Reklama

Ukázka z knihy Celý den se nic nestane od nakladatelství HOST

Email Tisk

200souPřinášíme Vám ukázku z knihy Biancy Bellové "Celý den se nic nestane". Přečíst si ji můžete v tomto článku.

 

 

 

 

Ředitel hotelu stál za recepčním pultem a čuchal si k dlaním. Martu napadlo, čeho se asi dotýkal.
„Tý Indce v novomanželským apartmá hráblo.“
Pohlédl ke stropu, jako by čekal, že tam objeví nějaké vysvětlení.
„Celou dobu, co jsi byla pryč, ječí, jak kdyby ji stahovali z kůže. Asi jí mrdlo z tý bouřky.“
Marta chápavě pokývala. Narážkou na svou nepřítomnost se nenechá vyprovokovat. Ředitel má dnes vázanku s ručně namalovanými kytarami. Martu nepřestávalo udivovat, že ten člověk bez jakéhokoliv vzdělání, úrovně a vkusu už tolik let úspěšně řídí solidní rodinný hotel.
„Promiň. Byla jsem venku s Lolou. Puberta, znáš to. Snažím se to mít aspoň trošičku pod kontrolou,“ nuceně se pousmála a na důkaz své nemohoucnosti obrátila oči v sloup.
Ředitel mávl rukou: „To je jasný. Mám obavu, že tu šílenou už diskrétně nevyřešíme. Klepnout do hlavy, zabalit do koberce, vyvézt se smetím.“
Marta se nenamáhala předstírat pobavení. Tohle bylo prostě pod její úroveň. Alespoň že se nešťoural v pupíku, což ředitel dělával, když byl rozrušený; při tomto jeho zlozvyku měla vždycky chuť se začít hystericky smát.
„To ale byla bouřka v noci! Co?“
Marta se usmála: „Dobře se spalo.“

sou
„Ale houby!“ mávl rukou ředitel. „Celou noc jsem běhal kolem baráku, jestli mi voda neteče do sklepa. Taková bouřka!“ vrtěl rozladěně hlavou a rytmicky přitom vyfukoval nosem.
„A tekla?“ zeptala se Marta, zatímco si oblékala pracovní sako.
Ředitel pokýval hlavou a jeho ukazovák zamířil nebezpečně blízko k pupíku: „Bylo to jen tak tak! Jen tak tak. Centimetr od okna se ta voda zastavila. Ale soused má z obýváku bazén a skleník mu rozmlátily kroupy. Velký jak holubí vejce, přísahám!“ Ředitel zvedl obě ruce, aby
naznačil velikost holubích vajec, a Marta uviděla koláče potu, které se mu šířily podpaždím na košili.
Marta svraštila obočí na důkaz sympatií a rozhořčení nad nehorázností klimatických jevů. Přihlásila se jako nový uživatel na recepčním počítači.
„A tady v hotelu,“ opsal ukazovákem velký polokruh, „tady dočista vypad proud! A trvalo deset minut, než naběhnul agregát.“
„Vždyť já vím,“ přikývla rozvážně a pokrčila rameny.
Jak by to mohla nevědět; noční směna si ještě ráno vyměňovala zážitky z deseti minut hrůzy jako přeživší ze ztroskotané vzducholodi. Hosté potácející se mlčky zšeřelými chodbami hotelu, vulgární výkřiky ve tmě, ano, někdo dokonce souložil v mezaninu, v hotelové lobby někdo vrazil do skleněného stolku a ošklivě se pořezal. Někdo si z hotelového baru, který už byl tou dobou zavřený, vypůjčil tři lahve tequilly a schody mezi druhým a třetím patrem byly pozvracené. To všechno za deset minut. Otočte se k nim zády a za deset minut máte z řádu totální chaos.

Marta zkontrolovala svou e-mailovou schránku a hned potom proletěla novinky z RSS čtečky, nastavené na odběr zpráv ze stránek černé kroniky. Standardní rituál, který prováděla každý den, automaticky. Stovky zpráv, které filtrovala na první pohled jen skrze text titulků jako zkušený revizor, který si v moři cestujících bezpečně povšimne černého pasažéra podle toho, jak se náhle nepatrně pohne směrem k východu. Marta zadržela dech: ŠKOLÁCI OBJEVILI KOSTERNÍ POZŮSTATEK VE STŘEDOČESKÉM KAMENOLOMU. Rozklikla titulek a rychle přečetla celou zprávu. Pak ještě jednou. Pak si uvědomila, že je jí slabo, že dýchá jen povrchně, na půl plynu. To není ono, říkala si. Tohle není moje kostra. A za chvíli to bylo dobré. Za chvíli už byla zase dobrá. Tohle není ono. Ledaže by jo.

