Reklama
Banner

Fucking, loving Ireland. Až vyrostu, chci být Ir!

Email Tisk

Ireland 200Píše se léto 2005. Tři studenti: Karolína, její přítel Marek a jeho mladší bratr Ondřej vyrážejí do irského Dublinu za prací. Na zelený ostrov přilétají s jasnou vizí: zdokonalit se v angličtině a trochu si přes léto přivydělat. Toho času je irský pracovní trh cizincům otevřený. Minimální mzda je zde vysoká. Najít si sezónní práci by tedy teoreticky neměl být problém. Jakmile však vykročí do vlhkých dublinských ulic, rychle pochopí, že realita může někdy mít příchuť deště, šmíru a majonézy, ale dokud se neztratí humor, vše se s nadhledem překoná. A že zamilovat si něco, co zdánlivě nenávidíte, je snazší, než by jeden myslel. Nelehké začátky přinášejí veselé konce!

Fucking, loving Ireland, až vyrostu, chci být Ir!
Pevná vazba, formát 115×185 mm, 168 stran, cca 199 Kč
ISBN 978-80-87654-09-5
EAN 9788087654095

Ireland

KATEŘINA HEJLOVÁ
(provdaná ŠÍPKOVÁ)
(*1984)
Narodila se v Litoměřicích. Je absolventkou Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. Píše od dětství a má na svém kontě i několik překladů. Publikovala povídky ve sbornících tvůrčí skupiny Hlava nehlava: Zuby nehty (2007) – povídka Poslední metro, Tisíc jizev (2008) – povídka Trojná bohyně, Ruce vzhůru (2009) – povídka Vražda v lodní kajutě, Nahoře bez…, a dole taky (2010) – povídka Vraž ho tam a Noční můry nespí (2011) – povídky Za zrcadlem a Aqua Mala. Vydala několik knih pod pseudonymem Katty Joyce – Angelina Jolie& Brad Pitt: Společný příběh (2009), Zabijte je všechny! (2010), Hugh Laurie: Nespokojený melancholik (2010). V roce 2011 vydala novelu Fimbul, tentokrát už pod vlastním jménem. Vdala se, vrátila se s manželem z několikaletého pobytu v zahraničí (Irsko, Anglie) do Čech a v prosinci 2012 se jí narodila dcera Alžběta. Nadále bude psát knížky pod svým dívčím jménem.

