobových kontextů. Rozhovor má tedy schopnost oslovit i čtenáře, kteří si to či ono nemohli prožít, jelikož ještě nebyli na světě anebo tzv. tahali kačery po pískovištích.

Na druhou stranu je kniha objevná I pro generace, které alternativní hudbou v 70. a 80. letech žily na plné pecky. Vlček jim po letech nabízí pohled za kulisy, kam se mohli ve zmiňovaných časech podívat opravdu jen někteří. Jako perlička je zde zmínka o hudebním vkusu Václava Havla. A nejen to. Honza Dědek se svého staršího kolegy bez emocí vyptává na jeho vztah k důstojníkům komunistické Statní bezpečnosti. Vlček tyto peripetie po svém vysvětluje a je pouze na čtenáři, co z toho je ochoten přijmout a o čem třeba zapochybuje.

Kdyby náhodou někoho velmi náročného napadlo obvinit Vlčka i Dědka z toho, že předkládají jen pouhé vzpomínání na staré časy, tak takový čtenář pravděpodobně znejistí ve chvíli, kdy se začte do části rozhovoru, který zachycuje významný (a pro někoho překvapivý) Vlčkův profesní posun do dílen nových rozhlasových stanic. Právě tyto pasáže jsou natolik zajímavé, že mohou sloužit jako učební texty pro každého, kdo se vážně zabývá fenoménem rádia.

O péči, jakou této knize věnovalo nakladatelství, svědčí i to, že součástí jsou archivní fotografie ze života Josefa Vlčka a obsáhlý rejstřík, který umožňuje zpětné hledání v textu a lepší orientaci.

V Zubu času rozhodně nezabloudíte!

Zub času
Autoři: Honza Dědek & Josef Vlček
Žánr: Knižní rozhovor
Rok vydání: 2012
Počet stran: 269
Vydalo: Nakladatelství Galén
ISBN: 978-80-7262-883-4
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto (obálka): Nakladatelství Galén

< Předchozí		Další >