Novinář a historik Josef Král (nar. 1933) je autorem textů, vznikajících mezi léty 1984– 2011. Začal je psát ve svých šestačtyřiceti letech. Hranaté míčky s hřebíčky napřed vyšly samizdatem, neboť autor se ocitl v nemilosti totalitního režimu. Tyto retrospektivní poznámky, doplněné o rozhovory s Bohumilem Hrabalem (Střemhlavý let v kleci) a porevoluční Sametové míčky s hřebíčky, pak vydalo v roce 2011 nakladatelství King jako trilogii.

 

Představte si, že je vám na duši poněkud těžko. Usednete ke stolu, uchopíte do ruky tužku nebo se zlehka dotknete klávesnice psacího stroje či počítače, trochu usrknete červeného vína, pohledem krátce spočinete na rodinné fotografii a zamyslíte se nad svým životem, nad léty, která jsou nenávratně pryč… Zachytíte letmou vzpomínku a začnete psát první větu. Větu, která nebude mít konce, dokud vy sami nebudete chtít, dokud váš život bude plynout, dokud se ve vás bude hromadit přetlak a dokud se vám snad, konečně, nepodaří nalézt vlastní identitu.

Takovým způsobem píše Josef Král. Sází na papír myšlenky, které se vynořují z hlubin minulosti jako vzpomínky na různé životní úseky a mezi ně vkládá obrazy momentálního rozpoložení. Tyto postřehy jsou proloženy filosofickými úvahami a chvílemi se zdá, že sám autor ztrácí nit, když zanadává a nebo popisuje, jak ve chvíli, kdy píše ony řádky, všimne si kvetoucích muškátů a kocoura líně se ploužícího zahradou. Klubíčko se však odvíjí dál, jen sem tam se nitka zauzluje, čas zacyklí a slova se mění v hlubší výpověď – „svědectví v pásmu obtížné sdělitelnosti“. Mezi řádky prosakuje touha pochopit nejen pohnutky těch druhých, ale i sebe samotného. Pak uzlík povolí a na vlnách osudu k nám připluje poetické vyprávění o jeho setkáních s Bohumilem Hrabalem.  

…prudkým obratem jsme se od sebe začali vzdalovat, jakobychom odplouvali na vypitých pivech, a když jsme se za chvíli obrátili, šli jsme proti sobě, jako bychom se viděli poprvé…než jsme srovnali kroky do jednoho směru, řekl, no výborně a já měl radost, že dokáže rozmlouvat se mnou i s Novákem a kdo ví s kým ještě a pak vykřikl: už jede! Byla to tramvaj sedmnáctka, do ulice vstoupil s trojím rozhlédnutím, vzpomenul si zřejmě, co udělala tramvaj s velkým českým básníkem Josefem Palivcem, když po obědě zamyšlen vyšel z restaurace Savarin,…  

Živě si představíte, jak po společných debatách s panem Hrabalem, králem všech pábitelů, odjížděl plný dojmů do svého domova, kde v euforii znovu usedal ke stolu a psal a psal.  

Smutně působí závěrečné řádky kapitoly Střemhlavý let v kleci, kde autor rekapituluje své čekání na pana Hrabala, jenž nepřichází.

…jestliže jsem v posledních letech k něčemu dospěl, pak k osudovému odevzdání, které ovšem nepodráží nohy mojí aktivitě: i když šustím papírem, ve vzpomínkách jsem nekonečně tekoucí, ale pan Hrabal to ví a možná, že se někdy rozpomene, jak mě zapoměl na našem posledním setkání,…  

Poslední část trilogie s názvem Sametové míčky s hřebíčky je věnována glosám společenského klimatu a politického vývoje, kterým je Josef Král viditelně rozčarován. Gró obsahu tvoří zážitky z období, kdy autor procházel dalším velmi obtížným životním úsekem, provázen vážnými zdravotními problémy. Avšak díky tomu, že skoro vše je vyprávěno s lehkou ironií a nasázkou, nepůsobí text nijak depresivně. Jako by Král konečně našel klíč k hádance po smyslu života, srovnal se s minulostí a objevil identitu, kterou hledá již léta. Ale čas stále plyne a pořád se něco mění, člověk stále objevuje něco nového a pořád se učí. A tak věta nekončí tečkou, ale na jejím konci je zase jenom čárka.

I kdyby ze země vytryskl jen úzký pramínek a osvěžil pouze pár stébel trávy v okolí, která se zazelenají a svou svěžestí potěší oko poutníkovo, patří mu za to nesmírný dík. Stejně tak Josefu Královi, který přináší cenné svědectví nejen o Mistru Hrabalovi, ale i dobách minulých.

Trilogie Střemhlavý let v kleci je doplněna ilustracemi, jejichž autorem je rovněž sám Josef Král. Přední stranu obálky zdobí obraz s názvem Babylonská věž.

Poslední stránky knihy osvětlují začátky jeho výtvarné tvorby a její postupný vývoj. Studium nových technik a postupů, přechod k experimentování s počítačem a návrat k původním zdrojům, které zabraňují sklonům sklouznout k elegantní líbivosti.  

Obrazy, jejichž základem jsou SEISMOGRAMY, záznamy hmoty probuzené ke kreativitě, působí mysticky, až psychedelicky. Jsou důkazem složité cesty od chaosu k řádu.  

Pro nejednoho výtvarníka je jeho dílo formou auto-arte-terapie, díky které do něj promítnou své děsy a psychické stavy vůbec. Z čistě psychologického hlediska by jistě bylo velmi zajímavé provést rozbor Králových ilustrací a sledovat proces jeho přerodu. Motto této kapitoly s názvem Malování jako alchymie zni:  

… v zákonech, jimiž se
řídí vesmír, je obecný
duch nekonečně převyšující
ducha člověka, duch
v porovnání s nímž si
uvědomujeme svou malost…

I když se autor „leká textů napsaných před třiceti lety i včera“, jak stojí na zadní straně knižního přebalu, přeji mu, aby jej neopouštěla touha znovu usedat k psacímu stroji a sdělovat nám to nesdělitelné, samo o sobě někdy těžko pochopitelné, ale ve svém celku krásné.  

Střemhlavý let v kleci hovory s Bohumilem Hrabalem a jiné texty  

Autor: Josef Král Ilustrace: Josef Král
Vydalo nakladatelství: King, Liberec, edice Demokratický samizdat, svazek I.
Rok vydání: 2011
Počet stran: 349
Hodnocení: 85%  

Zdroj foto, obálka:  www.talent.cz (Babylonská věž), http://www.antikvariatking.cz/

< Předchozí		Další >