Detektivky severských autorů – současný hit u čtenářů. Můžeme sice spekulovat, čím se staly oblíbenými, ale já osobně raději přijímám fakt, že tomu tak prostě je. Sama mám vlastně jasno: jsou to detektivky, které jen neřeší zapeklitý případ, většinou mají širší dosah a zajímají se i o život hlavních hrdinů, jejich postavení ve společnosti a všímají si sociálních aspektů země, v níž jeho hrdinové žijí. Tento sociální rozměr se v severských detektivkách objevuje již dlouho – od dob autorské dvojice Sjöwallová, Wahlöö. Také vyšetřovatelé, detektivové a policisté ze severu mají v sobě skryt nějaký smutek, bolístku, kterou řeší – někteří přímočaře, jiní s oklikami. Ale více méně své trable zvládají obstojně. Takže jsou blízcí čtenářům. Nejsou to žádní supermani, kteří všechno vykonávají jako roboti a případy řeší bez fantazie jako na běžícím drátku.
Harry Hole je přesně takový. (Však ho stvořil norský spisovatel Jo Nesbø.) Tento mladý vyšetřovatel má vřelý vztah k alkoholu i dalším návykovým látkám a svůj stav se snaží zmáknout. Jenže ono mu to tak nějak v práci i v životě prochází bez ztráty kytičky. Zase jeho vztahy milostné jsou takové houpavé, od plusu k mínusu, výkyv za výkyvem. Ale důležitý je jeho nos na řešení případů. Někdy mu to trvá déle, než mu naskočí správné odpovědi, ale pokaždé naskočí vždycky včas!
Netopýr je příběh, ve kterém se tento detektiv objevil poprvé. Dostaneme se s ním z chladného severu do Austrálie, přímo do Sydney. V tomto městě našli zavražděnou a znásilněnou mladou ženu z Norska. Harry je vyslán svým policejním ředitelstvím jako pozorovatel vyšetřování místní policie. Vlastně je sem i tak trochu uklizen, protože měl nedávno těžkou autonehodu, při které se zabil jeho kolega a dvacetiletý mladík, čerstvý řidič, do jehož vozu to ve službě opilý Harry napálil, leží v nemocnici ochrnutý. Harry si v Austrálii má psychicky odpočinout, dát se dohromady, doma nebyl za havárii vyšetřován, nebyl podle protokolu řidičem. Jen on a pár vyvolených zná pravdu.
Jenže norský detektiv jen přihlížet práci místních vyšetřovatelů nedokáže a začne se, přestože se jeho počínání australským kolegům moc nezamlouvá, angažovat v pátrání čím dál tím víc. Po stopách případu ho vede černý australský kolega Andrew Kensington. Zdá se, že ví o případu mnohem víc i z druhé strany bariéry, že norského detektiva směruje přesným směrem, že legendy původních Austrálců Holymu nevypráví, jen aby mu objasnil vlastní původ a dějiny země, ale že ho mají někam popostrčit…
Jde o celkem napínavý příběh, plný nečekaných zvratů, zlomů, obrátek v chování lidí. Je zalidněn barvitými postavami, nejen co do barvy pleti. Velmi zajímavá je osobnost samotného detektiva, který se dokáže smažit ve vlastním nitru, přestože navenek působí chladně a někdy až odměřeně. Hřejivým prvkem je postava černého detektiva, jehož cesta k policii byla pěkně křivolaká. Andrew to nemá vůbec jednoduché – nepatří ani mezi původní Austrálce, není ani Australanem – stojí tak nějak mimo, celý život vlastně hledá vlastní kořeny, své místo ve společnosti.
Nesbø dávkuje čtenářům informace postupně, občas odbočí do nitra té či oné postavy, posune děj rychlým zlomem dál, aby se zarazil u zdánlivé maličkosti, která k pátrání jako kdyby ani nepatřila. Všechny stezky, kterými se ubírá, nakonec spojí do široké autostrády, po které nás dovede k vrahovi. Zrůdnému psychopatovi.
Román je velmi dobře koncipovaný, překlad přijatelný. Jen jsem víceméně nepochopila, proč některé dialogy zůstaly nepřeložené. Zprvu jsem se domnívala, že mají zvýraznit neznalost angličtiny norského detektiva, aby čtenář viděl, že použil v hovoru nesprávný výraz či promluvil nečekaně norsky, ale tento vzorec mi nevyšel. Takže opravdu netuším jeho smysl a přijde trošku vyumělkovaný.
Netopýr odstartoval v roce 1997 autorovu kariéru i sérii detektivních případů, v kterých pátrá Harry Holy. V Norsku již vyšlo devět svazků a letos vyjde desátý. Romány byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků a doposud se jich prodalo po celém světě přes sedmnáct milionů výtisků. V češtině je vydává výhradně nakladatelství KNIHA ZLÍN.
Ukázka:
Rusovláska se jmenovala Birgitta Enquistová, žila v Austrálii už čtyři roky a rok pracovala v The Albury.
„Samozřejmě jsme si v práci povídaly, ale jinak jsem s Inger neudržovala žádné blízké kontakty, žila si většinou sama pro sebe. Máme tady v baru partu a občas jdeme na tah do města. Stávalo se, že se k nám přidala, ale nepatřila k nejhorlivějším. Když tu začala pracovat, právě se odstěhovala od nějakého týpka z Newtownu. To nejosobnější, co o ní vím, je, že už na ni byl ten vztah moc dlouhý. Asi potřebovala nějaké nové podněty.“
„Víte, s kým se stýkala?“ chtěl vědět Andrew.
„Ani ne. Jak jsem říkala, povídaly jsme si, ale nikdy mi nevyprávěla o svém životě všechno. Já jsem to po ní taky nechtěla. V říjnu jela někam do Queenslandu, potkala tam nějakou partičku ze Sydney a od té doby s ní udržovala kontakt. Myslím, že se tam setkala i s nějakým chlápkem, jednou večer sem zašel. Ale to všechno jsem vám už pověděla,“ pronesla tázavě.
„Já vím, drahá slečno Enquistová, chtěl jsem jenom, aby si to můj norský kolega vyslechl přímo od vás a současně se podíval, kde Inger pracovala. Harry Holy je totiž považován za nejlepšího norského kriminalistu a je možné, že sydneyská policie přehlédla něco, co on odhalí.“
Harryho přepadl mocný záchvat kašle. (strana 35-36)
Název: Netopýr
Autor: Jo Nesbø
Překladatel: Kateřina Krištůfková
Žánr: krimi román
Vydáno: 2013
Stran: 402
Vydalo nakladatelství: KNIHA ZLÍN
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto: KNIHA ZLÍN
| < Předchozí | Další > |
|---|