Proč jsem vzala na milost romány pro ženy

Proč jsem vzala na milost romány pro ženy

RomanyČtu ráda a hodně, (nejenom proto, že to souvisí přímo s mým povoláním), dokonce tolik, že jsem se při nedávné statistice, která čtenáře rozdělovala do skupin podle počtu přečtených knih za rok, dostala do poslední skupiny označené jako Vášnivý čtenář. Poslední dobou ale zjišťuji, že je pro mne stále obtížnější najít mezi těmi tisícovkami vydaných titulů něco opravdu výjmečného a nového. Kvantita tady rozhodně neznamená kvalitu. Navíc přiznávám, že jsem neskutečně vybíravá, některé žánry čtu pouze v případě nouze, některé odmítám úplně.

 

Jednou jsem na komisi, která pravidelně každý týden rozhodovala o nákupu knih do naší knihovny, u takového skutečně velmi lehoučkého románku ženské četby, tehdy při recenzi, prohlásila: "Rozhodně se to číst bude. Já si ale raději vezmu týden staré noviny než tohle". Tento můj výrok se pak stal přímo legendárním a kolegyně, když hodnotily podobné sladkobolné příběhy, jej začaly běžně používat také. Podobně pobaveně a ironicky jsem často komentovala i obálku především tzv. historických romancí, které toho měly ale se skutečnou historií společného opravdu jen velmi málo. Bývala na ní pravidelně zobrazována dvojice mladých krásných lidí, on vždy odhalen do půl těla, pokud ne, pak alespoň v hodně rozhalené haleně, aby bylo dobře vidět jeho dokonalé mužné tělo, navíc vždy skvěle opálené. Dívka z přebalu byla překrásná, dlouhovlasá, tvarovaná až přecházel zrak. Jedinou obměnou u ní kromě oblečení bývala barva vlasů. Řekla bych, že blondýnky a rusovlásky byly oproti tmavovláskám v přesile. Pár byl na první pohled silně zamilovaný, vždy ve vášnivém objetí, někdy až v pozici lehu. Odtud moje označení - "přitulení". I to se ujalo. Z toho jasně vyplývá můj vztah k této četbě.

Romany 200

Ale nic není neměnné a všechno se vyvíjí. Čím víc těchto titulů vycházelo a jejich obliba silně rostla, bývala jsem častěji, vlastně denně, čtenářkami žádána o výběr a doporučení dalších a dalších. Romány pro ženy už nečetly jen starší dámy jako doposud, ale postupně se přidávaly i ženy středního věku a hodně mladé dívenky. Začalo mne pochopitelně zajímat PROČ. Proč všechny touží právě po tomto typu literatury? Já tedy rozhodně ne!

Zahájila jsem proto soukromý průzkum a začala se poptávat, nechávat si dopodrobna vysvětlovat důvody zájmu, pocity při četbě, apod. Teď ovšem už bez znevažování a ironie. Něco na tom přece být musí. Po určité době jsem začínala mít jasněji, výsledky zanalyzovala a dospěla k závěrům.

Tedy: Čteme proto, že nám četba přináší uspokojení, příjemný pocit, možná i nějak doplňuje to, co nám momentálně chybí, nejčastěji emoce. (Při čtení detektivek a thrillerů např. vzrušení a napětí).

Mezi pravidelnými čtenářkami ženských románů jsem objevila nezřídka lékařky, právničky, manažerky, to znamená silně pracovně vytížené profese. Chápala jsem to u nich doslova jako obranný reflex. Co nejrychleji se dostat z nepříjemné tvrdé reality, ocitnout se v něčem naprosto odlišném, tam, kde platí dávná jasná pravidla dobra a zla, navíc je vše popsáno jazykem tolik se lišícím od úřední řeči.

U mladinkých čtenářek jsem to zase odhadovala na silný nedostatek romantiky v dnešním světě. Nedostatek galantních mužů, kteří pro lásku udělají všechno, dámu ochraňují za každé situace, bojují o ni přes všechny překážky, milují ji, nikdy ji neopustí, nezradí.

A nejpočetnější skupina, dámy ve zralém věku? Ty už přece ví, jaký život byl, je a hlavně mohl být. Proč se mořit nezáživnou nudnou literaturou takzvaně na úrovni, to je jako denně jíst něco, co nám nechutná. A ony si ještě chtějí pochutnat.

Se schlíplýma ušima jsem musela svoji původní silnou kritiku hodně přehodnotit, moje netaktní výroky byly rázem bez vtipu. A závěr? Čtěme. Čtěme všechno, co nás baví, bez ohledu na kohokoliv, všechno co se líbí nám, co cítíme že je pro nás dobré. Navíc, závislost na milostných románech je oproti jiným závislostem docela neškodná, bez vedlejších účinků.
 
P.S.
Koneckonců, každý na něčem ujíždíme, kdyby moje kolegyně z nákupní komise měly jen tušení, možná bych u nich hodně klesla. Romány pro ženy jsou proti mé "neřesti" slabý odvar. Takřka denně si pouštím na počítači krásnou hudbu, čím líbeznější a sladší, tím líp. Nechávám se jí unášet, notuji si, falešně zpívám až řvu a neskutečně se dojímám.

Zdroj foto: www.pinterest.com 


 

Zobrazit další články autora >>>

Přihlášení



Banner

Tapír

  • Tapír č.2/2020
    Od 5. března vychází další číslo našeho humoristického časopisu TAPÍR. Můžete se těšit na: – Rozhovor s Petrem Kerlesem, který vzpomíná na...
  • Tapír č. 1-2020
    Od 9. ledna vychází další číslo našeho humoristického časopisu TAPÍR. Můžete se těšit na: – Rozhovor s Josefem Stehlíkem, sochař a kreslíř...
  • Výstavy v lednu 2020
    Zveme vás na dvě výstavy, které jsme naplánovali hned na začátek roku 2020. PRVNÍ výstava se uskuteční ve sportovní hale...

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Česká Lípa

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Záchvaty hokejového šílenství 6: O českém neúspěchu, švýcarské senzaci a švédské radosti

hokej last 200Zatímco někteří čeští novináři i fanoušci-odborníci pokračovali ve veřejném „grilování“ trenéra Hadamczika, ve Stockholmu vrcholil světový šampionát. Výsledek nakonec potěšil každého, kdo v závěrečné fázi turnaje držel palc...

Z archivu...


Literatura

Jak mít úspěšné dítě a proč je odhodlání, zvědavost a vytrvalost pro úspěch mnohdy důležitější než inteligence?

uspesne dite perexRJak již bylo před časem na našich stránkách avizováno, vyšla velmi zajímavá kniha Jak mít úspěšné dítě s podtitulem Proč je odhodlání, zvědavost a vytrvalost důležitější než inteligence amerického...

Divadlo

Kouzelná, pohádková, strhující My fair lady

my-fair-lady 200Městské divadlo Zlín na konci předešlé sezóny představilo hudební komedii podle hry George Bernarda Swawa a filmu Gabriela Pascala Pygmalion - My fair lady. Nebyl to jednoduchý počin, protože většina zná zápletku nebo filmové zpracová...

Film

Jak naše pradědečky a prababičky vábily pohyblivé obrázky

kinematografie 200Sotva bychom dnes nalezli pamětníka, jenž by na základě vlastní zkušenosti dosvědčil, jak vyhlíželo promítání filmů před první světovou válkou, jaký vztah se k nim tehdy prosazoval a z čeho všeho byly pohyblivé obrázky, samozřejmě č...