Údajně by mělo jít o knihu pro dospělé a podle všeho také o vyprávění příběhu jedné dospělé ženy. Ani na jedné frontě však tento aspekt nesedí.

Při prvním otevření knihy jsem byla překvapena – jedná se o velice moderní formu čehosi jako je epistolární román – ovšem v podobě emailů, kombinovaný s deníkem. Ten je sem tam proložen infantilní kresbičkou kočky a i zvolený font deníkového písma je značně dětinský. Díky překopírování celého emailu – tedy i řádků s adresátem, odesílatelem a předmětem otáčíte stranami opravdu velmi rychle.

Příběh se točí okolo cesty skupinky amerických přátel do podzimní Itálie. Tam se zamilovaná dvojice – nikoli však ústřední hrdinové, chtějí přes zlovůli svých rodin vzít. Osud jim však nepřeje a hlavní hrdinka spolu s „jakože nenáviděným“Calem situaci zachraňují.

Hrdinka knihy, autorka komiksů Jane Harrisová, má mentalitu třináctiletého děvčete. Většinu knihy čteme její deníček – při vší úctě, svobodné ženy, která si ve třiceti letech vede takovýto typ deníčku, je mi skutečně líto a zábavného na tom není vůbec nic. Její myšlenky se točí kolem její kočky, malování koček, koupání se v bazénu, fascinace velkou pohádkovou láskou její nejlepší kamarádky, vymýšlení lehce stupidních přezdívek pro lidi kolem sebe a muže, kterého „jakože nesnáší“.

Od prvních stran knihy je všem nad slunce jasné, že půjde především o lásku s mužem, se kterým vyráží na cestu do Itálie. Přesto musíme číst desítky a desítky stran, kde na něj bude jako dokonale nezralá, přímo učebnicová puberťačka nadávat a vymýšlet, proč ho vlastně nemá ráda.

Hrdinka Jane Harrisová je nedospělou třicátnicí, kterou bych v reálném životě jako svou přítelkyni pravděpodobně nesnesla. Je infantilní a zdá se mi trošku hloupá, lehce sebestředná a mírně nadutá.

Zajímavé na knize je proložení suvenýry, jako jsou letenky, listy z pasu s razítky, části italských jídelních lístků apod. – ovšem opět, to se hodí spíše do dětských knih a detektivních příběhů pro dvanáctileté, sama si na takové vzpomínám z dob svého dětství a tehdy knize dodávaly šťávu. Dnes už to ale neocením.

Kniha je podle mého názoru vhodná na dovolenkovou pohodu. Chystáte-li se vyrazit někam na pláž a nechat za sebou všechny starosti běžného dospělého života, vezměte si ji s sebou. Nebudete řešit nic dramatického a vlastně ani opravdové problémy. K hlubšímu zamyšlení v ní toho však příliš nenajdete. Její výhodou je, že si u ní odpočinete, to vám mohu zaručit.

Úryvek:
Super. Poprosila jsem Mobiláka, aby mi chvíli pohlídal věci, že si zaběhnu koupit jídlo, a on se kvůli tomu choval NAPROSTO děsně. Řekl takovým hodně jedovatým způsobem „Velmi pochybuju, že by někdo ukradl vaši vodu, slečno.“
!!!!!
A to jsem ani nechtěla, aby ji hlídal. Tu vodu. Myslela jsem přece TAŠKU. Rozhodně nestojím o to, aby mi na letišti vyhodili do vzduchu věci, protože jsem je nechala bez dozoru.
No to je fuk. Někteří lidé jsou prostě naprd a člověk s tím nic nenadělá, přesně jak říká Malcolm. Mělo mě napadnout, že Mobilák k nim patří. Už podle toho, jak mlátí do klávesnice na BlackBerry. Pořád pracuje.

Název: Jak dokázat lásku
Autor: Meg Cabotová
Nakladatelství: BB art
Počet stran: 324
Žánr: Román
Vydáno: 2013-08-04
Hodnocení: 65 %

< Předchozí		Další >