Dvoudílný román Lubomíra Müllera Schody do nebeského pokoje se odehrává na sklonku šedesátých let. Převratná doba plná očekávání, byla zakončena vstupem vojsk Varšavské smlouvy na území republiky. Velké dějiny, které ovlivňují dějiny malé, osobní. Mít patnáct let je samo o sobě těžké – být patnáctiletým v době, která klokotá, bublá a nikdo neví, kudy proud poteče, je mnohem složitější. Jenže, může si jedinec vybírat? Nemůže – a tak žije svůj život v kulisách velkých dějin, které ho mohou ovlivnit někdy i zásadně, ale i tady záleží na mnoha okolnostech.

Velké dějiny hlavní hrdiny románu Schody do nebeského pokoje až tak moc netrápily. Patnáctiletý Lumír Milovský je beznadějně zamilovaný do stejně staré Mileny Lažanské. Jeho city jsou opětovány, tak co víc si přát. Jediné, co oba skutečně trápí, jsou neustále ataky jejich vrstevníků v čele s Viktorem Fendrychem. Viktor je šéf party a nenechá si nic jen tak líbit. Rád trápí druhé, podrobuje je násilí a ponižování. Přitom je to zbabělec, který se schovává za ramena Petra Altmana. Lumír je už dlouho skvělým terčem šikany – je jiný, rád čte, maluje, poslouchá hudbu, je dvorný k dívkám a klukům přijde jaksi zženštilý. Jak je tedy možné, že okouzlil Milenu, která do jejich školy nastoupila v září 1967? To nejde nikomu ve Viktorově partě na rozum. Hlavně ne Petru Altmanovi, věrnému ochránci Viktora Fendrycha. A právě za to tihle dva z pohledu party podivní milenci, musejí pykat.

Často teď přemýšlel, jak by ji Lumírovi odloudil, ale cítil, že to nepůjde jen tak. Kdyby Mileně řekl, že ji miluje, v lepším případě mu odpoví, že ji to těší, ale že má jiného, v horším případě se mu rovnou vysměje. Taky nebyl moc chytrý, aby ji chytrostí oslnil. Zato Lumír stále ležel v knihách a byl podle slov jeho spolužáků třídní mazánek.
Ještě jsem ale nepotkal holku, kterou přitahujou kluci, co jsou víc v knihovně než na hřišti, přemýšlel, kudy chodil. Pokud by byla Milena výjimka, musím najít něco, co by ji přesto od Lumíra odradilo. Aby se za něj styděla, aby ho prostě začala považovat opravdu za cucáka…
(strana 93)

Lumír s Milenou nehledí na okolí, milují se a jejich postupné poznávání se vyvrcholí jedné květnové soboty v společně prožitém dnu plném laskání a fyzického poznávání se. Jsou spolu šťastní, prožívají první erotickou zkušenost, věří, že už navždy budou spolu. Ale do cesty jim vstoupí Viktor se svou nenávistí. A pak také ona doba, která zamotala osudy každého, nejen náctiletých.

Usmála se. Do její mysli se opět vrátila rozechvělá nálada okamžiku, kdy se objímali a líbali na posteli před tím, než Viktor rozbil okno. Cítila, že nastává ten nejvhodnější okamžik – nyní by chtěla stát poprvé před klukem bez šatů. Až bytostně toužila, aby se konečně objímali vysvlečeni, aby jejich dlaně nemusely hladit látku pyžam, ale jen kůži napjatou na všech těch místech, která jsou zdrojem krásného, ještě neprožitého vzrušení.
(strana 188)

Lubomír Müller napsal erotikou nabitý román o dospívání. Jeho poetický jazyk nás vede příběhem, který je plný nečekaných zvratů. V jeho románu můžeme rozpoznat autobiografické prvky. Proto k době, o které vypráví, přistupuje citlivě a současně s patřičným odstupem a nadhledem. Stejně přistupuje i k prožitkům všech hrdinů. Vznikl tak příběh, který dokonale vykresluje nálady náctiletých, jejich hledání sebe sama a jejich pokusy v milostné oblasti. Prožitky náctiletých tak vyznívají naprosto realisticky, nepřikrášleně. Při čtení brzy pochopíte, že je jedno, ve které době žijete, v patnácti totiž každý prožívá toto období skoro stejně – hledáte se! Na druhou stranu je zřejmé, že převratná doba dokáže uspíšit dospívání, pak v kvapíkovém tempu se z bezstarostného dítěte stane odpovědný mladý člověk, který plně odpovídá za své skutky. Možná si to jen neuvědomujeme, ale je tomu tak. Román Lubomíra Müllera je toho také důkazem.

Název: Schody do nebeského pokoje
Autor: Lubomír Müller
Vydáno: 2013
Stran: 384
Vydalo nakladatelství: Egmont
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: www.egmont.cz a archiv Lubomíra Müllera