Vynikajícím počinem na knižním trhu, který by mohl zaujmout i méně nadšené knihomoly, je komiks íránské autorky žijící v Paříži, Marjane Satrapiové. Autobiografický příběh mapuje autorčin život od útlého dětství po dospělost. Je nahlížen vždy perspektivou tak starého dítěte, kterou v příběhu Satrapiová právě je. Vyniká po výtvarné stránce s přehledným zpracováním i zvoleným jazykem.

Satrapiová silně prožívá politické proměny Íránu, devastaci práva jednotlivce v zemi, náboženské útlaky. Sama je velmi zbožná a zároveň revolučně smýšlející, jejím idolem je strýc, jenž zažil nesnáze režimu na vlastní kůži. Marjaniným životem v Íránu projde mnoho lidí, kteří jsou politickou mocí perzekuováni či přímo zlikvidováni. Na počátku dospívání ji pro neúnosnost situace v Íránu a neklesající nesvobodu pošlou rodiče studovat do Francie. Ocitá se v neznámém světě, kde na ni vrstevníci pohlíží „skrz prsty“ a je nucena poprat se se světem na druhém konci zeměkoule zcela sama. Tato „svoboda“, osamělost, přirozeně rebelská povaha a schopnost velkého citového poutání k ideálům a mužským autoritám v jednom ji na konci jejích studií stojí málem život. Skončí jako bezdomovkyně se silnou závislostí.

Příběh je čirým popisem Marjaniny cesty dětstvím a dospíváním, není tedy nijak pointován a končí v momentu, kdy po návratu do rodného Íránu pochopí, že ač svou zemi a svůj lid miluje, nedokáže zde žít. Není to země, která by jí byla dostatečně „velká“, kde by mohla svobodně vyjadřovat své postoje, rozvíjet se a tvořit. Vždyť ani samotná kniha popisující Marjanin život by v podmínkách Íránu vzniknout nemohla.

Kniha je velmi přínosná i z hlediska zmapování situace v Íránu pro nezasvěceného Evropana (Američana, dosaďme si kohokoli, kdo se nezajímá o dění v „oblastech třetího světa“ a oblastech s náboženskými nepokoji se stejným zápalem, jako o vlastní zem.) Troufám si tvrdit, že valné většiny dnešní populace se zprávy v médiích, které se objevují s železnou pravidelností DENNĚ a uvádí, kolik lidí dnes zemřelo při sebevražedném/pumovém/nábožensky radikálním útoku na tom či onom tržišti v Afganistanu/Sýrii/Iráku/Iránu týkají asi tolik, jako ovcí oslu na první farmě ve vedlejším městě. „Nezajímá nás to. Ten svět je příliš daleko. Nás se to netýká. Jsou to náboženští fanatici, mohou si za to sami. Jsou prostě divní.“ Každý má výmluvu, proč ho osud zemí této oblasti nezajímá.

Ve srovnání s těmito zprávami je až směšné, jaký povyk byl mezi lidmi rozšířen po pumovém atentátu v Bostonu, při kterém zemřeli tři Američané.

Všichni nejsou takoví. To, že je mezi nimi více nábožensky radikálních fanatiků neznamená, že je jich plný několikamilionový národ. Přečtěte si příběh malé Marjane Satrapiové a třeba změníte svůj pohled na současnou perskou kulturu. Nebo je alespoň začnete vnímat jako součást dnešního světa.

Persepolis
Autorka: Marjane Satrapiová

Překlad: Richard Podaný
Vydalo: Nakladatelství BBart