Ukázka z nové knihy Nakladatelství JaS - Povídky toaletní
Banner

Ukázka z nové knihy Nakladatelství JaS - Povídky toaletní

Email Tisk

toaletni perexUOliver Burian prostřednictvím nakladatelství JaS ve své nové knize Povídky toaletní přináší jedenáct povídek o přátelství i zášti, o lásce i nenávisti, o zlobě i dobru – o životě. Prožil, zažil a zaznamenal je svěžím jazykem a s naprostou otevřeností i v oblasti erotických scén. U příležitosti jejího uvedení na trh vám předkládáme krátkou ukázku:

 

 


„No, tak vidíš, že si to dokázal,“ smál se na mě Míra a já ho jen propichoval vzteklým pohledem. „Už jsme nahoře a teď druhou stranou krásně sejdem dolů a bude i ta procházka,“ usmíval se a skvělá nálada ho neopouštěla.
Ale mě mrazivá nálada ještě nepřešla, lehl jsem si ke stěně a koukal na skály naproti, koupající se v odpoledním slunci, a na rogala poletující pod námi. Dokonce jsem uviděl malé letadélko, které letělo v naší výšce tak blízko, že jsem v kabině rozpoznal nějakou blonďatou hlavu ukazující napřaženou rukou na nás.
Bylo to děsivě úchvatné. Takový překrásný den, a já trčel v té výšce, kterou nesnáším, v rozeklaných skalách zdobených šály bílých sněhových polí a chvěl se strachem a vzrušením.
Bylo tu hamletovské dilema: Být nasrán či nebýt nasrán? Toť otázka! Dumal jsem a vnímal jak mi buší krev v uších. Změřil jsem si tep a naměřil sto osmdesát i po tom, co už jsem seděl nějakých pět minut. Asi se teprve přihlásil strach, který mysl podvědomě potlačila, aby mi ve stěně nepovolily svěrače žlutého i hnědého a já si nevybarvil kalhoty do depresivních odstínů podzimního listí.
Zahlédl jsem Filipa, jak se těžce zvedá a plíží se podél skály ke mně. „Jak ti je?“ zeptal se mě.
„Nevím. Celej se klepu, možná strachy nebo čím, a možná se ve mně probouzí malinká radost, že už jsme nahoře a máme to z krku. Přísahám, že do stěny už mě nikdo nikdy nedostane. S Mírou si to ještě vyřídím. Na ty jeho debilní nápady fakt nejsem stavěnej. A jestli se chechtá a myslí si, že to je sranda, tak to prrr.“
Ležel jsem a oddychoval a znovu si měřil tep s lehkou obavou, jestli se srdíčko nechystá na mrtvici. Klesl na sto šedesát, ale stejně jsem zdaleka nebyl v pohodě. Vyndal jsem z baťohu lahev, abych vypil zbytky vody. Pak jsem se zarazil a podal ji Filipovi: „Nechceš napít?“
„Ne, dík, už tam máš určitě málo.“
„Nedělej fóry a napí se, jen mi tam trošičku nech!“
Už neodolal, vzal si ode mě flašku a s přivřenýma očima hltavě spolykal část z těch pár decinek, co v ní zbyly. „Ty vole! Dík!“ zašeptal.
Seděli jsme a oddychovali, když se k nám přiblížil Franta, jeden z těch mazáků horolezců. Stál před chvílí na hraně propasti a zaměřoval nás foťákem. Běhal mi mráz po zádech, když jsem pozoroval, jak je úplně na kraji, ale i tak jsem vzal Filipa kolem ramen a snažil se na ksichtě vykouzlit úsměv, aby fotka stála za to. Asi se mi to moc nedařilo, protože on nás ještě dvakrát vyblejsknul z jiného úhlu a pak se zeptal: „Tváříte se nějak kysele, chlapáci. Vám se tu nelíbí?“
„Mně se tu teda vůbec nelíbí, vždyť de o život!“
„Ale di, tahle ferátka sice není z nejlehčích, zato je překrásná. To snad uznáte. Který už máte?“
„Jak, který už máme? Já jsem se šel projít a o nějaký ferátce jsem v životě neslyšel.“
„Si děláš prdel?“ ptal se nevěřícně.
„Ani náhodou. Ty už si, Filipe, někdy něco takovýho lez?“ obracím se na parťáka ve smrti s dotazem.
„Nikdy, já jen chodím treky.“
„To mi chcete říct, že jste ještě nikdy nebyli ve stěně?“ znovu se zeptal nevěřícně.
„Přesně tohle ti chci říct. Nejvejš jsem byl na třešni někde v áleji, a ani tam jsem se necejtil nijak dobře. A tohle je zlej sen!“
„A ví o tom Míra?“
„Jasně že to musí vědět.“ Kroutil hlavou a zamířil k Vencovi, kterému něco šeptal do ucha. Pak se spolu vrátili k nám.
„Kluci, vy jste fakt eště nikdy nelezli?“ tentokrát se ptal Venca.
„Už jsme to říkali Frantovi. Nikdy jsme nic nelezli!“ odpověděl jsem.
„Tý vole!“ odfoukl si. Pak ho ale ještě něco napadlo a pokračoval: „Ale základní horolezeckej výcvik máte, ne?“
„A co to jako je? Mám řidičák, kartu na golf, maturitní vysvědčení, ale o nějakým zasraným horolezeckým výcviku jsem v životě neslyšel. A kdyby jo, tak se mu zdaleka vyhnu,“ dorazil jsem ho.
„Kurva, a co tady teda děláte dva a půl tisíce metrů vysoko? Vždyť je to hazard se životem!“ rozčílil se.
„Sem se šel projít, doprdele! Copak to nechápeš? Mluvil snad někdo o tom, že dem slejzat nějakou zasranou skálu po hromosvodu?“ brečel jsem na špatném hrobě.


(z povídky Ferátka)

Povídky toaletní, Oliver Burian, vychází 25.2.2014

toaletni obalkaU

Nakladatelství: JaS, www.jasknihy.cz
První vydání, pevná vazba s přebalem
formát 130×200 mm, 256 stran
229 Kč
ISBN 978-80-87654-05-7    EAN 9788087654057
Ilustrace na obálce:
Petr Kryštůfek

Další info zde: http://www.kultura21.cz/aktualne/8732-nakladatelstvi-jas-povidky-toaletni-tz



 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Hezky česky aneb Češtinářské vychytávky

hezky cesky 200Nakladatelství Fragment nás chce od nového roku poučit o správném užívání češtiny a vydalo proto knihu Hezky česky aneb Češtinářské vychytávky od učitelky Jany Skřivánkové. Pomůže tato příručka dětem i dospělým, aby lépe pochopili naši ro...

Nové komentáře


Literatura

Mrazivé léto – thriller, který chytne a nepustí

mrazive leto manuela martini fragmentDávno, dávno již tomu, co se mi dostala do rukou kniha, kterou bych přečetla jedním dechem, kvůli které jsem obětovala spánek. Dlouho jsem po dočtení jedné kapitoly neprotírala usilovně unavené oči a neříkala si „...

Divadlo

Muzikál Pomáda

Pomada 200

K celosvětovým oslavám 40. výročí premiéry legendárního amerického muzikálu Pomáda na newyorské Broadwayi se připojila i stověžatá Praha a ta...

Film

Ranhojič v přestrojení

ranhojic perexVýpravnou historickou podívanou Ranhojič natočil německý režisér Philipp Stölzl podle stejnojmenného románu Noaha Gordona, známého též z českého překladu. Diváky zavádí do Ang...