Furioso - ukázka z knihy, o kterou si můžete zasoutěžit
Banner

Furioso - ukázka z knihy, o kterou si můžete zasoutěžit

furioso host 200Caroline vždycky spala tvrdě a bez hnutí. Pouze ve spánku mizela ta roztěkanost, která s ní během dne skoro pořád cloumala. Louise už znala Carolininy návyky a vždy se probouzela jako první. V takových chvílích si dopřávala okamžik sama pro sebe, kdy ležela těsně vedle Caroline a jen se na ni dívala. I po roce vztahu stále žasla, jaké má obrovské štěstí, že smí žít s touto fascinující ženou, která se nepodobá nikomu, koho kdy milovala.

 

Opatrně zvedla ruku a odhrnula pramen vlasů, který Caroline spadl přes oči. Caroline pohnula rty, skoro jako by chtěla něco říct, ale pak zase znehybněla. Louise ležela na boku a prohlížela si její krásný profil. Dřímající madona, pomyslela si, a to ji zničehonic tak dojalo, že jí po tváři skanula slza a vsákla se do povlaku polštáře. Přála si, aby uměla zmrazit ten okamžik štěstí, čirého štěstí.

Jako by Caroline ucítila Louisino silné pohnutí i v hloubi svých snů, začala se pomalu probouzet. Když otevřela oči, zmocnila se jí nakratičko mírná ranní panika, ale když ji Louise pohladila bříšky prstů po tváři, hned ji zase opustila.

Caroline něco zašustilo u ucha. Otočila se, aby se podívala, co to je. Na jejím polštáři ležel tenký podlouhlý balíček, úhledně převázaný lesklou šňůrkou. Podívala se na Louise a ke svému překvapení spatřila v jejím obličeji téměř dětinskou nedočkavost.
Caroline si pohotově přitáhla balíček a zvedla se.
„Co je to?“ Jen těžko krotila radost. „Já přece dnes nemám narozeniny!“
„Ne, ty ne,“ odpověděla Louise, „a ne dnes.“
Caroline se kousla do spodního rtu. Začala rozvazovat hedvábnou šňůrku a přitom pokradmu tajuplně koukla na Louise.
„Doufám, že jsi nekoupila nic drahého, Louisinko,“ řekla napůl vyčítavě, napůl nedočkavě.
„Rozbal ten balíček.“
„Je to ten náramek, který jsem si s tebou prohlížela?“
„Rozbal to.“
Caroline strhla papír a vytáhla malou krabičku. Původně se chystala vykřiknout radostí, ale když uviděla, co to je, nedostala ze sebe ani slovo. Louise si lehla na záda, přitáhla si Caroline k sobě a pevně ji objala.
„Skvělé, viď?“ zašeptala jí do ucha.
Caroline se ještě ze setrvačnosti usmívala, ale rty se jí mírně chvěly. Polkla.
„Honem, honem! Nemůžu se dočkat!“ Louise pustila Caroline stejně prudce, jako ji před chvílí objala, a vstala z postele. Dvěma kroky si nazula pantofle, natáhla župan a odešla do kuchyně.

Caroline hleděla na štukovaný strop. Naprosto vyčerpaná, přestože se právě probudila. Jako by ji tělo stahovalo zpátky. Nesměle se pokusila vstát a vystrčila nohy přes okraj postele. Tím však vyčerpala své síly, a tak zůstala ještě chvíli ležet, než zvedla horní polovinu těla do sedu. Okamžitě se jí udělalo nevolno. V tu chvíli věděla. Ani nemusela otevírat krabičku.
„Jak to jde?“ zavolala Louise z kuchyně.
Carolinino břicho se začalo stahovat v rytmických křečích. Vyřítila se do koupelny. Doběhla k umyvadlu přesně ve chvíli, kdy se jí navalily žaludeční šťávy. S roztřesenýma nohama se posadila na záchod, zcela vysílená se opřela čelem o kolena a z hrudníku se jí do těla rozlévaly krátké záchvěvy horka. Jako v mlze si najednou uvědomila, že slyší Louisiny blížící se kroky. Bleskurychle se natáhla dopředu a zamkla se.
„Okamžíček,“ řekla tak uvolněně, jak jen dokázala. Slyšela, jak se Louisin župan otírá zvenku o dveře.
„Drahoušku…“ Přes tenkou dřevěnou desku, která je od sebe dělila, zněl Louisin hlas znepokojeně a tázavě. „Jsi v pořádku?“

Už nemohla dál zdržovat. Přepnula do mechanicky věcného režimu a roztrhla krabičku. Obratnými prsty vytáhla tyčinku, sundala z ní kryt, podržela ji v proudu moči a opět nasadila kryt. Hodila tyčinku na poličku vedle zrcadla, aniž by se na ni podívala.

