Reklama

Dešťová hůl Jiřího Hájíčka

destovahul perRomán oceňovaného českého spisovatele Jiřího Hájíčka, který se stal Knihou roku 2016 v anketě Lidových novin, vychází jako audiokniha DEŠŤOVÁ HŮL v podání Martina Pechláta. „Jako dítě jsem většinu prázdnin trávil na vsi u Jindřichova Hradce, kde měla ateliér moje babička – malířka. Mám tedy v živé paměti atmosféru jižních Čech, kde se odehrává děj románu Dešťová hůl.  Důvěrně znám všechny ty rybníky, blata, louky a lesy, těžké letní bouřkové mraky odrážející se na vodní hladině… Od té doby každý slovní popis vnímám z perspektivy dlouhých výletů do krajiny i skic, které na nich vznikaly a které později v ateliéru sloužily jako předlohy. Připomínku na ten jedinečný pohled pak babička přenášela z beztvarých barev na paletě štětcem na plátno,“ vzpomíná Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.
 
 
Jiří Hájíček zase své ,plátno‘ mistrně zaplňuje slovy, která pak osvobozujeme od tiskařské černě a skrze talentované narátory jim dáváme barvu i vůni a necháváme kouzlo příběhů a obrazů naplno ožít na vnitřní straně víček.“ Režisér Hynek Pekárek k tomu doplnil: „Prakticky od první frekvence jsem si říkal, že Martin Pechlát je pro tu postavu jako dělaný. Podle mě je dobré obsazení interpreta audioknihy osmdesát procent úspěchu. Martin Pechlát přesně vyhmátl polohu znaveného intelektuála z menšího českého města, který má problémy se spánkem i životem.“ S výběrem interpreta byl spokojený i samotný Jiří Hájíček: „Autor vždycky slyší vnitřní hlas. I jako čtenář, když čtu knížky, tak si to vlastně v duchu čtu nahlas. Ale myslím, že Martin Pechlát má působivý hlas, jeho poloha se mi k tomu hodí. Pechlátův dramatický projev mi imponuje, takže jsem rád, že zrovna on, který hraje v Národním divadle, čte moji knihu.“
 
destovahul 3
 
Správce pozemků Zbyněk se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl s majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a téměř detektivně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území. Pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací.
 
Hodně mě zaujala nenápadně rozvíjená detektivní linie, která se týká pozemkové kauzy, již hlavní hrdina rozkrývá. Zajímalo mě, co za tím je, a byl jsem poměrně dost napjatý. A také se mi líbilo, jak byla popsaná protagonistova insomnie. Opravdu jenom párkrát v životě se mi stalo, že jsem večer nemohl usnout, a vždycky mě to dost vyděsilo a odrovnalo. Představa, že bych tím trpěl permanentně, neustále, že bych nemohl spát… Takže jsem hrdinu vlastně trošku obdivoval, že ještě vůbec může fungovat a dělat svoji práci a žít svoje vztahy a ještě do toho řešit kauzu pozemků. Ale jinak jsme každý z trochu jiného světa,“ prozrazuje narátor audioknihy Martin Pechlát, pro něhož byla četba románu audioknižní premiérou. Nejobtížnější pro něj tedy bylo přivyknout specifickému způsobu podání příběhu, do něhož bylo třeba proniknout. „Nejnáročnější asi bylo ve vyprávění vyjádřit různé způsoby psaní: někdy je to přímá řeč, někdy vyprávění, do toho pak dialogy. Nejtěžší bylo se v tom zorientovat a skákat ze vzpomínek do přímé řeči, do dialogů, pak zase do komentáře, někdy to mělo až básnickou formu… To jsme se pak s režisérem zastavovali, vraceli jsme se k tomu a snažili jsme se to udělat lépe. Trochu jiný tón, takový meditativnější, byl i v té městské nespavosti, zatímco prostředí vesnice, scény s Bohunou – to bylo o něco živější,“ líčí herec a zároveň vysvětluje: „Hlasové herectví je úplně jiná disciplína než herecká práce jako taková. Divadlo se zkouší dva tři měsíce, opravdu se to piluje, hledá se interpretační řešení, nějak se konfrontuje vidění režiséra a směřování textu. U audioknihy vnímám, že nejzásadnější je pak pro posluchače vklad autora, a já jsem měl jediný cíl – nezkazit mu to, což znamená text dobře přečíst. A o to jsem se snažil.“
 
Nahrávku v režii Hynka Pekárka podkresluje hudební doprovod, který otevírá zvuk exotického nástroje zvaného „dešťová hůl“ připomínající vydatnou spršku padajících kapek, jež klidně plyne vpřed v rozvážném tempu udávaném línými perkusemi. Příjemná až popová melodie propojuje v jemné symbióze akustickou kytaru a klavír, melancholií prodchnutou náladu místy čeří živočišné a posmutnělé violoncello.
 
UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE
destovahul 1
Dešťová hůl je jednou z nejsilnějších původních próz roku. Hájíček zvládne s minimem prostředků dosáhnout maximálního efektu. Je ve svém spisovatelství pokorný, a tak k němu příběh přichází skoro sám. Naléhavě a s jistotou.“ 
- Radim Kopáč, MF Dnes

Jiřímu Hájíčkovi se elegantně podařilo to, co česká literatura naléhavě potřebuje. Napsal román, který sice před současností uniká do hájemství intimity, ale tím neslepne – odsud ji totiž dokáže nahlédnout ve zneklidňujícím světle. Právě to povyšuje Dešťovou hůl mezi nejpozoruhodnější domácí texty, jaké v posledních letech vznikly.“
– Vít Schmarc, Respekt

Kdo důvěrně nezná poměry na současném českém venkově, těžko může říkat, že Hájíčkův syrový obraz této society je pravdivý. Co my lidé z měst, lufťáci pouzí, o tom vlastně víme? My si jen uvědomujeme, že Hájíček v Dešťové holi vybudoval komorní sice, ale výrazné syté plátno, na němž se odehrávají věci tak, jak asi tušíme, že se ,tam‘, v regionech a vesnicích, dějí, že realita v tom románu nezdá se být šizená.“
- Josef Chuchma, lidovky.cz

Hájíček je mistr, stačí mu náznak k charakterizaci člověka i krajiny, jedinou dialogickou výměnou umí rozprostřít zápletku i vystihnout lidskou povahu. Klobouk dolů.“
- Klára Kubíčková, MF Dnes

Hájíček se opět projevil jako skvělý vypravěč a pečlivý kronikář, který svůj materiál zpracovává poctivě, jako vnímavý psycholog přistupující ke svým postavám. V Dešťové holi se autorovi zatím nejlépe podařilo být nejen přesvědčivým znalcem duše venkova, ale také té lidské.“ 
- Markéta Kittlová, iLiteratura.cz

Hájíček se opět vydává na jihočeský venkov, aby pohledem městských odrodilců zachytil, jak historická traumata zatěžují životy jeho obyvatel. S obvyklým hlubokým vhledem, pokorou a pochopením pro jejich osudy, ale i se stále rostoucí uměleckou vyzrálostí přibližuje skryté důsledky dalšího ze zvratů, které rozrušily mezilidské vztahy uvnitř několika generací.“
– Petr Andreas, A2

Tón Hájíčkova románu je poměrně melancholický, způsobený především tím, že hrdinova nespavost a únava poněkud překrucují realitu a on není schopen posoudit, jak jeho jednání působí na jeho nejbližší okolí, zvláště na jeho manželku. … Jiří Hájíček je vynikající vypravěč a snaží se vybalancovat příběh s vnitřním prožíváním svého hrdiny.“
- Jiří Lojín, vaseliteratura.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jiří Hájíček (*1967)
Vyrůstal na venkově a od konce 90. let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), pokračoval novelou Zloději zelených koní (2001). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu, román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku a román Dešťová hůl se stal Knihou roku 2016 v prestižní anketě Lidových novin. Texty publikoval také v literárních časopisech Host, Revolver Revue, Weles, Tvar a Pandora. Jeho prózy vzbudily pozornost rovněž v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku.
Martin Pechlát (*1974)
Pro herectví se rozhodl až po maturitě na střední průmyslové škole strojní. Během studia na pražské DAMU, katedře alternativního a loutkového divadla, působil v Klicperově divadle v Hradci Králové a hned po absolutoriu v roce 2005 nastoupil do angažmá do Divadla Komedie, kde zůstal až do zániku souboru v roce 2012. Ztvárnil zde řadu výjimečných rolí – v roce 2011 zazářil ve hře Odpad, město, smrt a stejnou roli si zopakoval i ve stejnojmenném filmovém zpracování v režii Jana Hřebejka. Filmoví a televizní diváci ho znají z filmů Nuda v Brně (2003), Účastníci zájezdu (2006), Vratné lahve (2007), Tři sezony v pekle (2009), Polski film (2012), Rodinný film (2015) nebo Já, Olga Hepnarová (2016) i seriálů (Ulice, Kriminálka Anděl, Policie Modrava nebo Modré stíny). Od sezony 2012/2013 je členem souboru Národního divadla a stále více se prosazuje i v dabingu.
 
destovahul 2


Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Banner

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 26

Z archivu...

Čtěte také...

Antonín Dvořák v Americe

DVORAK 200Audionahrávka Antonín Dvořák v Americe je velmi zajímavé a poutavé vyprávění Zdeňka Mahlera na dvořákovském večeru z roku 1989. Velmi civilně, přitom velmi poutavě a s humorem vypráví o důvodech cesty An...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Kdo miluje jinak

kdomilujejinak perexLibrary Journal napsal: "Fossumová nikdy nepíše o jednoduchých tajemstvích. Vytváří spletité příběhy, zalidněné plnokrevnými postavami, a proto si v současné vlně skandinávské detektivní literatury vydobyla čelní místo." A je pr...

Divadlo

Doma u Hitlerů: Historky z kuchyně

doma u hitlera 200V rámci dvacátého ročníku divadelního festivalu Setkání Stretnutie přijelo do Zlína Štátne divadlo Košice s hrou Doma u Hitlerů: Historky z kuchyně. Tu speciálně pro Košice a vlastně celý slovenský stát upravil Arnošt Goldflam. Prem...

Film

Úsměv Zdeňka Trošky je nakažlivý, škoda, že Trošků není u nás víc
ImageRežiséra Trošku mají určitě všichni rádi – je s ním dobře. Rád se směje, rád povídá o jídle a točí filmy, které se líbí. Proč? Jsou nám blízké, jsou o nás, poznáváme se v nich. Jeho pohádky jsou tak ...