"Pravidla, jimiž se řídí druhý stupeň základních škol, nám často zůstávají záhadou. Ale pro Erika Haskinse je to záhada, kterou potřebuje vyřešit a velmi rychle. Do šesté třídy to byl normální kluk, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu z něj parta spolužáků udělala Pošuka. Dokonce i jeho nejlepší přítel se postavil proti němu." To je výňatek, který najdete na zadní straně obálky, stejně jako poznámku, že Sdružení nezávislých amerických knihkupců Indie Next List zařadilo Deník třídního otloukánka mezi 10 TOP knih roku 2013!

 

Jako maminka páťáka se často zamýšlím nad tím, jak se děti dnes k sobě chovají. Když mi před dvěma lety přišel plačky domů, že se posmívají děti jeho mobilu a housku se šunkou, kterou měl z domova k svačině, označily jako hnusnou, mi došlo, že tady asi není něco v pořádku. Dala jsem na výzvu na zadní straně knihy, která praví: "Deník třídního otloukánka by si měl přečíst každý žák druhého stupně základní školy i každý rodič!" a začetla jsem se.

Po celou dobu jsem měla na paměti, že se autor při psaní tohoto příběhu inspiroval skutečnými zážitky z doby, kdy jemu samotnému bylo jedenáct let. Protože už, poučená díky školní docházce potomka, něco vím, chtěla jsem se na to dívat jako naprosto neznalý a nestranný čtenář, prahnoucí po informacích a rozšíření obzorů. Při čtení knížky s barevnou obálkou jsem však nestačila žasnout nad promyšleným a systematickým plánem, jak dokonale otrávit život jednoho z vrstevníků.

Zavzpomínala jsem na svoje školní léta, kdy jsme se také dělili na party, kdy byl vždycky někdo "vyvolený" a ostatní mu dělali naschvály. Byly to ale naschvály typu schované bačkory a podobně. Při čtení Deníku mi ale chvílemi rozum stál nad tím, co všechno dokáže takový šesťák vymyslet. A že to překračuje hranice, které je možné tolerovat.

Hlavní hrdina Eric se ale rozhodl, že se s příkořím, které na něm denně páchají spolužáci, vyrovná sám. Rozhodl se čelit nespravedlnosti a najít odpověď na otázku proč a proč zrovna on. Rozhodl se, že do toho nebude zatahovat dospělé, že to vyřeší sám na vlastní pěst, i kdyby to mělo zajít až ... A není to vůbec jednoduché. Na vlastní kůži zažije posměch, zostuzení a potupu od svých spolužáků, zradu svého nejlepšího kamaráda, ale i podávanou pomocnou ruku od spolužačky. Protože ji však nechce vystavit posměchu ostatních, točí se k ní zády, je na ni nepříjemný a hrubý. Uvnitř ho to ale trápí a neví, jak nejlépe celou věc ustát. Nakonec ale přeci jen najde řešení. Ale za jakou cenu?

Nemohla jsem těch 232 stran přečíst naráz. Často jsem knihu odkládala a přemýšlela, kde se to zlo mezi dětmi bere. Třeba nemáte doma páťáka ani šesťáka, třeba vůbec nemáte děti, ale i tak si myslím, že by právě tato knížka měla projít vašima rukama.  A jestli jsem si před začtením se myslela, že by tato kniha mohla být vhodná i pro mého syna, po jejím dočtení jsem změnila názor. Není nejen vhodná, ale je nejvyšší čas si ji přečíst, protože každý den otálení může být na škodu!  

Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou

Autor: Eric Kahn Gale
Překlad z anglického originálu: Květa Kaláčková
Žánr: Próza
Nakladatelství: JOTA, s.r.o., Brno
ISBN: 978-80-7462-381-3
Obálka: René Senko
Rok vydání: 2013, publikace č. 1599, vydání první, vázaná
Počet stran: 232 

Hodnocení:100%

< Předchozí		Další >