Otočila klíčem, strčila do dveří a ty se pootevřely. Venku stála Louise s hlavou opřenou o rám dveří. Vyčkávavě se na sebe dívaly, dokud Louise nepromluvila.
„Jak to dopadlo?“
Caroline ustoupila o pár kroků do koupelny. Louise došla k poličce a vzala tyčinku. Podržela ji u lampy a důkladně ji zkoumala.
„Vidím jednu čárku,“ řekla. Caroline se jí okamžitě naklonila přes rameno a zahleděla se na malý čtvereček. V jedné jeho polovině se táhl proužek. A zatímco se dívaly, začala se pomalu objevovat ještě jedna čárka. Nejdříve měla rozmazané obrysy, ještě pořád si to mohly jen namlouvat. Ale barva sílila, dokud se vedle prvního proužku neutvořil ještě jeden — rovný a jednoznačný jako krvavě rudý vykřičník.

Radostí zakřičela jen Louise. Začala nadšeně poskakovat v jakémsi ztřeštěném vítězném tanci, dokud se nezastavila přímo naproti Caroline. Když pohlédla do jejího bledého obličeje, okamžitě se ovládla, soucitně se usmála a objala ji. Pevně, ale něžně ji držela, dokud se Caroline znovu neuvolnila.
„Miláčku, jsi nějaká zaražená. Tohle je tak ohromná věc. Nádherná, ale přitom nepochopitelná. To s člověkem zamává. Z toho si nic nedělej,“ šeptala Louise. „Lehni si a odpočívej, já nachystám snídani. Budu tě obsluhovat. To stihneme, ještě není moc hodin a na zkoušku tě odvezu.“

Caroline se odšourala zpátky do ložnice a zhroutila se jak široká tak dlouhá na postel. Jak tak ležela a znovu hleděla do stropu, začalo jí po těle být pro změnu nepřirozeně lehce. Jako by se toho neúčastnila, jako by se jí žádné rozhodnutí netýkalo. Nedokázala udržet jedinou souvislou myšlenku. Téměř si neuvědomovala, že před pár minutami hleděla s rozbušeným srdcem na těhotenský test.

Do ložnice pronikla vůně čerstvě opečeného chleba a čaje, příjemná vůně, která jí nedělala zle. Stále ležela nehybně a upírala pohled na velké ozdobné sádrové růže, jež tvořily věnec okolo třpytivého křišťálového lustru. První paprsky bílého ranního světla se odrážely od jeho plošek, zářivě tančily po vzorkované tapetě barvy lipového květu a zalévaly pokoj svěžestí jarní zeleně. Pomalu se uklidnila.

To bude dobré, pomyslela si. Bude to skvělé. Přesně tak jsme to chtěly. Z kuchyně slyšela Louisin tlumený hlas, který občas zesílil ve zvonivý smích a pak se opět ztišil ve vzrušené mumlání. S někým telefonovala.

Caroline si přejížděla rukou po těle a vnímala každý záhyb a zákoutí své nynější postavy. Zkoušela si představit bobtnající břicho v místech, kde jí vleže vždycky vystupovaly kyčle, mezi nimiž byla okolo pupíku prohlubeň. Když přimhouřila oči, viděla malou holčičku s tmavými kudrnami, jak se batolí na koncertním pódiu a podává mámě kytici, zatímco publikum se smíchem i pláčem vstává a tleská, a Louise, jak prochází zákulisím.

Jejich dceruška. Ve šlechtických kruzích to samozřejmě způsobí skandál, ale to je koneckonců v naprostém pořádku.

furioso host


 

Rozhovor

Píše Zdeněk Hanka do ticha?

hanka z 200Sympatický usměvavý muž, lékař, spisovatel, specialista pohotovostní a záchranné služby a instruktor v tomto oboru, člověk, který miluje hudbu a výtvarné umění - to vše v jedné osobě je Zdeněk Hanka, česky píšící autor žijící od roku 1999 v Kanadě...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Dračí mor aneb výlet do světa draků
ImagePokud máte rádi fantasy příběhy odehrávající se ve smyšlených světech, neměla by vaší pozornosti ujít kniha české autorky Jany Rečkové Dračí mor, kterou vydalo nakladatelství Straky na vrbě. ...

Literatura

Je libo čaj o páté?

caj o pate claudia huntČaj o páté je název velmi netradičně pojaté učebnice anglického jazyka. Knížka byla přeložena z němčiny a snadno se vám přihodí, že zatímco si čtete velmi zajímavé informace o Anglii, královské rodině či britských zv...

Divadlo

Mirotické setkání loutek a hudby

altDevátý ročník výjimečné události pro všechny milovníky malých hudebních a divadelních skupin se už blíží. Druhý srpnový víkend v Miroticích bude patřit loutkám, performerům, alternativní hudbě a především příjemné atmosféře. Na co všechno se návšt...

Film

Epizoda ze života sběrače železa dostupná také on-line

epizoda ze zivota sberace zeleza 200Danis Tanović, kdysi proslavený válečnou tragikomedií Země nikoho, se v dramatu Epizoda ze života sběrače železa zahleděl na romskou populaci v současné Bosně. Oka...