Čas strávený s Vykupitelem duší není promarněný

Kultura21.cz

Čas strávený s Vykupitelem duší není promarněný

Email Tisk

Vykupitel perexDo kraje pod Tatrami, v blíže neurčené době 19. století, čtenáře přivádí Iveta Pačutová, jejíž prvotina Vykupitel duší spatřila světlo světa v letošním roce. Noční bouřky jako by byly předurčeny k tomu, že přinášejí do života lidí, na jejichž hlavy dopadají proudy dešťové vody, změny. Změny, které přinášejí lásku, štěstí, ale i nenávist, utrpení a trápení.

 

 


„Bodem zvratu“ v případě románu Vykupitel duší je novorozená cikánská holčička, která jedné bouřlivé noci vstoupí do života rodiny chudých rolníků kdesi v podtatranské vesnici, a která jejich životy ovlivní nemalou měrou. Bohužel ne však v tom směru, že celé rodině uleví od nikdy nekončící namáhavé práce. A právě tato věčná lopota, od které existují jen občasné únikové cesty v podobě lidových slavností, určuje v hlavní míře osudy hrdinů románu, dává jim jen malý prostor pro malé osobní radosti, i když velkým citům ani dřina nezabrání. Jako by nepříliš snadný život předurčoval k tomu, aby hlavní hrdinové neprožívali jednoduše svůj citový život, jejich lásky nedocházely naplnění, jako by lidské city a pocity byly až tím daleko posledním, o co v životech rolníků běží, jako by je usilovně skrývali a nedovolovali jim ovládnout jejich žití. Občas sice emoce proklouznou na povrch, v tom případě ale způsobí zemětřesení. A právě lidské emoce, city a touhy přitahují pozornost mystického vykupitele duší, bytosti „ne z tohoto světa“, a který se jim snaží přijít na kloub.

Iveta Pačutová vylíčila životní peripetie a jednotlivé životní mezníky chudého slovenského rolníka více než barvitě, čtenář občas získá pocit, že tehdy a tam musela být a mezi těmi lidmi žít. Tato odosobněná rovina popisující místo, dobu a její poměry se stává pozadím, které podkresluje to stěžejní, tedy životní osudy členů rodiny Halajových, dvou bratrů Imra a Matěje, jejich žen Julky a Zuny a jejich dcer Idy a Rózy, cikánského sirotka, kterého přinesla bouřlivá noc. Láska, zrada, naděje i zloba se proplétají jako klubko hadů, jednotlivé emoce sžírají hlavní postavy tu s menší tu s větší intenzitou. Autorka však nesoudí, ale spíš jaksi mimoděk nabízí čtenáři prostor pro úvahy nad tím, jakou hodnotu měly závazky a pravidla v tehdejší době v kontrastu s dnešním přístupem, kdy se pálí mosty kvůli každé maličkosti.

Dvě hlavní postavy, cikánský sirotek Róza a dcera Julky a Matěje Ida, dostávají od autorky do vínku znevýhodnění, řečeno současným jazykem. Róza svůj cikánský původ a skutečnost, že se jedná o nalezence, Ida hluchoněmost. Čtenář se tak stává svědkem jejich peripetií, které jejich znevýhodnění přináší a jak s nimi děvčata bojují. Ivetě Pačutové se podařilo vystříhat prvoplánového sentimentu a snaze zvýšit čtenářovu spotřebu kapesníků. Naopak, s přibývajícími stránkami dochází k odhalování, že handicapy dvou mladých děvčat mohou být ve srovnání s problémy jiných, vlastně maličkostmi. Na druhou stranu však působí silně nepřesvědčivě, že jinakost děvčat je předmětem jejich odmítání jen u několika málo vesničanů. Děj románu se odehrává v době, kdy se jakékoli odchylky, které jedince vyřazovaly z „normálu“, proto z řádek dost často čiší nevěrohodnost a snaha idealizovat životnírealitu tehdejší doby.

Mysteriózním prvkem, který oživuje román a dává mu elektrizující náboj a posouvá jej dál za hranice běžných vesnických románů, je tajemný vykupitel duší. Entita, která nepochází z tohoto světa, kterou může spatřit jen zvláštními schopnostmi nadaná Róza. Vykupitelův odstup, s nímž pozoruje lidské pinožení, jeho nepochopení, za čím se obyčejní smrtelníci pachtí, tak nabízí čtenáři nový úhel pohledu na jednání postav románu. Právě tyto kapitoly nebo odstavce, které nutí čtenáře k zamyšlení, rozvolňují děj, ale rozhodně nepůsobí jako uměle naroubovaná vycpávka.

Prvotiny autorů často trpí dětskými nemocemi, autoři dosud nezískali cit pro detail, sem tam se seknou ohledně užití jazyka postav, mezilidských vztahů a ostatních reálií psaného románu. I přes tyto dětské nemoci však stojí Vykupitel duší za přečtení, a pokud čtenář trošičku přimhouří oko,nebude to pro něj naprostá ztráta času.

Vykupitel duší

Vykupitel

Autor: Iveta Pačutová
Žánr: román
Vydáno: 2014
Stran: 365
Vydalo nakladatelství: Radek Červený - Knihovnice.cz
Překladatel: Miroslav Zelinský
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: nakladatelství Knihovnice.cz

www.knihovnice.cz
www.knihovnice.cz/knihy/roman/pacutova-i-vykupitel-dusi.html

( 2 hlasů )


 





Rozhovor

Jiří Daron: Metaloví fanoušci jsou ti nejlepší!

Jiří Daron, Pragokoncert a Tarja TurunenPřesto, že datum v kalendáři a nevlídné počasí za okny naznačují, že festivalovému řádění je pro letošní rok konec, není to docela pravda. Už zítra propůjčí hokejoví fanoušci svůj zlíns...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (11)

Z archivu...

Čtěte také...

K literatuře lze přistupovat různě

niceni pruvodce literarni teorii 200Od pradávna se přemýšliví mudrci pokoušeli vysvětlit podstatu literárního díla. Někdy spřádali normativní požadavky a očekávali, že se jimi budou umělci řídit, jindy naopak vycházeli ze stávajícíc...


Literatura

Kam s kaprem? Na Úřad pro zahrady a rybníky

Úřad pro zahrady a rybníky, perexPřiznám hned v úvodu, že z téhle knihy jsem tak trochu jelen. Možná jsem si tentokrát ukousla větší sousto, než můj čtenářský standard dovoluje. Po dočtení Úřadu pro zahrady a rybníky mi v hla...

Divadlo

Co se škádlívá, to se rádo mívá
ImageV neděli 12.února 2012 uvedlo Městské divadlo Zlín pohádku Jak si spolu hráli. Na jedné louce se ocitli dva – Zajda a Felix. Ona veselá, hravá, trošičku potrhlá, ale v hloubi duše hodná bytůstka. On, na ...

Film

Febiofest zakončilo dojemné drama Pořád jsem to já

febio plakat 200V pátek 17. dubna byly slavnostně ukončeny Regionální ozvěny mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest a tím i celý 22. ročník této oslavy filmu. U této příležitosti byl promítán také Oscarem ověnčený film s názvem Pořád jsem j...