Reklama

Přítelkyně z domu smutku čte Jana Štepánková

pritelkyne perexKnihu Evy Kantůrkové jsem četla, viděla jsem i její televizní zpracování s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Jenže já ráda naslouchám, ráda „čtu ušima“. Proto jsem přivítala vydání knihy Přítelkyně z domu smutku na „empétrojce“. Mne totiž poslech – v tomto případě četba, ne dramatizace – přináší další nečekané zážitky. 

 

 

Když čtu, představuji si, pohybuji se však pořád v okruhu svých znalostí, jsem zacyklená sama v sobě, mé představy odpovídají mým zkušenostem, také se musím soustředit na písmenka, což mému vnitřnímu zraku trošku omezuje kapacitu. Když naslouchám, mé oči odpočívají a já si představuji, přímo za víčky sleduji příběh, který narůstá, košatí a modeluje se přímo opticky. A interpret mne svým hlasem osvobozuje (částečně) od onoho vnitřního zacyklení. Jako kdyby mi vedle autora textu ještě i on předával vlastní zkušenosti a znalosti, jichž nabyl. 

Neváhala jsem a příběh Evy Kantůrkové – pro mne zdrcující, vlastně šílený, nepředstavitelný – jsem si poslechla. Neopakovatelně jej čte Jana Štepánková. Vykresluje před vámi jednotlivé postavy, zcela jasně modeluje jejich obrysy, formuje jejich chování, charaktery tak, jak je autorka v knize zpodobnila. Při poslechu jsem zjistila, že některé pasáže jsem při četbě asi vnímala jinak, některých jsem si možná díky nepozornému čtení nevšimla. Při poslechu totiž musí být člověk soustředěn, zároveň má však větší šanci jeho fantazie, může růst bez toho, že by dávala pozor, zda to či ono písmenko čte správně. 

Přítelkyně z domu smutku jsou autobiografickým dílem, vzniklo, jak říká autorka, živelně. Odhaluje svět, který žádná z žen, snad kromě patologických průšvihářek, nechce poznat – svět v cele a svět bez svobody. Hrdinka je nesmyslně obžalována a ve vězení se potkává s ženami, které by za normálních okolností nepotkala, které by nikdy nepoznala. Objevuje v prostředí plném násilí a pocitů bezmoci, nachází jiný svět, svět obnaženého lidství. Kniha mi dala mnoho podnětů k zamyšlení, díky Janě Štěpánkové, která ji načetla pro Český rozhlas, se mé dojmy zostřily, vyplynuly jiné motivy, vyjevily se mi jinak i charaktery některých postav, než jak se mi jevily při čtení. 

Jde o výjimečný text, reprodukovaný skvělým interpretem, v režii zkušené režisérky. Jak by toto mohlo dopadnout jinak, než skvěle.

Proto – máte-li rádi audioknihy, určitě si tuto nenechte ujít. Poznáte – i ti, kdo knihu četli či viděli televizní inscenaci – že Přítelkyně z domu smutku jste ještě pořádně neznali. Jana Štěpánková vám je skvěle představí a vymaluje.  Nahrávka vznikla v roce 1992, nyní je tedy k mání i na nosičích. 

Ukázka: http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/pritelkyne.mp3 

Přítelkyně z domu smutku 

pritelkyne z domu smutku.png


Interpret: Jana Štěpánková
Žánr: audiokniha 
Stopáž: 5 hodin 16 minut
Vydavatelství: JAZZ Music, s. r. o. ve spolupráci s Radioservisem, a. s. v roce 2013 
Hodnocení: 93 % 

Zdroj foto: www.radioservis-as.cz

( 1 hlas )

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 20

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Zásadní a úplně na prvním místě je pro mě svoboda. Jiří Kajínek - Můj život bez mříží

Kajinek audio perexÚstředním mottem CD i stejnojmenné knihy, kterou vydal Fragment téměř současně, je odstaveček:„Ať mě klidně zabijou třeba hned před věznicí, ale já chci odejít legálně ven. Zásadní a úplně na pr...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Čtvrtá ruka. Tak trochu jiné love story

ctvrta ruka200V letošním roce se český čtenář dočkal nejnovějšího románu Johna Irvinga Ulice Záhadných tajemství, ale i třetího vydání Čtvrté ruky, které je desátým autorovým románem. Pojďme pryč od čísel a představme si znovu Patricka Wallingforda, nenap...

Divadlo

Je přátelství víc než láska?

stara dobra kapela 200Studentská, a třebaže jen platonicky prožitá láska poznamená člověka na celý život. Ve většině případů zanechají tyto leckdy i první příznaky zamilovanosti příjemné vzpomínky. Najdou se však případy, které vyjdou z tohoto neop...

Film

ZLÍN FILM FESTIVAL láká studenty a mladé lidi atraktivním programem

zlinsky filmovy festival 200Zlín se do historie zapsal především jako centrum obuvnického průmyslu, dnes se však profiluje jako město studentů – v současné době jich tady studuje