Banner

Ukázka z knihy Celý den se nic nestane od nakladatelství HOST

Email Tisk

200souPřinášíme Vám ukázku z knihy Biancy Bellové "Celý den se nic nestane". Přečíst si ji můžete v tomto článku.

 

 

 

 

Ředitel hotelu stál za recepčním pultem a čuchal si k dlaním. Martu napadlo, čeho se asi dotýkal.
„Tý Indce v novomanželským apartmá hráblo.“
Pohlédl ke stropu, jako by čekal, že tam objeví nějaké vysvětlení.
„Celou dobu, co jsi byla pryč, ječí, jak kdyby ji stahovali z kůže. Asi jí mrdlo z tý bouřky.“
Marta chápavě pokývala. Narážkou na svou nepřítomnost se nenechá vyprovokovat. Ředitel má dnes vázanku s ručně namalovanými kytarami. Martu nepřestávalo udivovat, že ten člověk bez jakéhokoliv vzdělání, úrovně a vkusu už tolik let úspěšně řídí solidní rodinný hotel.
„Promiň. Byla jsem venku s Lolou. Puberta, znáš to. Snažím se to mít aspoň trošičku pod kontrolou,“ nuceně se pousmála a na důkaz své nemohoucnosti obrátila oči v sloup.
Ředitel mávl rukou: „To je jasný. Mám obavu, že tu šílenou už diskrétně nevyřešíme. Klepnout do hlavy, zabalit do koberce, vyvézt se smetím.“
Marta se nenamáhala předstírat pobavení. Tohle bylo prostě pod její úroveň. Alespoň že se nešťoural v pupíku, což ředitel dělával, když byl rozrušený; při tomto jeho zlozvyku měla vždycky chuť se začít hystericky smát.
„To ale byla bouřka v noci! Co?“
Marta se usmála: „Dobře se spalo.“

sou
„Ale houby!“ mávl rukou ředitel. „Celou noc jsem běhal kolem baráku, jestli mi voda neteče do sklepa. Taková bouřka!“ vrtěl rozladěně hlavou a rytmicky přitom vyfukoval nosem.
„A tekla?“ zeptala se Marta, zatímco si oblékala pracovní sako.
Ředitel pokýval hlavou a jeho ukazovák zamířil nebezpečně blízko k pupíku: „Bylo to jen tak tak! Jen tak tak. Centimetr od okna se ta voda zastavila. Ale soused má z obýváku bazén a skleník mu rozmlátily kroupy. Velký jak holubí vejce, přísahám!“ Ředitel zvedl obě ruce, aby
naznačil velikost holubích vajec, a Marta uviděla koláče potu, které se mu šířily podpaždím na košili.
Marta svraštila obočí na důkaz sympatií a rozhořčení nad nehorázností klimatických jevů. Přihlásila se jako nový uživatel na recepčním počítači.
„A tady v hotelu,“ opsal ukazovákem velký polokruh, „tady dočista vypad proud! A trvalo deset minut, než naběhnul agregát.“
„Vždyť já vím,“ přikývla rozvážně a pokrčila rameny.
Jak by to mohla nevědět; noční směna si ještě ráno vyměňovala zážitky z deseti minut hrůzy jako přeživší ze ztroskotané vzducholodi. Hosté potácející se mlčky zšeřelými chodbami hotelu, vulgární výkřiky ve tmě, ano, někdo dokonce souložil v mezaninu, v hotelové lobby někdo vrazil do skleněného stolku a ošklivě se pořezal. Někdo si z hotelového baru, který už byl tou dobou zavřený, vypůjčil tři lahve tequilly a schody mezi druhým a třetím patrem byly pozvracené. To všechno za deset minut. Otočte se k nim zády a za deset minut máte z řádu totální chaos.