Ireland autorka

UKÁZKA
Už týden jsme nedělali nic jiného, než běhali sem a tam mezi davy spěchajících turistů a laxně kráčejících Irů a hledali práci. Množství nalítaných kilometrů by bohatě stačilo na ultramaraton. Díky bohu, že Markova krosna konečně dorazila a mohl si aspoň převléct zpocené tričko. Rozdávali jsme jeden životopis za druhým a pořád dokola mleli tutéž frázi: „Hello, I ´d like to ask you for a  job.“ Huby už jsme měli tak ošoupané, že jsme konverzaci mezi sebou zredukovali na nezbytné minimum. A nervstvo natolik na pochodu, že od rozchodu či bratrovraždy nás dělil maximálně jeden culící se Číňan, který se dušoval, že naše životopisy OF COURSE předá svému nadřízenému. Pfff.  
Odkdy se sakra všichni rozhodli pracovat? Copak se tady nenajde ani jediná socka, která si spočítala, že místo makání raději trochu pumpne státní kasu? Očividně ne. Poptávka po práci několikanásobně převyšovala nabídku. Kapesné se nám dramaticky ztenčovalo a co nevidět nám hrozilo squatování v jednom z místních parků. A nebylo nám nic platné ani to, že je měli v Dublinu pěstěnější, než císařovna Sisi svoji hřívu. Bylo na čase přitvrdit. Tasit všechny zbraně. Naší záložní byl Ondřej. Jeho výřečnost, angličtina, arogance a dravé sebevědomí byly naším posledním trumfem. Byl schopný seznámit se prakticky kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. Tak tedy do tanku v tank.
Vyslali jsme ho do české hospody Czech Inn, kterou jsme náhodou objevili při našich pochůzkách Dublinem, aby se nenápadně infiltroval do místní české menšiny a zjistil, jaké jsou naše reálné možnosti. Museli jsme však našlapovat po špičkách, aby to nevypadlo, že chceme někomu vyfouknout džob. Evidentně se tady totiž na práci vypisovaly pořadníky.
Ondřej se vrátil mokrý od hlavy až k patě, ale zářil jako lampion. Vypadalo to, že navzdory očekáváním pochodil.
„Lidi, vypadá to, že se na nás konečně usmálo štěstí,“ halekal už z chodby.
Aleluja.
„Tak povídej,“ vyzval ho nedočkavě Marek a hrnul se ke dveřím.
„Počkej,“ zašklebil se Ondra, naznačil, že už to déle nevydrží, a naklusal do koupelny. Marek za ním zabouchl dveře, které jeho bratr permanentně nechával dokořán, a posadil se ke mně na gauč.
„Jestli blafuje, tak ho zabiju,“ procedila jsem mezi zuby. Znala jsem Ondru dost nato, abych si dělala předčasné naděje. Obvykle byl hrozně ‚nadchýňací‘ a měl dokonalou schopnost zblbnout všechny kolem sebe.
„Tentokrát to vyjde, uvidíš,“ ujišťoval mě Marek, ale já měla pocit, že přesvědčuje hlavně sám sebe. „Co si jedl, ty prase?!“ houkl směrem ke koupelně.
„Ten Slovák mě pozval do Burger Kingu, přece jsem nemohl odmítnout.“
Nechápavě jsme se na sebe s Markem podívali. Slovák?
Ozvalo se spláchnutí. Dýchavičně se rozburácel ventilátor. Pak se konečně rozrazily dveře a Ondřej vrazil do obýváku.
„Tenhle tejden máš službu ty, Ondro,“ udeřila jsem na něj, „takže doufám, žes to po sobě uklidil!“
Soužití s Ondřejem rozhodně nebyl žádný med. Ráno co ráno připálil tousty, takže požární alarm vzbudil půl čtvrti. Jídlo bez nadsázky vsakoval, takže co jsme si neurvali zavčasu, to do druhého dne nebylo. Zastával názor, že chopit se houbičky a jaru je na čase až ve chvíli, kdy dojde veškerý kuchyňský arsenál, včetně odměrek, stojánků na vajíčka a formiček na led. Koupelnu vyplavil zpravidla pětkrát do týdne a minimálně dvakrát týdně ucpal záchod. Postel nestlal, neb si do ní večer zase lehal, ponožky trousil po celém bytě a pral si je, až když salutovaly. Po bytě chodil povětšinou jen v trenýrkách a sedával zásadně tak, aby jeho mužská chlouba byla v co nejpohotovějším režimu. Nejhorší na tom všem bylo, že to dělal zcela bezelstně a nevědomky. Když jsem mu taktně naznačila, že by se přede mnou nemusel tolik vystavovat, došel si do pokoje pro tričko. Zkoušeli jsme hory doly. Buzerovala jsem ho já, duněl do něj Marek, spílali jsme duet. Marně.
Nezbylo než zavést nástěnku; metodu prověřenou dlouhou tradicí. Na nástěnkáře povýšil Marek. Měl za úkol nejen rozdělovat příslušné povinnosti, ale dohlížet rovněž na to, aby byly řádně a v termínu plněny. Za tímto účelem měl dovoleno používat jakékoli metody hrubého násilí, mučení či vydírání. Bezvýhradně. Zdálo se, že to zabralo. Alespoň částečně. Nezřídka jsem si však pokládala otázku, jestli jsou ti dva vážně bratři. Buď u Ondry matka totálně zasklila výchovu, nebo ho v porodnici vyměnili. Jinak jsem si tu přírodní anomálii neuměla vysvětlit.
„Neboj, z tý mísy bys mohla jíst,“ uklidňoval mě Ondřej a culil se jak penzista nad reklamním letákem.
„To snad radši ne. Hlavně, když bude čistá.“
„Tak už povídej!“ vyzval Ondru opětovně jeho bratr.
Nakonec z něj vypadlo, že do Czech Innu ani nedorazil. „Autobus vůbec nepřijel,“ ozřejmil.
„A dál?!“ dožadovala jsem se nějakých podnětnějších informací. Možná se mi to jen zdálo, ale měla jsme pocit, že Ondra začíná chytat irskou liknavost. Poslední dobou mu děsně trvalo, než se vymáčkl.
„No a při tom čekání na bus jsem se dal do řeči s nějakým Slovákem. Bydlí na jihu Dublinu a už půl roku pracuje pro nějakou síť rychlýho občerstvení jménem Nine one one. Je to prý nebetyčná pakárna za minimální mzdu, ale na naše poměry se tam dá údajně docela slušně vydělat. To je celý.“

www.jasknihy.cz



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 19

Partneři

Čtěte také...

Pospěšte! Táborský festival vína hlasí skoro vyprodáno

festival vina tabor 200O pátý ročník Táborského festivalu vína je rekordní zájem. Potvrzuje se tak světový trend ve vzrůstající oblibě Dionýsova moku. Vstupenky na polovinu akcí toho nejdelšího tuzemského svátku vína a gastronom...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

„Knihovna diskutuje se zaměřuje na knihy, které jsou v naší knihovně populární,“ říká její „máma“ Květa Strejčková

knihovna diskutuje 200Knížek není nikdy dost, říkají ti, kterým se písmenka vtiskla pod kůži a čtení je pro ně droga. Jak si ale vybrat. Přeplněné pulty a police v knihkupectvích, spousta PR článků, upoutávek, ale doporučení poskrovnu. Přitom na d...

Divadlo

Jára Cimrman na Vás dýchne v několika českých kinech

jara cimrman ceske nebeGénius samotný se nám ukáže skrze Divadlo Járy Cimrmana, které slaví 45 let od svého založení. U této příležitosti dojde 4. října k historicky prvnímu přímému satelitnímu přenosu z České republiky, díky kterému se na p...

Film

Dopřejte si rozkoš nejen v oblacích

rozkos v oblacich 200Španělský režisér Pedro Almodóvar, proslavený už řadou provokujících filmů (Labyrint vášní, Na dno vášně, Volver, Kůže, kterou nosím), vytvořil v katastrofické tragikomedii Rozkoš v oblacích jakousi modelovou ...