Příliš krásná dívka – nepříliš povedené čekání na motiv

Příliš krásná dívka – nepříliš povedené čekání na motiv

Email Tisk

krasnadivka perexKlasik praví „za vším hledej ženu“. V případě detektivního románu z pera Jana Seghertse Příliš krásná dívka to platí do puntíku. 

 

 

První část knihy čtenáře zavede do ospalé alsaské vinařské vesničky, kde se zčistajasna zjeví tajuplná krásná dívka, jež nalezne útočiště u vdovy žijící na statku kousek od vesnice. Po smrti vdovy krásná Manon zmizí. O několik dní později je ve frankfurtském městském lese nalezeno tělo zavražděného mladíka a policejní vyšetřování se rozjždí. S rozjezdem policejní akce vstupuje na scénu kriminalista Marthaler, který za vydatné pomoci svých kolegů vnáší pomalu, ale jistě světlo do případu. Jak se daří kriminalistům krůček po krůčku odhalovat pozadí vraždy, přibývají další mrtvoly a nesrovnalosti, které vyšetřování vedou do slepých uliček, a nutí Marthalerův tým pátrat dál a dál. 

Kombinace krásná žena a vražda byla v detektivních románech uchopena všemi možnými způsoby, není snad variace, které nebylo použito. A právě kvůli této skutečnosti a současně neschopnosti autora přijít s něčím když už ne originálním, tak alespoň co nejmíň okoukaným, je zhruba po přečtení první čtvrtiny jasné, kdo držel vražednou zbraň. Čtenáři to v hlavě nešrotuje na plné obrátky, není nucen bojovat s nutkáním nakouknout na poslední stránku. Jen si tu s větší tu s menší chutí vychutnává tu omáčku okolo a prokousává se k motivu. Po přelouskání několika málo stránek se z napínavého detektivního románu stává nepříliš záživné čekání na motiv. A nepomáhají ani serpentiny a slepé uličky, kterými se snaží autor cestu k odhalení vraha a především motivu vražd odchýlit od přímého směru. Přestože cesta směřuje k předem jasnému cíli, nudu občas rozežene neočekávaná událost, ať ze sféry soukromého života Matrhalera nebo vývojem vyšetřování. Místy jsme se nemohla zbavit dojmu, že autor ve snaze dodat románu na originalitě trochu překombinoval události, sebevražda jednoho ze svědků zločinu mi připadala zbytečná a jaksi navíc. 

Ač nejsou dvě místa, která jsou od sebe mnoho kilometrů vzdálená, a která přitom hrají klíčovou roli v románu, ničím novým, možná se občasný čtenář detektivek uznale vyjádří k invenci autora. Ale tomu, kdo už má něco načteno, nejspíš mihne hlavou něco nic moc pokusu o originalitu. Rozhodně však nelze upřít Janu Seghertsovi schopnost pohrát si s charaktery postav, ač ani zde se nevyhnul otřepaným klišé. Charaktery postav postrádají osobitou jedinečnost, jsou to jen sériovostí načichlé loutky. Hlavní detektiv, pro kterého je práce náplastí na hlubokou ránu v podobě ztráty ženy, vstup nové ženy do jeho života, rozpory s kolegy, náhlý záblesk, díky kterému dojde k pokrokům ve vyšetřování, to vše už to mnohokrát bylo. Jeden by skoro nabyl dojmu, že detektivové se nemůžou nezamilovat, nebo vyřešit problémy svého osobního případu bez vysokého a vyčerpávajícího pracovního nasazení na zapeklitém případu. Stejně tak se celý sbor vyšetřovatelů podobá mozaice na první pohled originální, ale druhý pohled odhalí povědomé kontury, okoukané barvy a motivy. 

Hlavní hrdinka – vražedkyně představuje prototyp ženy, která přitahuje zraky mužů jako ten nejsilnější magnet, a současně chladnokrevné bestie, jíž se nepříčí bodat do lidského těla. Její pohnuté dětství a dospívání jakožto příčina zločinu současných neoplývá nápaditostí. Na druhou stranu však autor pracuje ohledně líčení minulosti hlavní hrdinky pouze s náznaky, což nechává prostor pro čtenářovu fantazii a ten je ušetřen zevrubného popisu příkoří, která se krásně vražedkyni Manon udála. 

Na detektivních románech považuji za nejlepší postupné odhalování vraha a jeho motivů. V případě detektivního románu Příliš krásná dívka zůstalo jen u odhalování motivů, tudíž jsem se nemohla  zbavit dojmu, že něco postrádám, že mi při četbě něco chybí. To, že mozkové závity při četbě nebyly namáhány, považuji za dosti zásadní vadu na kráse jinak čtivé detektivky. 

Příliš krásná dívka 

krasnadivka

Autor: Jan Segherts 
Žánr: detektivka
Vydáno: 2013
Stran: 381 
Vydalo nakladatelství: Host 
Překladatel: Iva Kratochvílová 
Hodnocení: 40 % 

Zdroj foto: nakladateství Host

http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/

( 0 hlasů )

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Kuchařka (nejen) pro vegany

veganska kucharka200Zajímáte se o veganskou stravu? V tom případě jste možná zaznamenali, že v září vyšla nová kuchařka přírodní léčitelky, fotografky a novinářky italského původu, Cinzie Trenchi. Pojďme si ji tedy rovnou představit.

Nové komentáře


Literatura

Punisher: Barracuda

punisher 200Akce, sex, násilí! Hlavní tři prvky vyskytující se v šestém pokračování série o Punisherovi. Náš slavný zmrdobijec se v této části své cesty dostane z New Yorku až do sluncem oděného Miami. Jeho úhlavním nepřítelem je drsnej za...

Divadlo

Štefana Margitu čeká v nejbližších dnech nejtěžší role jeho pěvecké kariéry aneb takhle jsme světoznámého tenoristu ještě neviděli!

billy bud perexPřed patnácti lety viděl operní tenor světového renomé Štefan Margita (61) v Paříži poprvé operu anglického skladatele, dirigenta a klavíristy, lorda Benjamina Brittena Billy Budd. A okamžitě propadl jejímu kouzlu a...

Film

Negativní postavy mám raději, říká čerstvý padesátník, herec Roman Luknár

roman luknar perexZnámou tváří je Roman Luknár už od svých dětských let, kdy začal hrát ve slovenském filmu a televizi, zatímco české publikum se s ním seznámilo až poměrně nedávno. To už byl vystudovaným hercem, ale do Česka si zpravidla jen tak...