Marta zkontrolovala svou e-mailovou schránku a hned potom proletěla novinky z RSS čtečky, nastavené na odběr zpráv ze stránek černé kroniky. Standardní rituál, který prováděla každý den, automaticky. Stovky zpráv, které filtrovala na první pohled jen skrze text titulků jako zkušený revizor, který si v moři cestujících bezpečně povšimne černého pasažéra podle toho, jak se náhle nepatrně pohne směrem k východu. Marta zadržela dech: ŠKOLÁCI OBJEVILI KOSTERNÍ POZŮSTATEK VE STŘEDOČESKÉM KAMENOLOMU. Rozklikla titulek a rychle přečetla celou zprávu. Pak ještě jednou. Pak si uvědomila, že je jí slabo, že dýchá jen povrchně, na půl plynu. To není ono, říkala si. Tohle není moje kostra. A za chvíli to bylo dobré. Za chvíli už byla zase dobrá. Tohle není ono. Ledaže by jo.

Ta ženská z novomanželského apartmánu v pátém ječela pěkně dlouho. Už včera nevypadala v pohodě. Objednala si u pokojové služby několik jídel, ale tác se vždycky objevil za dveřmi plný, jenom v něm byly všechny pokrmy smíchané: smažená vajíčka plavala v pomerančovém džusu společně s kousky toastu, na špízu s krevetami přibyly šedomodré vizitky a v hrnku se zbytky cappuccina ležely čtyři páry manžetových knoflíčků.
Několik dní nebyla ze svého pokoje venku.
Dnes ráno začala křičet. Na indickou nevěstu znala dost sprostých anglických slov. Pak začala kopat do dveří. Marta se opírala o stěnu před pokojem v pátém patře se založenýma rukama a snažila se o klidný, terapeutický tón (vzpomněla si na hodiny strávené u své psychoterapeutky).
„Promiňte, madam. Váš projev obtěžuje ostatní hosty. Můžeme pro vás něco udělat?“
„Fuck youuuu!“
Provozní Richard se nekontrolovaně uchechtl. Marta se na něj zamračila a on zvážněl.
„Šálek horké čokolády třeba? Nebo čaj? Mám tu i mírná sedativa… pomohlo by vám to trochu se… uvolnit… Madam?“
„Bring me my man back! Or else fuck off !“
Marta si potichu povzdechla: „To zas bude!“
Richard pokýval hlavou: „To je jasný. Když má někomu jebnout, tak leda v den, kdy tu máme pohřební hostinu pro padesát lidí.“

„Copak se děje?“ naklonil se k Martě diskrétně pan Strnad, stálý host hotelu, který se v lobby téměř každý podvečer zastavil na sklenku pastisu, dnes ovšem byl i v roli truchlícího pozůstalého, který vyprovázel svou manželku po pětapadesáti letech společné cesty.
Marta se usmála a zavrtěla hlavou: „V pořádku, pane Strnade. Nic, co by mělo narušit vaši hostinu. Jedné paní v posledním patře se neudělalo dobře. Nejspíš bude potřebovat lékaře.“
„Jsem lékař,“ podotkl pan Strnad a lehce pateticky se nadmul.
Marta roztáhla rty k zářivému úsměvu: „To bych od vás v tento den rozhodně nemohla žádat, pane doktore!“
Pan Strnad mávl rukou. Bylo to takové to gesto, které vše ostatní na světě zredukovalo na úroveň plísně na zdi. Zběžně pohlédla na stránku Facebooku. V jejím skutečném světě — světě pátrání a sběru informací potenciálně nabitých zásadními zvraty — se nic nepřihodilo. Tedy aspoň doufala, že ne.
Marta pokrčila rameny: „Tak tedy dobře. Když bude potřeba, obrátím se na vás.“
Pan Strnad se pousmál přes stisknuté rty a vzal obě její ruce do svých dlaní.
„Milá Martičko! Hádejte, co jsem objednal jako první chod?“
Marta obrátila pohled směrem, kde se nacházel salonek restaurace. Pozůstalí už přešli od účastného mlčení přes tichý hovor k běžné konverzaci.
„Snad ne topinky s česnekem?“ svraštila obočí a vrátila se pohledem do hotelové lobby. Neměli jsme ten interiér měnit, pomyslela si, když hleděla na vzpouzející se vertikálu stěny ze skla a kamenů, která místnost rozdělovala. Zneklidňuje mě to, ano, dokonce rozčiluje — je to příliš dominantní, masivní, pohlcující jako ledovcové údolí. Polibek smrti od předraženého architektonického studia.
Pan Strnad na ni spiklenecky mrknul: „Chytré děvče! Patří jim to! Zvlášť tetě Irmě! Říkal jsem vám, že je teta Irma tak podnikavá, že si plastiku prsou pořídila na hypotéku?“
Uvědomila si, jak moc ji dráždí moderní architektura. Stárne?
„Ale že to byla pořádná bouřka v noci, viďte!“

