Banner

Aleš Cibulka v pyžamu zabloudil na houbách - ukázka z knihy.

Email Tisk

200litHoubařská sezóna je téměř u konce. Přesto bychom ji o trochu prodloužili ukázkou z fejetonu Aleše Cibulky z knihy Cibulka v pyžamu, která vyšla k 300. Toboganu moderátora vloni v listopadu. Aleš Cibulka totiž rád houbaří. Jen ho jeho partner Michal Jagelka do lesa samotného nepouští rád. Ostatně, ve fejetonu se dozvíme, že k tomu má své důvody…

 

 

 

Z fejetonu …jak jsme se s Ivanou Andrlovou ztratili na houbách

Ivča dorazila za námi a doprovod jí dělala dcera Míša. Ve vesnici se zrovna konala taneční zábava. Jak to tak bývá, druhý den jsme se z ní všichni vzpamatovávali, léčili si veškeré „pozábavové bolístky“, když jsme během pozdního odpoledne dostali s Ivanou GENIÁLNÍ nápad. Tedy to, že je geniální, se nám zdálo v tu chvíli. O několik desítek minut později jsme ten nápad proklínali…
Ale pěkně popořádku.
Zatímco v chalupě pospávala či polehávala zdecimovaná armáda (Ivanina dcera Míša a můj Michal), my se rozhodli, že je ta pravá chvíle vyrazit na houby. Podotýkám, že chalupu jsme v tu dobu měli teprve krátce a místní lesy jsem ještě moc neznal.
Vyzbrojili jsme se dokonale. Ivana si dokonce vzala své nové pochodové boty, aby se jí v lese lépe štrádovalo. Košíky jsme vzali raději dva, protože jsme byli svým geniálním nápadem tak pohlceni, že jsme podlehli dojmu, že právě teď ROSTOU – a všechny budou naše! Cestou k lesu jsme se ještě velmi starostlivě rozmýšleli, co s tolika houbami budeme dělat, takže jsme je teoreticky sušili, smažili, rozdávali, mrazili, no prostě těšili jsme se, jak si spolu zahoubaříme.
Nálada byla výborná, povídali jsme si, vyprávěli, hodně se nasmáli a tím vlastně tak trochu kamuflovali fakt, že ač chodíme už hodinu po lese, nenašli jsme ani prašivku. Náladu nám to ale nezkazilo a Ivča navrhla, že když tedy NEROSTOU a když už jsme v tom lese, mohla by si nasbírat nějaké rostlinky na svou pražskou terasu. Proč ne, ať se aspoň nevrátíme s prázdnou. Pokračovali jsme dál lesní cestou a Ivča odbíhala tu doleva, tu doprava a neustále plnila naše košíky nejrůznějším kapradím, vřesem a mechem.
Čas utíkal a neboť, jak už jsem napsal, náš GENIÁLNÍ houbařský nápad se zrodil na sklonku odpoledne, se začalo smrákat, přiblížila se doba návratu domů.
V tu chvíli jsem znejistěl. Jistě také znáte ten pocit, kdy kroužíte lesem, párkrát se zamotáte, párkrát vrátíte a najednou prostě vůbec nevíte, kde jste! Zachoval jsem mužnou jistotu navigátora a určil směr. V tu chvíli jsem ale věděl, že vůbec nevím, kam nás vedu.

