Tak se mi splnilo jedno přání. Po přečtení knížky Návštěva malé smrti od Kitty Crowther jsem si přála přečíst nějaké další knížky z nakladatelství Baobab a je to tady: knížka Vačice, která se nesmála. Autorem je Frank Tashlin (vlastním jménem Francis Frederick von Taschlein), americký scénárista, režisér, animátor a autor dětských knih. I jeho život by vydal na pěkný, dobrodružný příběh: už od třinácti let svého věku se protloukal v různých zaměstnáních, v sedmnácti letech se stal kreslířem animovaných filmů, kreslil komiksy pod pseudonymem Tish Tash, režíroval animované reklamy, až skončil jako filmový režisér. Mezi jiným psal gagy pro Laurela a Hardyho. Napsal a ilustroval tři satirické příběhy pro děti a dospělé čtenáře: Medvěd, který nebyl (vydán v roce 1946), Vačice, která se nesmála (1950) a Svět, který není (1951).

Knížka mě celým provedením okouzlila – od vtipně vyřešeného přebalu až po obsah. Příběh je prostý. Na každé stránce se odehrává jeho malý kousek, čtenář postupuje krok po kroku celým dějem, kochá se kresbami a prodírá se jednotlivými skrytými vrstvami sdělení. A stále si říká JEJDA! AHA! TO SNAD NE! Copak mi to jenom připomíná? Lidé v příběhu připadají vačici jako zlý sen, ze kterého se probudila. „Protože nikde přece doopravdy nemůžou být takoví lidé jako ti, které viděla.“

Dočetla jsem a začala jsem o všem přemýšlet. Knížka stará více než 60 let a stále je aktuální, jako by byla napsaná dnes. Právě takové mám nejraději. Říkala jsem si, že tato kniha potěší každé zvídavé dítě v rodině a že by to byl výborný dárek třeba pod stromeček. Ale asi ji nedám nikomu, jenom ať si ji mí návštěvníci přečtou pěkně u mě doma. Uvařím k tomu dobrý čaj nebo dodám malinovou šťávu a domácí sušenky, knížku si přečteme společně, nebo ji nechám zájemcům prolistovat o samotě, ale pak ať ji pak vrátí pěkně zpět na její místo do knihovny. Po takovéhle knížce totiž sáhnete kdykoliv je Vám smutno, máte splín a depresivní náladu.

A tak jde milá knížka z ruky do ruky, všem se nám líbí, a možná, že jsme právě udělali něco ekologického: totiž necháváme ostatní tvory žít podle jejich představ a nepleteme se jim do toho (teď tím právě myslím asi tři pavouky, několik molů, o bakteriích a virech nemluvě). A jenom pro úplnost: věděli jste, že vačice je největší americký vačnatec s půlmetrovým tělem a třiceticentimetrovým ocasem? Že žije na území táhnoucím se od Mexika až po severní část Jižní Ameriky? A že jsou to jediní savci, kteří si v případě ohrožení lehnou, zavřou oči, vypláznou jazyk a mělce dýchají, takže vypadají jako mrtví? Vydrží ležet tak dlouho, dokud nepřítel nezmizí, třeba i několik hodin. Představila jsem si, jak by to mohlo asi fungovat v práci nebo v partnerských vztazích…

Vačice, která se nesmála
Autor: Frank Tashlin
Přeložil: Jiří Dvořák
Nakladatelství: Baobab, 2013
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: Baobab