O knihu můžete soutěžit ZDE.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KAMILA PĚTRAŠOVÁ

redaktorka K21, PR manažerka UPM v Praze

Jestli se o mně něco dá říct, tak že jsem knihomol. A proto bych na tomto místě doporučila několik autorů, kteří mi dělají nejčastěji společnost. Zaměřuji se především na severskou krimi, a tak pokud hledáte nějaký tip a rádi se trochu bojíte, podívejte se v knihkupectví nebo v knihovně na jména: Dan T. Sehlberg, Samuel Bjork, Carl-Johan Vallgren, Kristina Ohlsson, Camila Läckberg, Gard Sveen, Jens Lapidus. Určitě se hodně z vás těší na pokračování příběhu Lisbeth Salanderové, na kterém pilně pracuje David Lagercrantz. Pro případ, že byste chtěli okusit spíše severský humor – Jonas Karlsson a Lars Vasa Johansson jsou správnou volbou. Pokud jste fanoušci severu a knihy vám nestačí, sledujte aktivity Skandinávského domu. Pro divadelní večer doporučuji hru Švandova divadla na Smíchově Zabít Johnnyho Glendenninga – jestliže vám nevadí peprná slovíčka nebo výstřely. Jako PR manažerka Uměleckoprůmyslového musea v Praze nemohu opomenout krásnou expozici Český kubismus v Domě U Černé Matky Boží a komorní Galerii Josefa Sudka, která sloužila jako Sudkův byt, až do jeho smrti – zažijte pravý genius loci.

Anketa


Banner

Chat s osobností

Hledat

Mimísek 13

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

SMRT VE VRATISLAVI

SmrtVeVratislavi PerexV cyklu Hříšní lidé Království českého, vyšla další zajímavá knížka Vlastimila Vondrušky. Čtivý detektivní román z doby našich dávných prapředků, okořeněný brilantním a nečekaným rozuzlením, královského prokurátora Oldřicha z...

Nové komentáře

  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...
     
  • 17.05.2017 07:55
    problém
    Nelze odeslat odpovědní ...

Facebook

Twitter


Literatura

Usain Bolt – Rychlejší než blesk

Bolt 200„Tak jsem se pořádně chytil volantu, a pak se to BMW M3 převrátilo jednou, podruhé, potřetí; odrazilo se po střeše od mokré silnice a rovnou do příkopu. Čelní sklo se rozprsklo, airbagy vylétly. Křup! Jak kapota narazila do země, zkrabatila se hlasitým z...

Divadlo

Drama O myších a lidech se zažere hluboko pod kůži

o mysich a lidech200V sobotu 20. dubna 2013 opanovala zlínské Městské divadlo atmosféra o trochu svátečnější než v jiné soboty. V ten den se konala již čtvrtá letošní premiéra. Poprvé tak diváci měli možnost zhlédnou psychologické drama z pera

Film

Pravidla moštárny - srdcervoucí klasika

mostarna perexPravidla moštárny – už jste určitě slyšeli aspoň tento název, že? Nebo jste dokonce četli knižní předlohu filmu, o kterém je právě řeč. V každém případě – podívejte se, nebo se podívejte znovu, protože jde o j...