I am(sterdam) - část II.

I am(sterdam) - část II.

Tisk

amsterdam lebkaAmsterdam, město na řece Amstel, plné malebných úzkých domků s příkrými dlouhými schody, s jízdními koly na každém volném odkládacím místě, proslavené malířem Van Goghem, kterému je věnováno rozsáhlé muzeum a především příběhem mladičké Anny Frankové, která svým deníkem oslovuje lidi po celém světě i dnes. Pokračujeme v krasojízdě!

 

Když jedete na náročný výlet, je třeba si i chvíli odpočinout, napojit se a nasytit. K návštěvě bych doporučila malé restaurace kolem zastávky Dam. Stejně jako domy jsou úzké, i restaurace nejsou v mnoha případech příliš rozhlehlé. Pár stolečků, kolem sebe místa jako mají sardinky v konzervě, tma jako v pytli, obsluha mi přišla vždy dost protivná. Rozhodně bych nedoporučovala se v amsterdamských zařízeních opít, protože vyšplhat na toalety po příkrých schodech, někde víc a někde ještě víc nepohodlných, je skoro o život i za střízliva. Pokud chcete něco „to go“, tak stánků s pizzou, hranolkami nebo jinými rychlými jídly je všude spousta. Nejhorší jsou všudypřítomné cukrárničky plné lákadel, například v podobě (téměř) nekonečných řad makronek.

amsterdam makronky

A co si máte v restauračních zařízeních dát? No, nikdy neprohloupíte burgerem a kvantem hranolků. Ale ochutnat byste měli i tradiční broodjes (což ve finále může být taky burger, ale umí to i bez masové náplně). Palačinky! Rozhodně si dejte jejich pidi palačinky. Ale běžte ve více lidech – na rozdíl od nás, totiž Holanďani dávají pouze jednu „chuť” navíc - tedy můžete mít palačinky s čokoládou, nebo s banánem, zmrzlinou - ale všichni dobře vědí, že nejlepší je to s čokoládou a banánem a zmrzkou a šlehačkou...a tak dál.

Pokud jste fanoušci Vánoc, určitě vám udělá radost Vánoční obchod, kde prodávají vánoční doplňky celoročně. Mě nejvíc zaujaly vánoční baňky ve tvaru hudebních nástrojů. Ale najdete tu opravdu všelicos. Dalším obchodem, který stojí za zmínku je Japonský obchod plný víl, trollů a jiných fantasy stvoření. Pokud máte hodně peněz, rozhodně si vyzkoušejte některé z nabízených oblečení laděných do fantasy, rocku nebo steampunku. Dámy se zaradují nad velmi originálními kabelkami. Ale je tu i spousta maličkostí a věřte mi, budete chtít všechno (silná vůle je tedy nutná k odolání). Ve stáncích s tulipány - pořídíte i takové netradiční barvičky jako je tmavě modrá nebo černá, mým oblíbencem se rozhodně stal fialový tulipán.

Když vychytáte hezké počasí, zkuste bar Sky Lounge (v objektu hotelu Hilton) v blízkosti Central, ze kterého budete mít nádherný výhled na celé město. Pokud vás nebude iritovat posh DJ, hlasití Angličané a dámy na lovu...

amsterdam mestoII

Co ale bylo tím úplně nejdůležitějším pro mě při návštěvě Amsterdamu - prohlídka domu Anny Frankové. Její deník jsem četla už před lety a vyvolal u mě obrovský zájem o příběhy lidí, kteří prožili válku. V muzeu se nesmí fotit kvůli tomu, že návštěva může být pro mnohé hlubokým emocionálním prožitkem. To můžu potvrdit. Chodit po domě a místech, ve kterých Anna a její rodina přežívali v úkrytu válku bylo… prostě nepopsatelné. Její maličký pokojíček se zachovalými plakáty na zdech, fotografie, které rekonstruovaly dobový vzhled pokojů, makety úkrytu, aby měl člověk přesný přehled, jak život probíhal… Promluvy jejího otce z videa, který jediný přežil válku, jejich přátel, spousta nezveřejněných fotografií, ať už v knihách nebo tisku, a především původní Annin deník. V obchůdku můžete nakoupit ledacos - pohlednice, komiksy s Anniným příběhem, repliku jejího deníku a především knižní vydání deníku v různých jazycích - i já jsem si tam ulovila český překlad. Řada před domem je dlouhá kdykoliv se rozhodnete do muzea jít - ale ta půlhodinka čekání opravdu stojí za to.

