Lámala jsem si hlavu, jak tohle téma uchopím. Úplně na začátku knihy je napsané poděkování: "Všem našim dětem - Ludvigovi, Jacobovi, Davidovi, Danielovi, Ingrid (K. J.) a Pikkutyyppi (M.L.) a taky díky tatínkům za jejich skvělá semínka." Přiznám se, že jsou okamžiky, kdy si říkám, že jsem asi stará škola. A tenhle je jedním z nich.
Uznávám, že doba je jiná než před čtyřiceti lety. Všechno je rychlejší a i výchova a předávání informací dětem jsou mnohem otevřenější, než když já jem byla malá holka. Ale stejně mi nejde do hlavy, proč se i takovéhle věci, jako je zázrak zrození a vlastně i vzniku nového života, dnes malují do knížek a dávají pod nos těm nejměnším. Nemusí to být asi nutně ti nejmenší, může to být už i zdatný čtenář, třeba páťák, ale děti si mají užívat dětství. Takové jako jsme užívali my - plné her a pohádek, fantazie a tajemství. Nás o početí a sexualitě učili v sedmé třídě na základní škole a to nám bylo nějakých dvanáct. Maminčino bříško, ve kterém rostla moje sestřička, jsem viděla jen pod šaty a nikdy nahé. A pak mamka odjela do porodnice a přivezla malou ségru. A taky jsem si s tím vystačila. Ani mě nenapadlo ptát se, jak se to stalo. Bylo mi osm a věděla jsem, že až přijde ten správný čas, dozvím se všechno, co potřebuju vědět a co k životu patří. Všechno má přece svůj přirozený chod. Tak i dneska by jej mělo mít. Když jsem já nosila v bříšku svého syna, a to je skoro dvanáct let, vzpomínám si, jak mě dcera kamarádky, která byla tehdy v první třídě, omráčila sdělením, že ví, jak se rodí děti. "Přece pipinou..." A mě došlo, že něco je jinak.
Ale nejsem tu proto, abych mluvila o svých pocitech. I když - odpusťte mi ten úvod - ono to s tím tak nějak souvisí. Tahle knížka většího formátu je opravdu zvláštní. Říkám si, že každé dítě se ptá: "Jak jsem přišel na svět?", ale ten obsah mě nutí k zamyšlení, je-li tohle ta nejlepší forma. Ale budiž.
Obrázků je tu spousta a jsou pěkné, hravé, konkrétní a líbivé. Příběh vypráví chlapec, který se zamýšlí nad tím, proč se narodil, proč právě svým rodičům a hlavně jakým způsobem. "Než jsem vznikl, byl jsem jenom malé semínko, které nosil tatínek v pytlíčku. A maličké vajíčko u maminky v bříšku..." Pak vypráví o tom, jak se maminka s tatínkem mají rádi a chtěli by mít děťátko. Rozhodnou se tedy, že jej budou mít. "Aby mohlo děťátko přijít na svět, musí si ho tatínek s maminkou vyrobit. Tomu vyrábění se také říká sex ..." Dneska nikoho nepohorší obrázky nahých těl a tak i tady jsou tatínek s maminkou nazí a pod obrázkem je napsáno: "Tatínek má mezi nohama takový kolíček a maminka štěrbinku." Pod dalším obrázkem (který jsem mimochodem moc nepochopila, protože jsou na něm maminka a tatínek v posteli a zpod peřiny kouká šest nohou) je komentář: "Když tatínek zasune kolíček do maminčiny štěrbinky, vyběhnou z něj semínka a plavou mamince do bříška." Ale dost citací. Já sama jsem matka a rozhodně vím, že takovou citlivou a pro život zásadní věc řeknu synovi sama až přijde čas. Někdo možná namítne, že se to stejně všechno dozví třeba od spolužáků, ale to není předmětem této recenze. Každé dítě od chvíle, kdy začíná vnímat sebe sama, moc dobře ví, co má mezi nohama. Čili informace o tom, co tam mají tatínek a maminka, pro něho není, ve věku, kdy už umí číst, opravdu nic nového. A ať už tomu říkají jakkoli, nic objevného to není. Ale to jsem odbočila. Takže miminko vzniklo a my můžeme dál sledovat, co se s ním děje až do samého příchodu na svět. Také je tady zmínka o tom, že se může stát, že tatínkovo semínko je unavené nebo maminčino vajíčko nemocné, a potom jim pomůže pan doktor v nemocnici třeba tím, že semínko s vajíčkem smíchá ve zkumavce. Dítě se tady dočte i o možnosti císařskéh řezu anebo porodu doma. A ke všemu tady samozřejmě najde obrázky. Kniha končí příchodem miminka domů.
Na zadní straně obálky je poznámka, že: "Společně obě dámy (autorka a ilustrátorka) kvalifikovaně a s humorem popisují a vysvětlují ten obrovský zázrak zvaný život!" Inu, udělejte si obrázek sami, jestli se vám bude líbit, jedině dobře. Já jsem asi v některých věcech příliš zásadová a konzervativní.
Název: Jak jsem přišel na svět
Text: Kateřina Janouchová
Žánr: literatura pro děti a mládež
Překlad ze švédského originálu: Lucie Johnová
Ilustrace: Mervi Lindman
K vydání připravil: Jiří Kolečko
Technická redaktorka: Gabriela Tyčová
Vydala: Mladá fronta, Praha
Rok vydání: 2006, 6527. publikace, vydání první, lepená
Počet stran: 60
ISBN: 80-204-1441-X
Hodnocení: 75%
Foto: bux.cz
www.megaknihy.cz/naucna-literatura-do-10-let/36900-jak-jsem-prisel-na-svet.html
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|