lit
No nic, kráčeli jsme dál neznámým lesem a já netušil, jestli se k chalupě oklikou vracíme, anebo se od ní beznadějně vzdalujeme. Snažil jsem se ještě chvíli zachovat klid, ale zanedlouho to na mně Ivana poznala.
Větší legraci jsme dlouho nezažili. Žertovali jsme v tom smyslu, že se v lese totálně ztratíme a teprve po létech nás tam najdou a bulvár bude psát: Slavná česká princezna nalezena pod smrkem, zabloudila na houbách. Naši bezstarostnost ještě umocňoval fakt, že jsme měli s sebou mobilní telefony. Když bude nejhůř, prostě NĚKAM zavoláme. Tak čeho se bát? Laškování na téma „ztracení houbaři“ nám vydrželo asi hodinu.
V lese se beznadějně setmělo, všechny zaručené způsoby jak najít cestu zpět selhaly a pohodovou náladu vystřídal strach. Došlo nám, že jsme opravdu definitivně zabloudili a že nám není pomoci. V takové chvíli přijdete na to, že i zmíněný mobilní telefon je k ničemu. Komu zavolat? Do chalupy jsme volat nechtěli, abychom naše blízké nevystrašili. Stejně, jak by nás asi tak našli? Jak vůbec popsat kde jsme? Vlevo smrk, vpravo smrk, před námi borovice? Přesto nám tehdy mobily docela slušně posloužily – svítili jsme si jimi na cestu. Ani ten svítící Měsíc nám tehdy nepomohl.
Bloudili jsme dál, chvíli lesem, chvíli polem, naše obuv se začala ztrácet pod nánosy bahna, ale to nám bylo jedno. Jen jsme mlčeli a šli. Asi jsme každý v tu chvíli přemýšleli, kdo vlastně přišel na takovou HOVADINU jít před setměním do neznámého lesa na houby.
Asi po dvou hodinách bloumání odnikud nikam jsme se opět ocitli na mýtině a podle polohy lišejníků jsme začali hledat sever. Tu nám svitla naděje. Co naděje – silnice. V nekonečné dálce bylo vidět, jak se auta míhají sem a tam. Ulevilo se nám. Byli jsme zachráněni. Netušili jsme, odkud kam tahle silnice vede, ale bylo nám to jedno. Kde je silnice, budou auta, kde budou auta, budou i lidé – a ti nám pomohou!
Vydali jsme se na cestu a brzy zjistili, že ač pochodujeme rychlým krokem několik desítek minut, silnice jako by se vůbec nepřibližovala. Vidina záchrany ale byla tak silná, že jsme se vydali z posledních sil a šli a šli. Celí od bahna, špinaví, zpocení, na pokraji zhroucení.
Konečně jsme dorazili k silnici. Pokud do té doby po ní projíždělo minimálně jedno auto do minuty, teď tudy nejel nikdo. Sedli jsme si na teplý asfalt a začali přemýšlet, kde přenocujeme.
Zanedlouho se v dálce objevila světla. Ano, to jsou ONI! Naši zachránci! Vzdali jsme možnost bohapustě stopovat, protože to bychom riskovali, že auto kolem nás profrčí a my budeme čekat dál. Prostě a jednoduše jsme se před jedoucí auto vrhli a řidič byl, chtě nechtě, přinucen zastavit.
Díkybohu, dobří lidé! Dva muži se odkudsi vraceli, a když viděli, jak vypadáme, zželelo se jim nás. Se slzami v očích jsme jim vyprávěli, co se nám stalo. Oni nám na oplátku popsali, kde se právě nacházíme. Byli jsme úplně jinde, než jsme předpokládali! A hlavně nás překvapilo, jakou dálku jsme byli schopni v našem pochodu smrti urazit!
Zachránci byli šlechetní, posadili nás do auta a my si nechali zastavit daleko před chalupou, aby nikdo neviděl tu ostudu, že nás musel někdo z našeho houbařského výletu potupně přivézt.
Stáli jsme před naší chalupou, vysílení, ale živí a zdraví. Naše košíky byly plné nejrůznější lesní flóry, houba v nich nebyla jediná. To nám ale bylo jedno, žijeme! Těšili jsme se, jak rozrazíme dveře a naši blízcí (samozřejmě polomrtví strachy!) nás budou vítat, objímat a obdivovat, jak jsme to krásně zvládli.
Vešli jsme do chalupy. V příjemně potemnělé sednici spal můj Michal a Ivančina dcera Míša. Spokojeně oddychovali a probudil je až náš razantní příchod.
„Proč jste proboha tak špinaví a kde jste vlastně vůbec byli?“ ptal se ještě rozespalý Michal a my pochopili, že jsme se na houby vydali až potom, co oba spokojeně usnuli. Vůbec netušili, jak jsme se s nasazením života prodírali setmělým lesem, co všechno jsme zažili, a že jsme to málem nepřežili!
Prázdné košíky se nám podařilo ukrýt, ale když Míša viděla svou maminku, jak se zouvá a své nové boty zlikvidované bahnem rovnou odnáší do popelnice, neubránila se smíchu a sarkasticky pronesla: „No, to máte z toho, že chodíte na houby!“