amsterdam mesto

Tak ještě pár věcí na závěr - dámy, to vás bude jistě zajímat a i ty, kteří si všímají kulturních rozdílů - zatímco u nás jsme zvyklí mít na toaletách u umyvadel i zrcadla, ve kterých se důležitě prohlížíme, ani v jedné amsterdamské instituci jsem zrcadla neviděla. Ne, že by chyběla úplně - ale jsou třeba v chodbičkách, nikdy ne přímo nad umyvadly. Holandština zní poněkud zvláštně, pokud nejste zvyklí, ale z psaného textu se dá mnoho věcí odvodit. No, ale třeba slovo “kaas”, tedy “sýr” byste asi jen tak neuhádli.

Už jen pozorovat amsterdamské domy je umělecký zážitek sám o sobě. Holanďani nejsou fanoušky záclon (netuším ale proč) a tak je možné sem tam nahlédnout do jejich příbytků, ať už těch na souši nebo těch na vodě. Interiéry jsou ale v obou případech neuvěřitelně vkusně zařízené. To mají všichni takové estetické cítění nebo je Amsterdam zlatou kolébkou pro bytové designéry? V oknech některých domů můžete vidět i kopie secesním obrazů nebo krásné barevné vitráže. Na střechách si zase někteří užívají v zimních zahradách.

amsterdam domy

Jak jsem slibovala na začátku – Amsterdam je město, ve kterém je toho mnoho k vidění a poznávání.

Foto: autorka


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Tapír

  • TAPÍR 2/2024
    Vždycky to uteče jak voda…  Nedávno jsme ještě listovali prvním číslem Tapíra tohoto roku a už je tady číslo druhé....
  • TAPÍR 1/2024
    S novým rokem přichází i nové číslo vašeho oblíbeného humoristického časopisu Tapír. Letos jsme se zakousli už do sedmého ročníku!...
  • Tapír 6/2023
    Poslední číslo Tapíra pro rok 2023 je venku! V tomto vydání se můžete těšit na vtipy zaměřené na téma Na...
Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Překladatelka Porodní báby, Jitka Hanušová: potřebuji textu věřit

porod200Jitka Hanušová je překladatelka velmi výjimečného díla. Finský román Porodní bába se dostal mezi české čtenáře, kde šokuje, ukazuje syrovost válečných let na severním finském pobřeží a vše ukazuje očima ženy. A že to ženy za války vůbec neměly lehké. Př...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Cukrárna s vůní čokolády

cukr 200Jednou z nejrozšířenějších legálních drog je jednoznačně čokoláda. Milióny lidí po celém světě každý den konzumují tuto pochoutku ve všech možných formách. Existuje mnoho méně kvalitních, avšak hodně rozšířených druhů tabulkových čokolád.

...

Z archivu...


Literatura

Šetři se, Einsteine!

Setri se Einsteine 200Kniha amerického žurnalisty Joshui Foera Šetři se, Einsteine! má podtitul Jak si zapamatovat úplně cokoli a redaktory webu Amazon.com byla zařazena mezi nejlepších 20 knih roku 2011. Jedná se i...

Divadlo

Jak si vedli němečtí divadelníci v Praze?

az k horkemu konci divadloAspoň trochu vstoupila do povědomí ta skutečnost, že v meziválečné Praze kvetlo dvojjazyčné písemnictví, české a německé (přesněji německo-židovské), velké zjevy jako Franz Kafka se již dávno staly nedílnou součástí pr...

Film

Kean vs. Kean

big eyes uvodkaPo dvaceti letech se Tim Burton opět pustil do natočení životopisného filmu (první Ed Wood, 1994). Tentokrát se zaměřil na malířku Margaret Kean, která proslula obrazy dětí s obrovskýma očima a které je Burton sám fanoušek a vlastní některá...