Hájíčkovu Rybí krev jsem četla vloni – to se stala knihou roku Magnesia litery. Nabudila ve mně nostalgickou náladu, trošku mne v něčem nazlobila – celkově jsem ji hodnotila spíš příznivě. Také není radno se vymykat celonárodnímu názoru. Jiří Hájíček je vskutku dobrý romanopisec, který dokáže pojmenovávat věci pravým jménem, dobře evokuje blízkou minulost a pro mne je představitelem novodobého vesnického románu. Takového toho zemitého, přímého, jadrného.
Jak říkám, občas mne něčím nazlobil – nově nastolené kamarádství mezi spolužačkami, které se roky neviděly a navíc se rozkmotřily kvůli mužskému, mi přišlo neuvěřitelné (já bych ji hnala i po těch patnácti či kolika letech), i umanuté setrvávání vlastně v cizí odepsané chalupě (jak to pěkně dělá hlavní hrdinka) mi přišlo nepřirozené. Ale to je moje zkušenost a moje mínění. Jiný to může vidět jinak. Jiný to může cítit jinak. Hodnocení románu – lepší chvalitebná (alespoň za mne).
V současné době se roztrhl pytel s audioknihami. Vítám to, protože ráda „čtu ušima“. Baví mne naslouchat textu, baví mne naslouchat cizímu hlasu a hodnotit, jak text chápe on, zda stejně jako já sama. Zjistila jsem však, že víc si vychutnám audioknihu v okamžiku, kdy už znám text, kdy jsem román, povídku, novelu četla. V ten okamžik totiž si nemusím fixovat kdo je kdo. Proto jsem si s radostí pustila Hájíčkovu Rybí krev, kterou nám „ušním čtenářům“ zprostředkovává Dana Černá.
Nezklamala jsem se. Naopak, interpretka celý příběh posunula o stupínek výš – vyprávění ženy, která se po letech vrací do rodných míst, potkává se s někdejšími přáteli, s tátou, se kterým si tenkrát dvakrát nerozuměla, je dojemné. A daleko víc, právě, díky Daně Černé, si uvědomíte ono vykořenění, které hrdinka pociťuje, když musela opustit vesnici, v níž se narodila. A ona nebyla v rodině první – stejný osud zažil děda s babičkou, stejně tak táta, pak přišla na řadu ona. Proto putovala světem a nikde se nehodlala usadit na delší doby, nechtěla se zakořenit, protože co kdyby… Především v těchto pasážích je Dana Černá dokonalá. Ona rozpolcenost z touhy po domově a obavy z něho tryská z jejích slov. I to, jak dokáže odlišit dvě roviny vyprávění – to, co se odehrává kdysi, před útěkem, a dnes, po návratu – zcela zřetelně rozlišíte náctiletou dívku od zcestovalé pětatřicetileté mladé ženy.
Audiokniha vyšla péčí Radioservisu ve spolupráci s OneHotBook v režii Luboše Koníře. Máte-li rádi členité příběhy z našeho prostředí, určitě si tento nenechte ujít. Klidně si jej „jen“ poslechněte, ale já doporučuji i čtení: za prvé je fajn a za druhé vám tak neunikne ani věta.
Ukázka:
www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/rybi_krev.mp3
Rybí krev
Interpret: Dana Černá
Autor: Jiří Hájíček
Stopáž: 5 hodin 15 minut
Vydavatelství: Radioservis ve spolupráci s OneHotBook
Hodnocení: 96 %
Zdroj foto: www.radioservis-as.cz
www.radioservis-as.cz/katalog/katalog.php?hledat=ryb%ED+krev
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jan Kunze spolu se svou kapelou jsou opět středem zájmu, jelikož jim vychází po dvou plackách nová deska. K této příležitosti připravili i klip ke skladbě s názvem Moje dobré nebe. O desce, klipu a dalších věcech vám teď poreferuje frontman sám.
Pustíte – li si jakýkoli nosič divadla Semafor, ať zvukový, nebo obrazový, nemůžete nikdy chybit. Mě k poslechu tohoto CD vedla hlavně zvědavost. Neuměla jsem si vůbec přestavit, jak pojmu „pouze“ zvukový záznam bez toho, abych...
Po cestě domů z obchodu zazvoní Leslie telefon. Volá jí nevlastní dcera Shelby, která měla dohlížet na její dcerku Millie, a křičí, že dívenka se ztratila. Když Leslie konečně dorazí domů, zjistí, že Millie je opravdu pryč.
Letošní, již 36. ročník festivalu Českolipský divadelní podzim má ambice znovu vrátit této akci prestiž, kterou měla před lety, kdy se do České Lípy sjížděly amatérské soubory z celých Čech i ...
Film Můj přítel delfín 2 (2014) je pokračováním příběhu o delfínovi Zimě, která má useknutou ocasní ploutev, ale i tak se ji podařilo zachránit. V hlavní roli jsou zde delfíni a děti, i když dospělí se zde taky objeví, aby si vyslechli, co se po nic...