Kladivo na čaroděje čtenářům servíruje Žrádlo pro psy, přečtěte si ukázku

Email Tisk

ZradloProPsy 200Darek Šmíd v devátém dílu oblíbené série nabídne pořádnou jízdu plnou akce, napětí a krve. Série akční urban fantasy Kladivo na čaroděje odstartovala příběhem Magie pro každého v roce 2012. Mísí v sobě prvky fantasy, detektivky, hororu, magického realismu a mnoha dalších žánrů. Je šitá na míru čtenářům, kteří mají akční rádi, dobrodružné, lehce vtipné, a především návykově čtivé knihy. Žrádlo pro psy je 43. svazkem edice Fantastická Epocha a my vám z něj nyní přinášíme ukázku.

Byl to pocit, co Felixe přimělo otočit hlavu.

Stál jen na dva kroky za ním: drobný muž, na tváři lehký úsměv, mohutná vlna perfektně střižených blonďatých vlasů. Fialový oblek, luxusní košile s límcem, který působil, že mu natahuje krk, saténová kravata v barevném vzoru čínské Danxie a semišové boty do špičky. Ruce si držel za zády, nohy rozkročené. Postoj bojovníka, který tenhle souboj vyhrál, ještě než vstal ráno z postele.
„Co jsi zač?“ řekl muž. Mluvil tiše, nezřetelné chvění v hlase.
„Údržbář,“ řekl Felix.
„Všechny údržbáře v téhle budově znám jménem.“ Stisk čelistí. Neuróza. Či nedočkavost. „Co jsi zač?“
„É... uklízečka. Někam mi sem spadnul košík se savem.“
Bryskní úsměv. „Všechny uklízečky v téhle budově neznám jménem. Ale všechny jsem ojel. Co. Jsi. Zač?“
„Turista! Ztratil jsem se. Dů jů nou ze vej tů vencelsplac?“
„Hm.“ Úsměv pohasl, zachvěl se ret. „Tak CHCÍPNI!“
Ve chvíli, kdy muž vyřkl hlásku „p“, mu Felix a) posvítil baterkou do očí a b) kopl ho mezi nohy.
Efekt akce a): zornice v mužových očích se v proudu světla ani nepohnuly.
Efekty akce b):
- b1): Felixova kost holenní narazila na nohu, kterou mu muž nastavil do cesty;
- b2): muž mu chytil nohu rukou;
- b3): druhou ruku sevřel v pěst a prolomil Felixovi koleno na druhou stranu.
„Co chceš dělat teď, hm?“ řekl blondýn.
Felix zatnul zuby. „Vyhrát Nobelovu cenu míru... abych tě s ní moh umlátit k smrti.“

