Pochopení pro slabosti druhých je tu v první řadě
Banner

Pochopení pro slabosti druhých je tu v první řadě

kdomilujej perexjpgKdo miluje jinak je detektivní román Karin Fossumové norské spisovatelky, která hlavně díky místu svého bydliště se řadí k severským autorům. Ale její kniha není až tak „severská“ – tedy psána tak, jak jsme si navykli u detektivek autorů ze severu Evropy. Chladných, strhujících, akčních s až pobuřujícími detaily a popisy. Karim Fossumová se totiž víc než pátrání a popisů zranění obětí věnuje pečlivému rozboru osudů lidí, žijících na malém světě, jejich trápení i radostem. Její detektivové jako kdyby zločin nepovažovali za to hlavní, spíš připomínají přemýšlivé muže filozofující nad lidskými osudy a člověčím pinožením se. A takovou analýzou jednotlivců docházejí ke kýženému výsledku – odhalení zločinců.  

 

Samozřejmě jsme svědky nechutné vraždy – manželé Risovi najdou při nedělní procházce mrtvého chlapce. Chvilku před tím, než oběť naleznou, potkají muže, plachého, belhajícího se a snad i vyděšeného. Ovšem jejich popis podezřelého se liší, přesto lze dát do kupy celkem ucházející identikit. Samozřejmě vyšetřovatelé si uvědomují, že tento muž mohl také být jen turista na procházce. Ale v jeho chování prý bylo cosi podivného. Policisté tedy hledají člověka, který se údajně podobá dánskému pohádkáři Andersenovi. Takže jasný případ – mrtvý zneužitý malý chlapec, podezřelá osoba na místě činu, teď jen zjistit, kdo to je.  

My však nesledujeme jenom pátrání. Sledujeme i vývoj vztahu manželské dvojice. Submisivní žena a alfa samec. Ona v ústraní, on jediný, který musí mít pravdu za všech okolností, který je rád středem pozornosti. Vše je po jeho, výtkám a vzpouře se prostor nedává. Právě hrůzný nález a vše, co se děje po něm, ukáže jemné Kristině, že její manželství je v troskách, že není možné si dál něco namlouvat, že už není důvod, dál žít s člověkem, pro kterého ona sama nic neznamená, u kterého mrtvolka chlapce, znásilněného chlapce, vyvolala evidentně pocit podivné euforie. Reinhardt je zločinem posedlý. Hlavně je posedlý tím, že je svědek, očitý svědek. Oběť si ještě před příjezdem policie vyfotografuje, pak pečlivě sleduje postup pátrání, hltá informace v tisku i dalších médiích, snaží se být za každou cenu při tom. Dokonce se zúčastní pohřbu nešťastného chlapce.  

Vedle této linie sledujeme příběh muže, kterého přemohly jeho choutky, dosud bedlivě ukrývané. Člověka, který živoří na okraji společnosti, od dětství byl psychicky týrán vlastní matkou, líbí se mu děti, dnes nepracuje, žije nenápadně v ústraní. Jen v bílém autě jezdí po okolí a sleduje z dáli hrající si kluky. A pak potká jednoho na osamoceném místě, najednou se nezná, najednou je všechno jinak, cosi vypluje na povrch a on v jakémsi podvědomí udělá to, co by neměl, co ví, že je špatně. Pak nastane prozření a snaha, aby vše zůstalo utajeno. Daří se mu být neviditelným docela dlouho.  

Jednoho dne zmizí další chlapec – ovšem úplně jiného vzezření: velký, věčně se něčím cpoucí kluk, který nemá otce a matka je čerstvě zamilovaná. Je najednou na okraji jejího zájmu. Má jen školu a chápavého učitele. Je únoscem tohoto chlapce stejný pachatel? Podle výpovědi kamarádů ano. Blízko  místa, kde byl nezvěstný viděn naposledy, se objevilo bílé auto, stejné, jaké zaznamenali manželé Risovi na parkovišti u jezera.  

Pečlivá sonda zdatné fabulátorky nás vede společností – všemi jejími vrstvami. Kdo je viník a kdo oběť? Zákony mají jasno, ale v nás zůstává pocit, že ne vším jsou vinni ti, co budou odsouzeni. Že někde je něco špatně. Tento empatický vhled do společenství slabých a utiskovaných nese řadu otázek, evokuje odpovědi a vyvolává i pocity bezmoci, studu, že člověk mnohdy radši přivře oči, aby neviděl (i ve skutečnosti).  

Skvělý román, výtečně gradovaný, velmi zručně vystavěný. Je to detektivka nebo ne? Rozhodně ano. Přestože vraha známe dřív než oba vyšetřovatelé – Konrád Sejer a Jaco Skarre, nemám, co bych vytkla. Jen radím všem milovníkům Larsonova Milénia – tady nejde o zdrcující akční a strhující čtení. Norská spisovatelka spíš poklidně sonduje a nechává na nás, jakým tempem palčivé příběhy zkonzumujeme.  

Kdo miluje jinak  

kdomilujejinak

Autor: Karin Fossumová  
Překladatel: Daniela Mrázová  
Vydáno: 2014  
Stran: 224  
Vydalo nakladatelství: Host  
Hodnocení: 90 %  

Zdroj foto: www.hostbrno.cz

( 6 hlasů )

 

Rozhovor

Mirjam Landa: Měla bych přitvrdit

Mirjam perex„Jsem ráda, že už je po svátcích a můžeme zas všechno dělat normálně,“ směje se režisérka, autorka a producentka Mirjam Landa. I když tedy zrovna její začátek roku moc „normální“ není, protože úspěšná divadelnice a matka...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Putování Evropou Renáty Fučíkové

altTři roky tvořila Renáta Fučíková ilustrace k této jedinečné knize. Tři roky naplňovala s Danielou Krolupperovou svou koncepci, jak představit žákům druhého stupně historii našeho kontinentu. Po celou ...


Literatura

Ukažte dětem, kde a jak bydlí zvířata

vis-kde-bydli-zvirata 200V nakladatelství Kazda vyšla další nádherná kniha od milovníka a popularizátora přírody Petera Wohllebena s názvem Víš, kde bydlí zvířata?

...

Divadlo

Divadelní tipy z Violy: Premiéry s Vilmou Cibulkovou, klavírním virtuosem Ivo Kahánkem, Jiřím Pavlicou a dalšími známými osobnostmi

viola perexŘíjnový program v oblíbeném Divadle Viola na pražské Národní třídě 4. 10. ozdobí premiéra slavného monodramatu o lásce Jean Cocteau: Lidský hlas v režii Miloše Horanského s Vilmou Cibulkovou v titulní roli. Adaptace slavné franc...

Film

Saulův syn navrací noční můru minulosti

sauluv syn paraSaulův syn je maďarské drama, které nám jako svůj debutní film přináší režisér a scénárista László Nemes. V českých kinech ho můžeme vidět od 18. 2. 2016. Snímek nově ohodnocený soškou Oscara za neanglicky m...