Divoké Miláno - Parky

Divoké Miláno - Parky

Tisk

milan200Každý člověk žijící delší dobu uprostřed většího města dříve nebo později dozajista začne považovat přírodu za nadstandard, který si zkrátka nemůže dovolit.  Ať jsme již srdcem horalové či do morku kostí prolezlí světlem velkoměst, přirozená touha po přírodě, její vůni a energii se nezapře v žádném z nás. Tento deficit pak mají za úkol doplňovat městské parky, zahrady či zalesnění, které ovšem často ani zdaleka nevyhovují jak počtu, tak potřebám potencionálních návštěvníkům. Díkybohu, v tomto ohledu Miláno jednoznačně nestrádá.

 

Pravé přírodě, její nevyzpytatelnosti a unikátnosti se nemůže rovnat žádný sebelépe dispozičně vyřešený městský park – může však vytvořit vyhovující platformu alespoň částečně nahrazující tuto neodmyslitelnou lidskou potřebu. Koncepce potřeby aktivního odpočinku stálých obyvatel města a oddechu náhodných návštěvníků a turistů zároveň závisí na správně zvolené zahradní architektuře a lokaci parku ve vztahu k celému městu a jeho ostatním podobně fungujícím prostorům. Bohudíky, Miláno je jedním z větších měst odpovídající výše zmíněným potřebám a já bych se nyní ráda pokusila vytipovat pár míst, které jsem si při svém zdejším pobytu doslova zamilovala.


Parco Sempione
Největším parkem v samotném centru je dozajista Parco Sempione tvořící zahradu jedné z nejvýznamnějších pamětihodností – milánského hradu Castella.  Tento precizně architektonicky vyřešený prostor sice odpovídá konceptu anglické zahrady s mnoha zákoutími, jezerem a místy k posezení, jelikož je ale na přímé turistické trase, plní spíše funkci místa odpočinku nesčetných mas návštěvníků s fotoaparáty kolem krku svačících chleba s máslem v alobalu. Nicméně v případě krátkodobého pobytu a procházce po milánských památkách vřele doporučuji. Nejen, že se pojí s návštěvou působivých prostor Castella a po projití jeho hlavní bránou nám poskytuje nádherný výhled na Arco della Pace (triumfální oblouk na Corso Sempione), pro milovníky umění ukrývá budovu galerie Triennale s postmoderní sochařskou výzdobou zaměřenou především na současný grafický a produktový design. Pokud ovšem zvolíte osobitější trasu cesty a do parku přijdete z jiné strany, nežli hlavními branami Castella, příjemně vás překvapí klid a zcela odlišná atmosféra parku- prostor je totiž částečně členěn několika historickými budovami a turisté jen málokdy zabloudí dál než do jeho centrální části. Můžete si tak užít mnohem reálnější nádech milánského života.

milan8


Veřejná zahrada Indro Montanelli
Miláno, jako vyhlášené město módy v žádném případě nezapře svůj obchodní potenciál. Pokud i vaše kroky vede hon za módními úlovky, rozhodně byste neměli vynechat Corso Buenos Aires, jednu z nejdelších obchodních tříd v Miláně. Na konci této sáhodlouhé ulice vás čeká příjemné překvapení v podobě klidné anglické zahrady s mnoha altány, lavičkami a travnatými plochami vyzývajícími k posezení, mezi nimiž se kolem romantického jezírka vinou malé kamenité cesty. Specifickým prvkem těchto zahrad jsou kamenné zídky a vyvýšeniny formující celý terén do několika výškových úrovní a naplňující tak prostor mnohem útulnější atmosférou.

Parco Lambro
Parco Lambro, rozlehlý zalesněný prostor v blízkosti stanice metra Lambrate, je jedním z největších okrajových parků v Miláně. O proti výše zmiňovaným veřejným zahradám jde o mnohem volnější koncept uzpůsobený volnočasovým aktivitám milánských obyvatel. Kromě velkého hřiště s umělým povrchem park protíná mnoho běžeckých tratí lemovaných malými koutky pro venkovní cvičení (vzpírání, hrazda, bradla atd) a nechybí ani kruhovitá dětská hřišťátka s prolézačkami bizarních tvarů a barev. Skrze park protéká přírodní potok a spolu s celkově mnohem méně upravenou vegetací poskytuje místu atmosféru reálného kusu přírody bez okolního hluku městského života.  Tento, pro Miláno nepříliš klasický volný koncept podporuje i fakt, že právě v tomto parku se v letech 1975 a 1976 odehrával největší subkulturní hudební zdejší festival pořádaný časopisem Re Nudo. Tento kultovní italský Woodstock vzbudil svým volnomyšlenkářským přístupem k nahotě a užívání halucinogenů velkou vlnu nepokojů a v dalších letech se již nemohl v dosavadní podobě odehrávat – jeho atmosféra však zůstala ukryta v každém stéblu trávy tohoto parku.

milan9

 

Mimo tyto tři dle mého názoru nejpoutavější lokality je Miláno doslova protkané malými autentickými parčíky a zahradami, jejichž hustý lesní a travnatý porost vnáší do panelových zástaveb kus živé zeleně.  Ať už jde o romantickou procházku, aktivní vybití či jen chvilkové posezení a odpočinek, nikdy takové místo nemusíte hledat příliš dlouho.


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Tapír

  • TAPÍR 2/2024
    Vždycky to uteče jak voda…  Nedávno jsme ještě listovali prvním číslem Tapíra tohoto roku a už je tady číslo druhé....
  • TAPÍR 1/2024
    S novým rokem přichází i nové číslo vašeho oblíbeného humoristického časopisu Tapír. Letos jsme se zakousli už do sedmého ročníku!...
  • Tapír 6/2023
    Poslední číslo Tapíra pro rok 2023 je venku! V tomto vydání se můžete těšit na vtipy zaměřené na téma Na...
Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Milan Hrabal: Autory bych si nejradši rovnou adoptoval

hrabal martin 200Dana Podracká je známá slovenská autorka poezie, které nedávno vyšla sbírka i u nás v Čechách s názvem Persona. Sbírka je to nejen pěkná, co se týče obsahu, ale zároveň ji doplňují velmi zdařilé ilust...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Hlasohled zve na online výpravu s izraelským divadelním režisérem

guy biran 200Nezisková organizace Hlasohled spolu s izraelským divadelním režisérem a profesorem Guyem Biranem zve na semi-online interaktivní workshop Vidět zvukoměsto. Účastníci site specific prohlídky vyrazí do ulic svého města a zároveň budou přes Zo...

Z archivu...


Literatura

Pokřivený obraz dokonalosti a krásy

chut prazdna perexLidská mysl je fascinujícím nástrojem, který se však často vymyká z rukou svého držitele, ačkoliv se domnívá, že má stále všechno pod kontrolou. Psychika pak dokáže vytvořit takovou iluzi, která u člověka odstartuje řízenou ...

Divadlo

Děvky od Arbesa, herecký nářez v podzemí

arb 200Pokud máte pro strach uděláno, jděte se podívat do podzemí Švandova divadla na pražském Smíchově. Petra Hřebíčková a Zuzana Onufráková se v prostorách alternativního Studia proměňují v dračice, které maj...

Film

Někdy smrt není tím nejhorším, co nás může potkat

hrbitov 200Román Řbitov zviřátek (název je skutečně gramaticky špatně, protože je odvozen z nápisu na hřbitově, který napsaly malé děti, které ještě neumí pravopis) patří k tomu nejlepšímu a zároveň nejděsivějšímu, co kdy nap...