O dvacet pět metrů výš se Klaudie rozloučila s policistou Hlavatým a vyrazila s Walterem po schodišti dolů. Začouzené a spečené zdi kancelářského pekla změnily barvu na zářivkově bílou.
„Takže spolupráce Krotitelů prduchů s policií hlavního města je v naději?“ zeptal se Walter.
„Snad,“ řekla Klaudie. „Uvidíme, co nám zjistí Felix. Jestli zabodujeme, tak nás budou třeba zvát už ne jen proto, abych někomu rozbila manželství, ale jako oficiální konzultanty.“ Sešli do mezaninu. „Páni. Dovedeš si to představit? Byli bychom ofiko. Už žádné spoléhání na to, že na nás někdo náhodou narazí, že nás zavolá něčí příbuzný nebo že bude mít Felix tušení...“ Blížili se k přízemí. „Prostě bychom jen dělali svou práci. Brali zakázky. Kasírovali na živnostňák.“
Walter si odfrkl. „A já bych mohl konečně dělat z domova. Budu Senior Executive Necromancer... No, tady jsme každopádně hotoví, ne?“
„Jo. Snad Hlavatý pozná, že máme recht,“ řekla Klaudie. „Tohle už se nás netýká.“
Pak spatřili, jak se vstupní halou před nimi v krvavé šmouze plazí Felix, nohu v koleni zlomenou v děsivém úhlu, a rve se s blonďatým mužem v potrhaném fialovém obleku, jemuž z rozbitého nosu prýští krev a který tříská Felixe pěstmi v neustávajícím rytmu.
„Skupina ef!“ zděsil se Walter. „Co dělá skupina ef tady nahoře?“
Klaudie mu věnovala tvrdý pohled. „Waltere,“ řekla, „pracuj.“
Walter polkl, nadechl se a zavřel oči.
„A ty – nech ho bejt!“ Klaudie se rozeběhla a ve výskoku strhla blonďáka z Felixe. Odkulili se po zemi, muž se v rotaci zastavil, jako by si zvolil zpomalit film, v němž hrál hlavní roli, a plynule vyskočil na nohy rovnou do bojového postoje, zatímco Klaudie letěla dál halou.
Walter vydechl a otevřel oči.
Zpoza něj od schodiště vyklopýtal pan žárovka a hlavou, zatavenou v plastiku, se vrhnul proti blondýnovi. Walter vnímal každý úder, který mu rukama pana žárovky zasadil. A vnímal také, že pozornost blonďáka se pozvolna odvrací od ožehlé mrtvoly a začíná se soustředit na něj, jejího loutkáře. Jedeš! špitl vnitřním hlasem. Já tady vůbec nejsem! Jen tu tahám za nitky!
„Felixi!“ Klaudie pohlédla do Felixova rozbitého obličeje. „Budeš dobrej?“
„Vy...“
„Jo, my jsme v pořádku, my–“
„Vy!“ sípal Felix a kašlal krev.
„Jo, Walter se o to postará – my jsme v pohodě!“
Felix se pořádně nadechl. „Vincence!“
Klaudie vytřeštila oči. Nad hlavou jí prolétl pan žárovka. O pár metrů dál se jeho hlava roztřískla o stěnu pod plazmovou obrazovkou. Zářil na ní název firmy a pod ním citát: „If you want a friend on Wall Street, get a dog.“ – Carl Icahn. Klaudie viděla, jak muž ve fialovém vyrazil k Walterovi. Vytrhla z kapsy mobil a stiskla tlačítko pro zrychlenou volbu.
„Už se mlátíme?“ ozvalo se v telefonu.
„Ano, Vincenci,“ řekla. „Už se mlátíme.“
Walter se díval na svá vlastní záda očima mrtvol, která do vstupní haly poslal ze zmasakrované kanceláře. Když s Klaudií hledal nějakou použitelnou pro výslech, zmapoval si pár z těch, které byly ještě použitelné (včetně dam, které byly ještě použitelné) – přesto ale cítil, jak se z mnohých, jež k sobě teď hnal dolů po schodech, vymotávají vnitřnosti a odpadávají končetiny. No co, doběhne-li aspoň jedna, tak od něj toho blondégénéra pořád ještě...
Walter v mrtvole vykulil oči. Viděl jimi, jak v hale míří blonďák jeho osobě pravým hákem na spánek. Rozhlédl se mrtvolou kolem sebe. Po schodišti se válely další, pod nimiž popraskaly nohy a kotníky, a tahle právě zakopávala přes rozmotaná střeva té, kterou poslal v první linii... ach!
„Quelle horreur...“
Mužova pěst dopadla na Walterův spánek, Walter šel k zemi a skrumáž ohořelých mrtvol napadala pod schodiště jak obsah roztrženého pytle s odpadky po vydařeném barbecue.