Ta ženská z novomanželského apartmánu v pátém ječela pěkně dlouho. Už včera nevypadala v pohodě. Objednala si u pokojové služby několik jídel, ale tác se vždycky objevil za dveřmi plný, jenom v něm byly všechny pokrmy smíchané: smažená vajíčka plavala v pomerančovém džusu společně s kousky toastu, na špízu s krevetami přibyly šedomodré vizitky a v hrnku se zbytky cappuccina ležely čtyři páry manžetových knoflíčků.
Několik dní nebyla ze svého pokoje venku.
Dnes ráno začala křičet. Na indickou nevěstu znala dost sprostých anglických slov. Pak začala kopat do dveří. Marta se opírala o stěnu před pokojem v pátém patře se založenýma rukama a snažila se o klidný, terapeutický tón (vzpomněla si na hodiny strávené u své psychoterapeutky).
„Promiňte, madam. Váš projev obtěžuje ostatní hosty. Můžeme pro vás něco udělat?“
„Fuck youuuu!“
Provozní Richard se nekontrolovaně uchechtl. Marta se na něj zamračila a on zvážněl.
„Šálek horké čokolády třeba? Nebo čaj? Mám tu i mírná sedativa… pomohlo by vám to trochu se… uvolnit… Madam?“
„Bring me my man back! Or else fuck off !“
Marta si potichu povzdechla: „To zas bude!“
Richard pokýval hlavou: „To je jasný. Když má někomu jebnout, tak leda v den, kdy tu máme pohřební hostinu pro padesát lidí.“

„Copak se děje?“ naklonil se k Martě diskrétně pan Strnad, stálý host hotelu, který se v lobby téměř každý podvečer zastavil na sklenku pastisu, dnes ovšem byl i v roli truchlícího pozůstalého, který vyprovázel svou manželku po pětapadesáti letech společné cesty.
Marta se usmála a zavrtěla hlavou: „V pořádku, pane Strnade. Nic, co by mělo narušit vaši hostinu. Jedné paní v posledním patře se neudělalo dobře. Nejspíš bude potřebovat lékaře.“
„Jsem lékař,“ podotkl pan Strnad a lehce pateticky se nadmul.
Marta roztáhla rty k zářivému úsměvu: „To bych od vás v tento den rozhodně nemohla žádat, pane doktore!“
Pan Strnad mávl rukou. Bylo to takové to gesto, které vše ostatní na světě zredukovalo na úroveň plísně na zdi. Zběžně pohlédla na stránku Facebooku. V jejím skutečném světě — světě pátrání a sběru informací potenciálně nabitých zásadními zvraty — se nic nepřihodilo. Tedy aspoň doufala, že ne.
Marta pokrčila rameny: „Tak tedy dobře. Když bude potřeba, obrátím se na vás.“
Pan Strnad se pousmál přes stisknuté rty a vzal obě její ruce do svých dlaní.
„Milá Martičko! Hádejte, co jsem objednal jako první chod?“
Marta obrátila pohled směrem, kde se nacházel salonek restaurace. Pozůstalí už přešli od účastného mlčení přes tichý hovor k běžné konverzaci.
„Snad ne topinky s česnekem?“ svraštila obočí a vrátila se pohledem do hotelové lobby. Neměli jsme ten interiér měnit, pomyslela si, když hleděla na vzpouzející se vertikálu stěny ze skla a kamenů, která místnost rozdělovala. Zneklidňuje mě to, ano, dokonce rozčiluje — je to příliš dominantní, masivní, pohlcující jako ledovcové údolí. Polibek smrti od předraženého architektonického studia.
Pan Strnad na ni spiklenecky mrknul: „Chytré děvče! Patří jim to! Zvlášť tetě Irmě! Říkal jsem vám, že je teta Irma tak podnikavá, že si plastiku prsou pořídila na hypotéku?“
Uvědomila si, jak moc ji dráždí moderní architektura. Stárne?
„Ale že to byla pořádná bouřka v noci, viďte!“

O knihu můžete soutěžit ZDE.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Z archivu...

Čtěte také...

Britská erotika na pultech knihkupectví. Čtrnáct povídek o milostných touhách

200 14podobDomnívali jste se, že jsou Angličané bez milostné fantazie a celkově tak nějak „suchý“? Tato kniha vás pravděpodobně vyvede z omylu.

...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Jak zdravě mlsat a nepřibrat o vánocích

vanoc200Vánoce se nezadržitelným krokem blíží a určitě už teď všichni přemýšlíme, jak si užít vánočních pochoutek a nepřibrat. Co všecko připravit na vánoční tabuli, aby to bylo zdravé a hlavně chutné? S tím vám může pomoci Zdravá vánoční kuchařka výživové p...

Divadlo

19. DIVADELNÍ FLORA se hlásí o slovo

divadelni flora 200Od 8. do 17. 5. bude v Olomouci na jedenácti městských scénách – za účasti divadelníků ze sedmi evropských zemí – probíhat již 19. ročník mezinárodního festivalu Divadelní Flora.

...

Film

NFA identifikoval doposud ztracený film Georgese Mélièse Soutěž eskamotérů

 

soutez eskamoteru 200V Praze dne 11. 10. 2016 – Národní filmový archiv (NFA) patří mezi světové filmové archivy, které se mohou pyšnit filmovými kolekcemi z počátku kinematografického věku. Mezi kolekcemi, k...