Velikonoce. To jsem zvědavá, jak to zvládnu. Navíc další týden se nejdu vážit – krátký týden a pracovní proces se nedá jen tak ošidit (ten den mi chybí) – mohla bych nabýt dojmu, že mohu šidit. Nesmím! Chytrá váha paní doktorky Dany by mi dala! Ale je to těžké – čokolády, bochánky, beránci, nádivky útočí odevšad.

No nic. Zvládnout se to musí a musím udržet pravidelnost a půlené porce, skoro žádná příloha. Krize: mám chuť na oříšky. Samozřejmě na ty pražené a slané. Dala jsem si nepražené – kešu a mandle. Výborná věc, stačilo mi jich pár a bylo po neodvratné chuti.

Musím vymyslet jídelníček na Velikonoce. Před nimi se ještě pěkně zvážím (půl kila je za týden zase dole, jsem spokojená, jen když to půjde takhle dál!), začíná se snižovat tuk. Nesmím myslet pořád na jídlo a tak jsem si upravila i další rituály. Potřebuji pohyb. Tak vystupuji cestou do práce o stanici dřív. Je to docela příjemná procházka mezi starými domy (pracuji v centru Prahy), objevuji uličky, na které už jsem zapomněla. Dodržuji svůj nový rituál i v dešti (taková jsem já, když už, tak už). Odpoledne to nestíhám, možná časem, uvidíme. Nemůžu chtít všechno najednou!

Velikonoční obědy? V sobotu vepřová pečeně na jablkách a pórku. Myslím, že jsem splnila všechny zásady, abych nepřibrala. K večeři tvarohová pomazánka – miluju tvaroh. V neděli grilovaný špíz – přijela rodina na návštěvu. Já se salátem, ostatní s pečivem. V pondělí velikonoční nádivka – místo uzeného šunka, místo housky vařené jáhly – a víte, že to bylo dobré? Musím se zeptat na čočku – miluju čočkový salát (takový ten šizený). Velikonoční prohřešek? Kousek bochánku – když už jsem ho upekla (jsem rodinná bochánková pekařka), ochutnala jsem. Snad nikdy se mi tak nepovedl, jako letos. Vím proč!

Tak snad jsem ty Velikonoce přežila bez úhony. Uvidíme přespříští týden. Na váhu doma nelezu – to pak má člověk hříšné myšlenky (a je jedno, kam se zhoupne ta rafička, když nahoru – je to jedno, jdu si něco dát, když dolů – tak holt to nebude tolik… NEBEZPEČNÉ)