Chladič obrovského chrysleru roztrhl policejní pásku a proboural se prosklenými dveřmi do budovy, pneumatiky ve vlně explodujícího plastu a skla dosmýkaly až k Felixovi s Klaudií.
Vincenc vyskočil ze dveří a zvolal: „Takže dobré odpoledne!“ Spatřil Klaudii, jak se k němu belhá se zkrvaveným Felixem; kupu ohořelých mrtvol pod schodištěm; haldu policistů, kteří se s vytřeštěnýma očima a kvéry v rukou ženou do haly. „Kdepak je vrchní zhebloklátič?“ řekl.
Klaudie ukázala na zem. Vstupní hala vypadala, jako by si na ní dal Jackson Pollock hranolky s kečupem, ale čmouha uprostřed byla rozpoznatelná na první pohled. Rozměry Walterova těla měl Vincenc v oku.
„Vy – do auta,“ řekl. Žíly na krku se mu začaly vzdouvat, jako by jimi prolézal jeden krteček za druhým s tím, že najde kalhoty v jeho hlavě. „Já – za ním.“ Rozeběhl se pod schodiště.
Felixovi pulzovala v hlavě bolest z přeraženého kolena. Znovu ale cítil i něco ve svém břiše. Démonické embryo se pootočilo. Prudký, tuhý pohyb, jako když zárodek kopne mamču v osmém měsíci do tračníku. V koleni ho bodlo. Střetl se s Vincencem očima. Vincenc roztáhl tvář v divokém úsměvu. Policisté nevěděli, na koho mají mířit dřív.
„Hlavatý mě zná,“ řekla Klaudie. „Nemůžeme jen tak zdrhnout.“
„Naposled tě viděl nahoře,“ řekl Felix. „Musíme zdrhnout co nejrychleji.“
Klaudie si představila, co všechno by musela Hlavatému vysvětlit. Útěk byl lepší alternativou. Otočila se na Vincence a řekla: „Bacha na blonďáka.“
A Vincenc řekl: „Hajzly ve Stromovce.“
Zazubil se a vyrazil po čmouze z haly; Klaudie s Felixem se vyškrábali do pobrukávajícího chrysleru, z jehož chladiče se valil dým stále temnějšího odstínu; Klaudie dupla v panice na plyn; vůz zaburácel; policisté zakřičeli „Ani hnout!“; Felix se naklonil přes Klaudii a zapnul jí pás a řekl „Až pojedem zácpou“; Klaudie zařadila zpátečku a dupla na to; kola zakvílela; Felix povolil ruční brzdu; chrysler sebou trhnul; v řevu motoru se prohnali halou; policisté odskočili ode dveří; auto třísklo do zdi a zadním nárazníkem rozšplíchlo zbytek hlavy pana žárovky; Klaudie dupla na spojku; Felix tam vrazil jedničku; noha stlačila plyn a ruce přehmátly po volantu a dýmající chrysler vyrazil ven do pondělního rána – do sněhu, který tiše a v barvách poblikávajících majáčků policejních aut dopadal na dopravní zácpu v pražské Vinohradské ulici.
Felixem zmítal pocit rozdvojení. Potřeboval být na dvou místech naráz. Přál by si bájného dvojníka, jakého si američtí prezidenti nechávali kout ve věčné bouři nad ústím venezuelské Catatumby. Chtěl dostat Klaudii pryč a současně pomoct Vincencovi najít Waltera. Ale s tím, co mu právě teď zbývalo z nohy, potřeboval čas na regeneraci. Aspoň chvilku.
Poslední, co Klaudie viděla ve zpětném zrcátku, než chrysler vklouzl do řeky aut, byla tvář policisty Hlavatého. Běžel k jednomu z policejních vozů. Uvědomila si, že tímhle momentem její „oficiální spolupráce s policií“ končí.
Nehledě na všechno ostatní.
Chrysler vyskočil na kolejový pás a bokem třísknul do projíždějící tramvaje. Klaudie vykřikla, ruce jí vyletěly vzhůru. Až po chvíli si uvědomila, že pořád ještě jedou. A že Felix drtí svou zdravou nohou tu její na pedálu a jednou rukou manévruje volantem mezi desítkami aut.
A měl pravdu, s tím pásem – hodil se, než se dopravní zác¬ pou probili až do Stromovky, kde chrysler v sílící chumelenici shodili do Vltavy a sedli si na lavičku poblíž veřejných toalet. Felix potřeboval pár minut, než se embryo v jeho útrobách přestane chovat jako rosomák ve ždímačce.

ZradloProPsy

Více v knize ŽRÁDLO PRO PSY (Kladivo na čaroděje 9, Darek Šmíd), Epocha, září 2015
Kniha vyšla v edici Fantastická Epocha (http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=693)
http://www.facebook.com/kladivonacarodeje
http://www.facebook.com/fantastickaepocha
E-knihu koupíte např. na http://www.palmknihy.cz/kladivo-na-carodeje-09-zradlo-pro-psy.html?a_box=5zteq9b3


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

  • Vladimír Menšík
    V Tapírovi květen 2017 jsme zveřejnili vzpomínku na Vladimíra Menšíka. Protože dnes (9. října) slavíme výročí jeho narození, dovolte, abychom...
  • Podzimní Tapírování
    Léto je pro tento rok definitivně za námi, zahřívat nás už nebudou sluneční paprsky, ale při troše toho štěstí lidské teplo,...
  • Zpátky do školy!
    A je to tady! Už zase! Prázdniny jsou za námi, letní dovolená jakbysmet a nás čeká zase návrat do reality....

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Čtěte také...

ŽIVÍ MRTVÍ: MÍLE A MÍLE

Zivi a mrtvi dva perexPo Shaneově smrti se Rick a celá skupina rozhodne, že se tábor musí přesunout. Musí jej přemístit na bezpečnější místo. Po cestě potkávají muže jménem Tyresse, jeho ceru Julii a jejího přítele. Jejich cesta vede menším...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Linda Kohanov: S koněm mezi světy

S konem mezi svety 200Nejen nejkrásnější, ale také nejmoudřejší úhel pohledu na svět je ze hřbetu či z oka koně…Možná to, co se jen těžko chápe z různých knih, dobře a jasně pochopíte po boku právě tohoto obrovského zvířete. Jako by v něm byla ...

Divadlo

Ostravská divadla přivezou v listopadu do Prahy nesmrtelného Shakespeara

boure200Milostné přešlapy korpulentního rytíře Falstaffa, bezskrupulózní Richard III., tak trochu jiný příběh prince dánského či hříchy i humorem prošpikované...

Film

Společenské vědy a audiovize

spol vedy audiovize perexNás nynější svět ovládají audiovizuální média: skrze filmy, televizi, internet či počítačové hry si utváříme představu o současnosti a poměrech v ní. Jenže fungování těchto médií lze zkou...