Se jménem Karla Václava Raise jsem se setkala poprvé na základní škole, když jsme v hodinách literatury probírali klasiky. Mezi ně K. V. Rais bezesporu patří. Nechápala jsem ale, proč se musím učit něco, co mě nebaví a čemu nerozumím. Taková četba pro mě byla těžká a nesrozumitelná. Dnes dávno vím, že chceme-li porozumět obsahu, je třeba znát i něco o životě.
A nejen o vlastním, ale i o životě autorově. Tenkrát jsme brali životopisy autorů šmahem, protože jsme museli, chtěli to po nás. Možná proto jsem tuto literaturu od školních let nevyhledávala. Dnes vím ale mnohem víc a ty příběhy vidím v úplně jiném světle.
V povídkách poskládaných do knihy s prostým názvem, Povídky, se zračí úplně všechno - bída, láska, touha po změně a uznání, smíření i pokora. Jsou tu příběhy obyčejných lidí, kteří chtějí žít důstojně i přes skromné podmínky, do kterých se narodili. Sám autor se narodil do rodiny chalupníka a tkalce, vstup do života tedy neměl protkaný zlatými nitkami. Jako poměrně malý chlapec studoval daleko od domova a musel se naučit samostatnosti. Procházel životem na vlastní pěst a každého úspěchu, byť sebemenšího, si nesmírně cenil. Vstoupil do literatury jako učitel, přecházel z kraje do kraje, provázen bídou a zádumčivostí té doby. Tyto prožitky vtiskl i do svých děl.
Tato kniha je jiná než odpočinkové knihy. V komentáři na konci knihy píše Robert Adam, že K. V. Rais není složitý autor. Že nechce čtenáře šokovat, ohromovat, překvapovat ani bavit. A já dodávám, že on prostě popisoval život se všemi jeho tvářemi. Nejčastěji psal o starých lidech, kteří jsou téměř na sklonku života, a kladl velký důraz na vlídné a důstojné zacházení, s láskou a srdcem, především vyvyšoval vztahy sourozenecké a rodičovské. Robert Adam to vystihl přesně: „A protože jde o téma aktuální ve všech dobách, jeho povídky nezastarávají.“ A já s ním souhlasím.
Tahle kniha je na svých 524 stranách, řekla bych, nadčasová. Jen počítejte s tím, že se složitěji čte. Je psaná často hovorově, nářečí, ve kterém se Rais pohyboval, samozřejmě používal i v psaném projevu. Ale i na to pan Adam myslel a vybavil knížku výkladovým slovníčkem, takže její pravý význam vám nezůstane utajen. Těžko říct, která ze 14 povídek je nejhezčí. V každé je život, bolest, radost, láska. Mně se nejlépe četla třeba povídka Konec života, Vnouče nebo Přišlo psaní. Ale ani tak neřeknu, že jsou nejlepší. Nechci znevýhodňovat třeba V kuchyňské vůni, Bez práva, Smrt na samotě a všechny ostatní.
Trochu jsem se bála vzít tuhle knihu do ruky, právě proto, že se mi vybavila povinná četba ve škole. Moje obava byla ale úplně zbytečná. Život mě vybavil věděním, porozuměním a empatií. A to všechno máte i vy. Posaďte se pohodlně, rozsviťte lampu, zapalte svíčku, uvařte kávu a ponořte se do laskavých povídek.
Povídky
Autor: Karel V. Rais
Žánr: Beletrie pro dospělé
Nakladatelství: Host - vydavatelství, s.r.o., Brno, za finanční podpory Ministerstva kultury ČR
Obálka, vazba a grafická úprava: Boris Mysliveček
Vědecká redakce: Věra Menclová
Uspořádání, ediční příprava, komentář, slovníček a vysvětlivky: Robert Adam
Rok vydání: 2013, 868. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran: 524 ISBN: 978-80-7294-801-7
Hodnocení: 95%
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/
| < Předchozí | Další > |
|---|