cibul

Ivana Andrlová Alešův fejeton doplňuje:
Jen upřesním, že celý den byla průtrž mračen, proto jsme se taky vydali do lesa tak pozdě, moje boty byly původně sněhově bílé, a když jsme přes rozbahněné pole konečně došli k silnici, vypadali jsme jako hovniválové z Čapkovy hry Ze života hmyzu. Jak už bylo řečeno, houby se nekonaly, ale z lesního pychu zůstalo několik sazenic. Kapradí trvalo hodnou chvíli, než se chytlo. Ale teď už přežilo dvě kruté zimy a doufám, že bude tak trvalé a odolné, jako naše přátelství.

Aleš Cibulka, Yvona Žertová
Cibulka v pyžamu
Třináct rozhovorů s tuctem veselých odhalení

Pravidelní posluchači Toboganu, legendárního pořadu Českého rozhlasu 2 – Praha, dobře vědí, že každou první sobotu v měsíci zpovídá Aleš Cibulka známé osobnosti kulturního i vědeckého světa. Tucet těchto „velkých“ rozhovorů se dostal do knížky Cibulka v pyžamu. A s ním i tucet veselých příhod, které Aleš zažil se svými kolegy a kamarády. Tyto historky jsou trošku odhalující, proto se k „pyžamu“ velmi dobře hodí. A v závěru čeká čtenáře překvapení – Aleš Cibulka se stane zpovídaným. Režisérka Toboganu a spoluautorka této knihy Yvona Žertová se oblíbeného moderátora vyptala skoro na všechno – a on nic nezamlčel!

* Jana Andresíková * Ivana Andrlová * Blanka Bohdanová * Celine Dion * Josef Fousek * Hana Hegerová * Veronika Jeníková * Jiřina Jirásková * Zita Kabátová * Hana Maciuchová * Stanislav Motl * Eva Pilarová * Jiří Prager * Yvonne Přenosilová * Vladimír Remek * Yvetta Simonová * Dana Syslová *Jiří Štěpnička * Jiří Strach * Radim Uzel * Marcel Vašinka * Veronika Žilková * Ladislav Županič *

První vydání, pevná vazba s přebalem, formát 160×210 mm, 272 strany, 299 Kč

Zdroj foto: archiv JaS nakladatelství


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Hledat

Mimísek 9

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Zachrání Michalka, Verunka a Kuba Stříbrného paprska?

stribrnyPaprsek perexNení napětí jako napětí – a není dobrodružství jako dobrodružství. Když se povede autorovi napsat příběh, který má v sobě onu potřebnou dávku skutečného v souladu s nadpřirozeným, má jistý úsp...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Série Bratrstvo – skvělá dobrodružství pro kluky (i holky)

Bratrstvo 200Australský spisovatel John Flanagan začal psát kdysi pro svého syna Michaela dobrodružné příběhy. Prý chtěl probudit v potomkovi zálibu ke čtení. Tehdy netušil, že se z nich stane vyhledávaná četba kluků několika kontinentů. Ú...

Divadlo

Prague Shakespeare festival: ohromná událost!

Rutherford CravensPrague Shakespeare festival uvede od 21. září do 3. listopadu na scéně Národního divadla v divadle Kolowrat v originální angličtin...

Film

Jako nikdy vhlédneme do duše umírajícího umělce

200filmFilmový obraz lidí, vědomých blížícího se konce své pozemské pouti, zdůrazňoval v minulých desetiletích hlavně jejich nenadálou aktivitu, kdy se pokoušeli něco změnit či prosadit - z české tvorby lze uvést zejména Kachyňova Směšného pána (1969), jatého př...