Existuje vědecký důkaz o tom, že se člověk může uzdravit sám? Známe rčení „ve zdravém těle, zdraví duch“ ale indicko americký filozof Sri Chinmoy říká „ veselá mysl vždy byla dokonalým průvodcem zdravého těla“. A o rozkolu mezi myslí, tělem a duší kniha je.
Populárně naučnou knížku Mysl je mocný lékař napsala americká lékařka, a její tři části ještě rozdělila na jednotlivé kapitoly. Již ve svém úvodu cituje Sokrata „Neexistuje taková nemoc těla, která by nesouvisela s duší“. A také hned v úvodu vysvětluje, jak ona, vystudovaná lékařka s klinickou praxí, která svou medicínu považovala vždy za svatou, začala o ní pochybovat. Začíná se zabývat zázračnými uzdraveními, o kterých slyšela, ale k uvěření jí chyběly důkazy. A protože se sama označuje za umíněnou, konzervativní a cynickou, právě její umíněnost a další vlastní problémy i nemoc, jí donutily věnovat se tomu na vědeckém základě.
Část první uvádí „Věřte sami sobě jako nikomu“ s kapitolou „Šokující pravda o názorech na zdraví“. Vyprávění začíná o člověku v posledním stadiu rakoviny a „kouzelném léku“. Nemůže, ani v té době ani nechce věřit, jak léčivou moc má falešná chirurgie. Svou pozornost obrací na efekt PLACEBA, tedy předstíranou léčbu pomocí cukrových tablet či injekcí slané vody – objev už z roku 1955. A závěr, že se člověku po nich nejen uleví, ale i vyléčí, s ní hodně zacloumal. Hledala odpovědi v lékařských knihách i časopisech a různých vědeckých studiích. Zajímalo ji, na jaké typy lidí placebo působí, zda to nejsou jen naivní lidé, kteří jen věří. Zjišťuje, že pozitivní víra nemusí být jediná, že důležitý je i podmíněný reflex, péče o pacienta, nebo že tělo má své vlastní samoléčebné schopnosti a fyziologický stres způsobuje náchylnost k nemocem. Vysvětluje, že tělo je vybaveno stresovou reakcí, tedy sebezáchovným mechanismem „bojuj nebo utíkej“, která pomáhá přežít tělu v nebezpečných situacích. Medicínsky vysvětluje, co v takové situaci, jaká chemická reakce se v těle děje a také proč je nutnost relaxační reakce. Proč na pacienty s Alzheimerovou nemocí placebo neúčinkuje a také jak naše myšlenky a pocity mohou způsobovat změny v těle.
V druhé kapitole zkoumá „Zaručený způsob, jak onemocnět a zabránit remisi nemoci“. Vědci dokázali, že člověk zaměřující pozornost na nemoc, jí onemocní (Nocebo efekt, který potvrzuje moc negativní víry), což může vést i k smrti, když se očekává. Také představa, že člověk je obětí svých genů, se ukázala mylná, což dokazují výzkumy EPIGENETIKY. Jakmile je spuštěna stresová reakce, tělo se soustřeďuje jen na přežití, ostatním se nezabývá. Při naději a optimismu v mysli, se vylučují chemikálie, které tělo uvolňuje, a nastávají přirozené regenerační opravy. Důležitá je i podvědomá mysl, která se „programuje“ už od dětství. Vědomá mysl je činná v 5% času a nedokáže zvítězit nad vlivem té podvědomé.
Kapitola třetí je věnována „Léčebnému faktoru, který může rozhodnout“. Mezi to patří nejen lékařův přístup, ale i jeho optimismus, a zjišťuje, že vlastně i lékař může fungovat jako placebo. Lékařovo sdělení vážně nemocnému pacientovi může způsobit stresovou reakci, ale také uvolnění při jeho cítěné podpoře s pacientem, s nadějí na léčení. Autorka si také položila otázku, zda při akupunktuře nebo reiki, je rozhodují, co se dělá, nebo kdo a jak to dělá. Výzkumy ukazují, že nejdůležitější je to, kdo to dělá. Existují i důkazy, že psychoterapie může být i způsob, jak maximalizovat placebové reakce.
V části druhé „Uzdravte svou mysl“ je zamyšlení, jestli stačí jen pozitivní víra a starostlivá péče, aby se tělo v rozumném čase vyléčilo. Svým výzkumem zjišťuje, že ne, protože to ovlivňuje i osobní život,zejména negativně na člověka působí samota, nešťastné vztahy, pracovní i finanční stresy a hluboké deprese. Tělo se dokáže uzdravit až po odbourání stresových situacích. K tomu na straně 113 uvádí devět aspektů života. Mechanismus „utíkej nebo bojuj“ spouští HYPOTALAMUS, který sídlí v ještěrčím mozku. Ten neumí rozeznávat rozdíl mezi abstraktní myšlenkou strachu a skutečným ohrožením života a dokáže ho spustit pouhá myšlenka strachu. Tělo čelí fyzickému nebezpečí, i když žádné není. Pokud se spouští opakovaně výsledkem je chronická únava, opotřebení těla až po nemoc.
Názvy dalších kapitol vysvětlují ve svých názvech, o co se v nich jedná „Osamělost, která otravuje tělo jako jed,“ „Smrt z přepracování, „Štěstí jako preventivní medicína či „Vyvážení stresové reakce“.
Třetí část je zaměřena na „Napsání svého vlastního předpisu“ na „Radikální péči o sebe“ s uvedením šesti kroků k uzdravení s vysvětlením a objasněním každého z nich. Na straně 223 si autorka představuje tělo jako mohylu z vyvážených kamenů, kde jejich stabilita závisí na sobě.
Součásti knihy jsou i přílohy „Osm tipů, jak být ve svém těle“, „Autorčina osobní diagnóza prosebeléčbu“ i její „Osobní předpis“. V poznámkách uvádí odkazy (a že jich tam je), ze kterých čerpala při své vědecké práci i svou webovou adresu, na kterou se případní zájemci mohou podívat. Není to kniha na přečtení jedním dechem. Je napsaná tak, že člověk má pocit přítomnosti na autorčině přednášce. Množství konkrétních příkladů, její osobitý humor i neustálé pochyby o své cestě za „uzdravení zdravotnictví“ nutí k přemýšlení. Nečiní si ani nárok na slepé následování, jen vysvětluje a předkládá důkazy ke svému tvrzení a to činí knížku velmi zajímavou, ke které se budete určitě vracet.
Zajímavě proti originálnímu přebalu je řešení i obálky knihy. Veronika Cágová ji navrhla tak, že ji ve své knihovničce určitě nepřehlédnete.
Mysl je mocný lékař
Z anglického originálu Mind Over Medicine přeložil Jan Kozák
Autor: Lissa Rankinová, M.D.
Žánr: populárně naučný
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2014
Počet stran: 309
Hodnocení: 100%
Foto: JOTA
www.jota.cz/popularne-naucna/1262-mysl-je-mocny-lekar/
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|