Málokterý český spisovatel dosáhl mezinárodní proslulosti: Jaroslav Hašek, Karel Čapek a dozajista též Milan Kundera. Knih o jeho tvorbě, jakkoli se posléze obrací k jinému čtenáři než primárně českému (některá jeho díla z poslední doby nejsou ani přeložena), vznikla dlouhá řada. Nejnovější položkou je sborník Milan Kundera aneb Co zmůže literatura?

 Tři desítky autorů, českých i zahraničních, tu prozkoumávají nejrůznější vlastnosti a osobitosti Kunderových textů - a každý se vyjadřuje na ploše zhruba deseti stránek. Jistěže jednotlivé příspěvky jsou spíše dílčí, stěží mohou aspirovat na nějaké shrnující či zobecňující poznatky. Pokud se tímto směrem přece jen vydají, přinášejí často zjednodušující konstrukce. Například studie zkoumající postavy, etiku i filosofické poselství v Kunderových románech stěží postihne celou šíři zvoleného tématu.

V celém sborníku vystupuje jako úhelný kámen celého Kunderova odkazu především Žert, a to nejen svou promyšlenou výstavbou, ale najmě v přinášeném poselství. Tragikomicky pojednaná pomsta coby odveta za poničený život se poznenáhlu hroutí a v důsledku prospívá spíše tomu, komu měla ublížit. Druhým románem, který svým způsobem Žert koriguje a dále jej rozvíjí, je Nesnesitelná lehkost bytí, vztažená k následkům vpádu "spřátelených" vojsk a obohacená rovinou emigrace. Důležitým aspektem, zkoumaným napříč Kunderovými díly, se stejně jako vystřízlivění z jakýchkoli iluzí, od intimních po politické, stává vzdorování moci, ať se zaklíná čímkoli a nabývá jakýchkoli podob.

Příspěvky jsou rozčleněny do čtyř oddílů: nejobsáhlejší je hned ten úvodní, věnovaný literárním a filosofickým aspektům Kunderova díla. Poté následuje část zasvěcená esejistické Kunderově tvorbě, další soubor se týká kritické i osobní recepce. Poslední oddíl shrnuje stati, které překonávají dosavadní literárněvědný průzkum. Pojednávají o Kunderovi v intermediálních a intertextových souvislostech. Takže si všímají nejen souvislostí s jinými autory, kteří na Kunderu reagovali (nejen Páral, ale také Kantůrková a Křesadlo - posledně jmenovaný si měl počínat obzvlášť konfrontačně). Dvě studie, Bubeníčkova a Žilkova, se týkají filmových adaptací Kunderových románů.

Podívejme se na ně blíže. Obě se soustředí na Nesnesitelnou lehkost bytí, Bubeníček ještě přidává Žert. Avšak tento zúžený výběr trochu mate, protože filmovou či televizní podobu získalo vícero Kunderových námětů - a přístup k nim se lišil. Jen českých adaptací ze 60. let napočítáme několik: kromě Žertu je to Sestřička mých sestřiček, Nikdo se nebude smát, dvě zpracování povídky Já truchlivý bůh (obě s Milošem Kopeckým), Eduard a Bůh. Škoda, že otázka převodu Kunderovy literární osobitosti do vizuální podoby nebyla probrána ve větší šíři.

Tibor Žilka "neoformálně" porovnal tytéž námětové okruhy v literární i filmové podobě Nesnesitelné lehkosti bytí. Petr Bubeníček, jenž hlouběji postihl přerod literárního vypodobnění do audiovizuálního tvaru, ve svém pojednání zjistil zajímavou okolnost: filmaři se zaštiťují (proti případným výtkám?) tvrzením, že vlastně nevytvářejí přepis Kunderovy předlohy, ale že jí nechávají toliko inspirovat. U filmového Žertu se dočteme, že vychází z vybraných motivů románu, u Nesnesitelné lehkosti bytí se pak vyskytne obdobné upozornění. Rozdíl ovšem nalezneme: zatímco na scénáři k Žertu Kundera sám spolupracoval a lze tedy výsledný tvar označit za autorský, na Nesnesitelné lehkosti bytí se nejenže nepodílel, ale výsledek jej hluboce zklamal. Dokonce natolik, že zakázal jakékoli další filmové přepisy svých děl. Zákaz platí už celé čtvrtstoletí…

Bohumil Fořt, Jiří Kudrnáč, Petr Kyloušek (eds).: Milan Kundera aneb Co zmůže literatura?
Vydalo nakladatelství Host, Brno 2012, 316 stran

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha, www.ceskatelevize.cz, www.kfilmy.cz,

< Předchozí		Další >